WWW stránky farnosti Slavkov u Brna.

Farní časopis Urbánek
Vánoce 2003

 

OBSAH: Jeden pořádný dárek O darech, dárcích a obdarovaných Fotka Pouť k ochránkyni rodin, ke svaté paní Zdislavě Jak jsme natáčeli CD Nabídka nových knih ve farní knihovně Nížkovický kostel v novém Učte se od druhých Charita Výzva biskupa Vojtěcha Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha O RODINĚ Program akcí Lištovka Matriky Vánoční přáníčko Vánoce s osmáky a deváťáky Test znalostí - Ježíšovo narození

Jeden pořádný dárek

„Mám ještě něco udělat?“ zeptala se sekretářka. Velmi zaneprázdněný ředitel mrkl na hodinky a prohlédl si diář. „Už bychom měli být pryč. Teď už moc práce nenaděláme.“

Sekretářka se usmála: „Ale ještě tu máte seznam dárků pro syna. Nezapomeňte, že za tři dny jsou vánoce.“

„Ještě že jste mi to připomněla!“ Ředitel si povzdechl. „Bojím se, že se na mě bude trochu zlobit. Nejspíš právem, protože mám na rodinu tak málo času. Když večer přijdu domů, syn už spí. Skoro nikdy nemáme čas si popovídat. Ale aspoň o Vánocích chci, aby ode mne dostal pořádný dárek. Jenomže… kde na to vzít čas? Víte co? Kupte ho vy. Na penězích nezáleží. Přečtěte si ten seznam a kupte všechno, co si syn přeje.“

Sekretářka otevřela dopis od syna, potřásla hlavou a usmála se: „Víte, že vaše příkazy vždycky plním, ale tentokrát to vážně nejde.“

„Proč ne? Copak si osmileté dítě může přát věc, kterou mu nemůžu koupit? Ukažte mi ten seznam!“

Sekretářka mu mlčky podala synův dopis. Ředitel si ho přečetl: „Milý tatínku, k Vánocům bych si přál, aby sis celý příští rok pro mne každý den (nebo skoro každý den) našel půlhodinku času. Nic jiného nechci. Tvůj František.“

Milí přátelé, předpokládám, že mnozí z nás se v tomto příběhu najdeme a že nám to pomůže k prožití svátků dvojím směrem – ve vztazích k lidem a k Bohu.

Každý z nás máme zkušenost, co to znamená být někomu blízko, sdílet s druhým člověkem život. V množství práce a starostí se nám stává, že nemáme čas věnovat se právě těm nejbližším a navzájem se sdílet. Vánoce jsou dobou, kdy k tomu máme příležitost a kdy to od sebe navzájem také očekáváme.

Pokud jsme věřící, nepatří Bůh také mezi ty, kteří čekají na náš osobní vztah? Pokud se na něj obracíme jen s prosbou o pomoc, radu, útěchu nebo ochranu, touží určitě po něčem podobném, jak to vyjádřil malý František v příběhu otázkou: „najdi si na mne také trochu času“. Když si o Vánocích připomínáme, co vše Bůh vykonal v Ježíši pro nás, není to výzva, učinit také něco pro něho?

Nové a radostné prožití těchto vztahů o svátcích vánočních vám přeje
P. Milan Vavro, farář

V naší společné i osobní modlitbě se přimlouváme:

Leden:    Za nemocné v naší farnosti

O darech, dárcích a obdarovaných

Vánoce máme většinou rádi také pro mnoho tradic a zvyklostí, které si v rodinách udržujeme a předáváme z generace na generaci. Je milé vždy znovu, jednou za rok se k těmto tradicím vrátit, zopakovat je a připomenout si, že tak jsme to převzali od svých rodičů a oni zase od svých. V době, která už zpochybnila snad úplně všechno, jsou Vánoce svátkem, kdy se aspoň na chvíli vracíme s celou rodinou k prožitku a řádu, který tu trvá navzdory proměnám doby.

K prožívané tradici patří také dary a dárečky, které si dáváme pod štědrovečerním vánočním stromečkem. Dar je něco, co dostáváme zadarmo, jen tak, protože mně-obdarovanému to někdo-dárce chce dát. Není to nic předepsaného, není to kupř. mzda, kterou jsem si odpracoval a na kterou mám nárok. Dar nelze tedy právně vymáhat. Nikdo není povinen jej druhému dát, ale dá jej, protože mu chce udělat radost. Dar nemusí mít podobu jen onoho věcného daru vánočního. Darem – a nejen o Vánocích – může být každý projev náklonnosti v podobě milosrdenství a soucitu, kupř. dárcovství krve či kostní dřeně; darem je i odpuštění, udělení milosti, amnestie. Dar je tedy něco, co život prosvětluje a projasňuje. Měli bychom si proto uvědomit, že právě tyto „nepovinné“ a nezasloužené věci hrají v našem životě velkou roli, neboť dar je něco, co do šedé reality života charakterizované slovy jako povinnost, zákon, kalkulování, uplatňování nároků, domáhání se práva, vnáší něco nového, svěžího. Dar prostě napomáhá utváření a udržení plného lidství, aby se náš život nepohyboval jen ve schématu „má dáti-dal“.

Je na nás dárcích i obdarovaných, abychom dokázali co nejvíce v této životní poloze žít. Abychom uměli nejen dary dávat, ale také je bez rozpaků přijímat. Abychom však také dokázali přát druhým to, co mají víc než my. Není to snadné přát druhému to, co mně dáno nebylo: ať jde o lepší práci, větší míru zdraví, jmění, postavení ve společnosti a podobně. Jak často dokážeme tyto věci právě u druhých sledovat, srovnávat se sebou a také závidět. Vzpomeňme jen, kolik řečí se nadělá kolem toho, když se někomu promine trest. Umění přát druhému, má-li víc, a radovat se spolu s ním nefalšovanou radostí, to je veliká věc.

Ale právě tak těžké je dar přijmout. Znáte ty řeči: To si přece od vás nemohu vzít, to jsem si nezasloužil, jak vám to oplatím a podobně. Tady asi je v pozadí ta naše schématická představa spravedlnosti, že si člověk musí všechno zasloužit, odpracovat a že přece nemůže zůstat dlužníkem. Avšak kdo se hlásí k víře v Boha, který nevyměřuje svou přízeň podle zásluh, ale prokazuje jednu milost za druhou, ten by měl umět bez rozpaků přijímat i to, co si nezasloužil. Bůh je náš největší, nejlaskavější a nejmilostivější dárce. Proto právě o vánočních svátcích, když si připomínáme Jeho největší DAR v podobě narození Ježíše Krista, připomeňme si i úvodní verš evangelijní zvěsti podle Jana: „Neboť Bůh tak miloval svět, že d a l svého jediného syna, aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“

JUDr. Miloslav Honek

Fotka

To, že je poslání kněze pro nás důležité nejen teď v adventním čase, ale i v radostech i starostech všedních dnů, snad všichni víme. Někdy si možná ani neuvědomují, jak je jejich úsudek důležitý. Jako i pan farář z příběhu, o který se chci s vámi podělit: To bylo tenkrát na Moravském Slovácku, v době, kdy ještě nebyly barevné fotografie, natož pak digitální fotoaparáty. Tetička Jenůfka, která uklízela na faře, se rozhodla, že se nechá vyfotografovat na památku pro svou rodinu. Přináší si domů sáček s fotografiemi a už ho nedočkavě rozbaluje. Vytáhne jednu fotku, dívá se však na ni zklamaně.:“To přece nemožu být já! Šátek na křivo, tmavé oči a ten nos! Ná že se spletli a dali ně podobénku nekeho jiného!“ Tetka neví co si počít. „Ale co když su to já:!“ Tetička sedí nad fotkou a přemýšlí, co udělá. A protože je to tetička bystrá, nápad je na světě. Kdo jiný by jí mohl pomoci než pan farář?! Věděla, že se kolem třetí hodiny odpoledne procházívá po zahradě. A tak podle plánu druhý den odpoledne chvátá s fotkou na farní zahradu. Nenápadně ji položí na cestičku, po které by měl za chvilku pan farář jít. Vezme hadr do ruky a jako by nic pouští se do uklízení fary. A to se už pan farář prochází po zahradě, prohlíží si záhonky a kontroluje úrodu. Ale co to? Málem šlápne na pohozenou fotografii. Zvedá ji ze země a poznává na ní tetičku. Točí se, spěchá na faru a volá: „Jenůfko, Jenůfko, ztratila jste svoji fotku!“ „Tak su to přece enom já.“ Oddychla si tetička za oknem „když ňa pan farář poznali.“

Všechny pochybnosti zmizely a tetička mohla rozdat své fotografie potomkům.

Věra Kohoutková

Poutní místa

Pouť k ochránkyni rodin, ke svaté paní Zdislavě

V době vánočních svátků se snad častěji než kdy jindy setkáváme s pojmem rodina. Štědrovečerní večeři trávíme s rodinou, navštěvujeme své příbuzné a také se modlíme ke Svaté Rodině v kostele. Na Českomoravské vrchovině poblíž Velkého Meziříčí je městečko Křižanov, který je spojen s životem svaté Zdislavy. Narodila se na zdejším hradě kolem roku 1220. Její otec, pan Přibyslav, byl významný moravský šlechtic. Byl královským kastelánem na hradě Veveří a v Brně. Zevnějškem byl voják, srdcem a duší mnich. Její matka, paní Sibyla, byla krásná žena jižního typu, původem ze Středomoří. S manželem vytvořila vzornou křesťanskou rodinu. Prvorozená dcera Zdislava dostala od rodičů nejcennější dědictví a výbavu do života – pevný základ pro budoucí svatý život. Bůh ji povolal do manželství, aby skrze ni ukázal všem dalším manželům a rodinám, jak uvědoměle prožívaná svátost manželství vede k svatosti. Provdala se za křesťanského šlechtice pana Havla Markvanice na hrad Lemberk. Stala se šťastnou maminkou čtyř dětí, které vzorně vychovala. Se svým manželem, který byl ve službách krále Václava I., založila kostel a dominikánský klášter. Její typickou láskou byly vůkolní rodiny se všemi starostmi, nemocemi a bolestmi, které léčila mimořádnou Boží silou, až se zcela pro rodinu svou a každého trpícího obětovala. Svatě zemřela na hradě Lemberku v roce 1252. Její kolébka Křižanov i její slavná hrobka v Jablonném přitahují k sobě zvláštní silou a kouzlem všechny její ctitele, kterým leží na srdci blaho rodin. Svatá Zdislava, jediná světice narozená na Moravě, je znázorněna v křižanovském kostele na krásném svatebním sousoší. V sakristii se chová relikviář s jejími posvátnými ostatky. Křižanovský kostel září svojí vnější bělostí do celého kraje, září vnitřní čistotou, po celý den je otevřen jako nejsvětější Srdce Ježíšovo, jako neposkvrněné Srdce Mariino a jako mateřské a milující Srdce svaté Zdislavy, patronky rodin.

PRO

(čerpáno z knihy Poutní místa Moravy a Slezska)

Jak jsme natáčeli CD

Začátkem letošního roku mně navrhl otec Milan, abychom dětem pro radost natočili kazetu písní, které jsme se během čtyř let naučili v pěveckém kroužku Broučci. Neměla jsem žádnou zkušenost ani představu o tom, co bude tato práce obnášet. Těžkou hlavu jsem měla hlavně ze zajištění hudebního doprovodu. Oslovila jsem ty dobrodince, kteří nás doprovázeli při dětských mších sv. a různých vystoupeních. Kytaristy Janu Salusovou a Tomáše Formánka, klavíristku Petru Svobodovou, houslistku a klavíristku sestru M. Benediktu a flétnistku sestru M. Faustynu.

I když to bylo období pro mnohé z nich časově velmi náročné, (Jana se připravovala na maturitu, Petra na zkoušky na vysoké škole a sestry na řeholní sliby) byli ochotni nám pomoci. Děti přijaly návrh – natočit kazetu – doslova s nadšením, a proto jsme se pustili s chutí do práce. Vybrala jsem pro tento účel 34 vhodných písní a rozdělila je do jednotlivých okruhů dle jejich námětu. Při zkouškách na faře jsme s děvčaty Jarmilkou Andrlovou, Evičkou Červinkovou, Janičkou Hrazdílkovou, Magdalenkou Melicharovou a Klárkou Tylšarovou a kluky Vojtou Andrlou, Vašíkem Knotkem a Pavlem Šujanem všechny písně u klavíru nacvičili. Další velké úsilí vynaložili naši hudebníci k vytvoření vhodného doprovodu. Díky nim všem, hlavně sestře M. Benediktě, která byla duší tohoto „tělesa“, a díky ukázněným a pozorným dětem, se nám podařilo s velkým úsilím připravit písně k natáčení.

Dne 18. června 2003 jsme se vypravili v odpoledních hodinách auty do obce Telnice, kde jsme v soukromém studiu natočili celý písničkový program. Byl to pro děti i nás dospělé velký zážitek, ale zároveň velké vypětí. V ten den jsme se domů vraceli až před 22. hodinou, a to všichni dosti vyčerpáni. Do Telnice jsme jeli ještě jednou s otcem Milanem a Magdalenkou Melicharovou natočit průvodní slovo, které odděluje jednotlivé okruhy písní, ale to už byla záležitost pouze jedné hodiny. Tím nám spadl velký kámen ze srdce a my jsme se jen všichni těšili na novou kazetu a cédéčko.

Když jsme se před prázdninami setkali s rodiči dětí na faře ke vzájemnému poděkování, nikdo z nás netušil, že vyvstane nikým nečekaný obrovský problém.

Koncem září mně otec Milan se smutkem ve tváři sdělil, že počítač, kde bylo uloženo celé naše vystoupení, laicky řečeno „vyhořel“! Všechna naše usilovná práce byla pryč !

I když jsme se několik týdnů vzpamatovávali z tohoto šoku, byli jsme si s otcem Milanem vědomi, že kazeta měla být natočena hlavně dětem pro radost a také jako svědectví o práci s dětmi v naší farnosti. Proto jsme se rozhodli jít do toho ještě jednou! Naší snahou bylo provést natáčení co nejdříve, dokud děti nezapomněly nápěvy a texty písní. Petru Svobodovou, studující nyní v Rakousku, zastoupila ve hře na keyboard paní Mgr. Dolečková, která nám velmi ochotně vyšla vstříc. Písně i texty přijel za námi na faru natočit pan Ing. Lang z Radia Proglas.

Druhé natáčení tedy proběhlo v sobotu, dne 21.11.2003, na sv. Cecílii.

Mně nezbývá, než moc a moc poděkovat nejen dětem, které po 5 měsících odmlky písně nezapomněly, ale hlavně všem hudebníkům, kteří šli s námi do toho ještě jednou. Byla to další usilovná práce navíc po celý měsíc listopad, a to mnohdy práce celodenní.

Upřímné Pán Bůh zaplať také otci Milanovi za jeho první myšlenku vytvořit toto „dílo“, jeho podporu a modlitby v průběhu celého konání, za návrh a vytvoření obalu na naši nahrávku a zajištění tisku.

Nemůžeme snad posoudit sami, na kolik se nám s Boží pomocí dílo podařilo. Nejsme profesionálové, pouze rádi a s nadšením hrajeme a zpíváme. Zpíváme všem dětem i dospělým, aby nezbloudili, aby našli tu správnou cestu k Pánu Ježíši.

Marie Šujanová

Nabídka nových knih ve farní knihovně

• V Africe mi říkali Sípho. Poutavé vyprávění P. Zdeňka Čížkovského o jeho životě a práci v misiích.
• Do výšky volím pád. Knižní setkání Jana Paulase s psychiatrem a zároveň premonstrátským diakonem Maxem Kašparů.Jeho dříve vydané knihy jsou také v naší farní knihovně.Poznáte jeho vypravěčské umění, dobrosrdečný humor i spravedlivé rozhorlení nad lidskou hloupostí a pokrytectvím.
• Kolik váží sněhová vločka. Spisovatel B. Cavanaugh používá ve svých knihách krátké příběhy, legendy,bajky,anekdoty k jedinému cíli: aby dojal, potěšil a povzbudil čtenáře.
• Na straně andělů. Irský duchovní James Feehan je mistrný vypravěč. Dokáže prostým a trefným příběhem zaujmout laiky i duchovenstvo.
• O naději s Marií Svatošovou. Marie Svatošová se jako praktická lékařka více než dvacet let věnovala rodinám, ve kterých někdo umíral. V roce 1990 opustila svoji ordinaci, aby realizovala myšlenku prvního českého hospice.
• Vejce a já. Doporučujeme hlavně ženám, ale nejen jim. Hrdinka tohoto románu podrobně líčí den za dnem lopotu na farmě v zapadlém koutě Olympských hor v Kalifornii. I v těch nejsvízelnějších situacích nalézá cosi směšného, na všechno hledí z hlediska komičnosti a nadchne vás svým životním optimismem.
• Na krásné samotě. Autor knihy František Vaněk byl kněz, který více jak třicet pět let působil jako děkan v Pelhřimově. Milované Českomoravské vysočině dal všechnu svou práci a lásku. Osudy mnoha lidí, se kterými se setkával, tvoří námět této knihy.
• Štěstí, smůla? Kdo ví? Útlá knížečka, kterou přečtete jedním dechem, je plná příběhů kolem nás.
• Moc a pokora. Život sv. Karla Boromejského. Karel se po celý život s Boží milostí a s železnou vůlí jako student, jako vlivný papežův synovec, jako kardinál, a především jako nejprve obávaný a později milovaný arcibiskup milánský snažil propojovat a stále smiřovat „moc a pokoru“. I jemu církev vděčí za to, že po jedné z temných chvil své historie opět mohla přesvědčivě zazářit její velikost a čistota.
• Bůh píše i na křivých řádcích. V úvodu knihy autor uvádí: Když lidé uvažují o Bibli, většinou jim na mysl přicházejí především „ kladní hrdinové“: „Noe , Daniel, Marie, Josef, Ježíš. Tak proč jsem si usmyslel napsat knížku o ničemech, kteří v Bibli také fungují ? Prvá příčina je skutečnost, že to zatím nikdo neudělal. Ale je tu ještě jeden důvod. Víte, jako kluka mě tihle bídáci nejvíc fascinovali. Jejich osudy jsou plné napětí a dobrodružství, můžete je číst jako detektivky nebo akční příběhy.“
• Co je bez chvění není pevné. Po knize rozhovorů s Tomášem Halíkem „Ptal jsem se cest“ vychází jeho další kniha, ve které píše o svých zkušenostech z cest po všech šesti kontinentech Země, o zkušenostech z hledání vlastního místa v náboženském i občanském životě. Určitě stojí za přečtení.

Znovu doporučujeme i další knihy, které jsme nabízeli v minulých číslech Urbánku:

• Dělníci na vinici
• Plná slávy
• Návrat
• Nový začátek

>> Dobrý začátek je vždy spojený se vstupem do chrámu svého srdce.

Nížkovický kostel v novém

5 let se opravoval kostel sv. Kunhuty a zbývalo dokončit dláždění u oltáře. Avšak po loňské mrazivé zimě a dlouhém letním suchu se začaly objevovat praskliny ve zdivu a klenbě. Nastala nová náročná oprava, kterou nížkovičtí zvládli během 9 týdnů.

Odborná firma Zamazal ml. a spol. z Brna provedla stažení zdí presbytáře ocelovými lany. Muselo se opět postavit lešení a sekat do již vymalovaných zdí. Kolem kostela se musela vykopat zemina a položit izolaci proti vlhkosti. Díky mužům a ženám, kteří přicházeli někdy i denně pracovat, se dílo podařilo do Vánoc dokončit. Kameníci položili mramorovou dlažbu a z bývalých oltářů postavili nový oltář čelem k lidu a ambon, pro novou liturgickou úpravu. Provedla se také oprava celé sákristie a byl vyzděn oltář pod svatostánek.

Díky všem, kteří pomáhali!

Učte se od druhých

Můžete hodně zjistit už jen tím, že se díváte. Jógi Berra

Pozorování vyžaduje určitou pokoru. Abychom se od někoho mohli něco naučit, musíme přestat dělat to, co děláme, osvobodit se od nutkání skákat mu do řeči a jednoduše se dívat.

Poté co jsem během dvaceti let vychovala čtyři děti a získala dva doktoráty v oblasti pedagogiky dětí předškolního věku, měla jsem pocit, že toho vím o rodičovství docela hodně.Ten pocit jsem měla až do doby, než jsem potkala ženu jménem Donna. Vedla jsem na pediatrické klinice letní herní skupiny pro rodiče. Donna se zapsala do herní skupiny pro nejmenší děti a zeptala se, zda by do skupiny nemohly chodit i její čtyři starší děti, protože neměla nikoho, kdo by je hlídal v době, kdy bude na skupině. Když jsem šla na letní herní skupinu, myslela jsem si, že budu schopná ostatním předat mnoho informací týkajících se rodičovství. Avšak brzy jsem si uvědomila, že to bude také pro mne příležitost něco se naučit. Přistihla jsem se, že ustávám ve své činnosti a místo toho sleduji, jak Donna mluví se svými dětmi. Byla jsem naplněná úžasem nad způsobem, jak s nimi udržovala oční kontakt a jak své děti pokojným hlasem uklidňovala. Během kurzu jsme byli, můj asistent a já, po celých následujících osm týdnů svědky jednání té nejlaskavější matky, jakou jsme kdy viděli,-a tuto její lásku odrážely děti, které měly tu největší sebedůvěru, které byly nejstarostlivější, nejohleduplnější a nejšťastnější ze všech dětí, jaké jsme kdy poznali.

Při studiu pedagogiky jsem se naučila, jak je důležité nekáznit děti křikem, avšak veškerá teorie byla k ničemu, když mě někdy přemohly mé emoce a ve chvílích, kdy jsem kárala své děti, zatlačily do pozadí mé lepší stránky. Když jsem však sledovala Donnu, stala se teorie praxí. Onoho léta se mi dostalo živého důkazu, že nesmlouvavé, avšak laskavé kárání skutečně funguje. Dívali jsme se, jak Donna klidně mluví se svými devět a deset a půl roku starými syny, když se jí nelíbilo, co dělali, a připomínala jim důsledky toho, kdyby ke svému jednání nezměnili postoj. Učila je spolupráci a odpovědnosti a my jsme byli svědky toho, jak jí po každém sezení všechny její děti pomáhají s posbíráním všech věcí, přičemž starší děti vzaly za ruku ty menší. Jejich otec Mike je po práci vyzvedával autem a projevoval stejnou rodičovskou trpělivost, jemné doteky a uklidňující hlas. Záhy Donnu a Mika pozorovali všichni rodiče z herní skupiny a spolu s mým asistentem a se mnou se snažili pochopit, jak se vychovávají děti.

Donna a Mike, kteří i navzdory nejrůznějším těžkostem při výchově svých dětí pracovali na projektech Filadelfie, nyní vedou workshopy pozitivního káznění na naší pediatrické klinice. Já křičím už jen málokdy, a když se potřebuji uklidnit, jednoduše se zastavím a pozoruji Donnu. Lidí, od nichž se můžete učit, je na světě mnoho, jen mít oči i mysl otevřené.

(Z knihy: Trish Magee: Šťastné dítě a jeho výchova v 52 lekcích)

Charita

Díky příspěvkům od pravidelných dárců mohla naše farní charita adoptovat na dálku další dítě, tentokrát z Rwandy.

Je to jedenáctiletý chlapec Delphin. Ve zprávě, kterou jsme obdrželi od tamní misionářky sestry Dominiky, která má „Adopci na dálku“ na starosti, se uvádí: Kakule Delphin je šestým dítětem z rodiny o devíti dětech. Otec zemřel v roce 2000 a tak matka zůstala jedinou živitelkou. Je však nemocná a nemá dost sil na pořádné obdělávání pole. Sklizená úroda nestačí rodině k obživě. Chlapec Delphin vede strastiplný život. Školní vzdělání je pro něho nedostupné, stejně jako lékařská pomoc. Rodina bydlí ve špatně zařízeném obydlí, které je vybaveno jedním lůžkem, čtyřmi rohožemi, třemi přikrývkami, nemají ani stůl. Proto byl Delphin vybrán k adopci na dálku.

Věříme, že naše finanční pomoc (5500Kč za rok) pomůže chlapci k lepšímu životu.

>> Moudrým se stane jenom ten, kdo umí přijmout život takový, jaký je.

Biskup Vojtěch prosí o zveřejnění následující výzvy:

Milé sestry a bratři,

vzhledem k tomu, že na svém 52. plenárním zase­dání čeští a moravští biskupové jednomyslně vyjádřili souhlas se zahájením beatifikačního procesu kněze brněnské diecéze Jana Buly, vyzývám všechny věřící, zvláště bývalé farníky, žáky, konseminaristy, spolu­vězně a ostatní, kteří by mohli podat svědectví o ži­votě a ctnostech P. Buly nebo uchovávají jakékoli dokumenty vztahující se k jeho životu, aby zaslali svá svědectví na sekretariát Biskupství brněnského (Petrov 8, 601 43 Brno). Vyzývám rovněž ty, kteří by mohli sdělit eventuální skutečnosti bránící uvede­nému procesu.

Jan Bula byl knězem brněnské diecéze, který byl v době komunistického režimu v České republice nespravedlivě odsouzen a v jedenatřiceti letech po­praven.

Narodil se 24. června 1920 v Lukově u Morav­ských Budějovic. V roce 1931 nastoupil do primy na Státním českém reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích, kde 14. června 1939 maturoval. Po maturitě studoval bohosloví v kněžském alumnátě v Brně. Kněžské svěcení přijal 29.7.1945. Jako kooperátor působil v Rokytnici nad Rokytnou. Právě tam ho v dubnu 1951 na základě vymyšleného obvinění zatkla Státní bezpečnost. Byl krutě mučen a vyslýchán a v listopadu téhož roku nad ním soud v Jihlavě vynesl předem naplánovaný rozsudek smrti. Mladý kněz byl 20. května 1952 ve věku nedožitých 32 let popraven. V roce 1990 byl jeho soudní proces znovu otevřen a P. Bula byl v plném rozsahu rehabilitován.

Prosím vás, sestry a bratři, o modlitby za zdárný průběh beatifikačního procesu.

Váš biskup Vojtěch

Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha
O RODINĚ

Milé sestry, milí bratři a milé děti,

zdravím vás všechny uprostřed oslav narození Božího Syna, v den, kdy si celá církev připo­míná svátek Svaté rodiny.

Občas slýchávám od kněží otázku: Na co se máme v pastoraci důkladněji zaměřit? Jaké jsou pastorační priority naší diecéze? Odpovídám slovy, která jsem před více než deseti lety řekl na setkání kněží na Zelený čtvrtek a říkám je i dnes: rodina a farnost. Na tyto dvě podstatné věci je potřeba v nejrůznějších formách zaměřit největší péči a úsilí.

V uplynulých letech určovalo pastorační zaměření Desetiletí duchovní obnovy, poté přípra­va na milénium a jeho prožívání, ještě později zase příprava na Plenární sněm katolické církve. Mnohdy jste tento důraz cítili jen okrajově, a tak přinesl užitek pouze těm nemnohým farnos­tem, skupinám či jednotlivcům, kteří jej přijali za svůj.

Nyní, když se sněmovní práce přesouvají do komisí, vás všechny vybízím k tvořivé spolu­práci na prožití dvou roků, které se mají dotknout každého z nás. Příští rok prožijme jako rok rodiny, po něm následující rok 2005 jako rok farnosti.

Přeji si, aby se společenství mladých i dětí, modlitební kroužky, scholy, senioři, nemocní
a další skupiny věřících zaměřili na všechno, co souvisí s cestou ke zdravé rodině.

Rodiny jsou ohroženy infekcí nejednoty manželů, přesvědčením, že výchova se uskutečňuje samočinně, zapomínáním na to, že děti patří v první řadě Bohu, strachem, že výchova kazí přirozené sklony, infekcí sobeckého osobního prospěchu a neschopností oběti pro vzdálenější cíle. Bez ochoty k oběti, která je jednou z forem lásky, však nebude šťastná ani rodina, ani jednotlivec.

Ve svém posledním listě nazvaném Prosme Pána žně jsem se společně s vámi zamýšlel nad povoláním každého z nás, nad služebným i obecným kněžstvím. A znovu říkám: Jestliže nepři­jmeme své povolání člověka žijícího se svým Pánem, tedy své povolání křesťana, náš duchovní život nebude stát za nic. Vánoce, které právě prožíváme, jsou v tomto smyslu šancí stát se Božím dítětem.

Svatý Jan v úryvku dopisu, který jsme dnes slyšeli, říká: „Už teď jsme Boží děti.“ Dodávám, že každý z nás, skrze křest. A sv. Jan jde ještě dál, protože spolupráce s darem křtu je začátkem něčeho úžasně jedinečného, krásného a nového, k čemu máme dospět a co má nést visačku kvality naší spolupráce s Bohem. Proto dodává: „Ale čím budeme, není ještě zřejmé.“ Tedy to, čím se staneme, nás připodobní k velikosti a slávě Ježíše Krista, kterého budeme vidět tako­vého, jaký je.

Proto vás všechny vybízím, abyste se společně i soukromě modlili:

• za mladé lidi, kteří chtějí žít v dobrém manželství a dlouhodobě a systematicky se na ně připravují.
• za jejich odvahu mít děti, protože děti jsou schopny vychovávat rodiče a být školou nejen jejich života.
• za rodiče, kteří s bolestí ztrácejí děti, aby o tom jako Panna Maria rozvažovali ve svém srdci.
• za všechny, kteří učí své děti svobodné zodpovědnosti v souladu s Božím řádem a jsou ve svém počínání trpěliví.
• za vás, rodiče a prarodiče, kteří jste ochotni s odvahou obětovat svou vynalézavost, čas a energii pro výchovu vlastních i nevlastních dětí a neuzavírat se sami v sobě.
• za vás, kterým manželství ztroskotalo. I když mnozí nemůžete přistupovat ke svátostem, církev vás provází svými modlitbami a přijímá ve svém středu.
• za politiky a veřejné činitele, aby usilovali o hledání toho, co rodiny stmeluje, nikoliv co rozděluje a vytváří překážky nebo diskriminuje.
• za pracovníky všech typů médií, aby měli odvahu prosazovat to, co může druhé povzbudit v dobrém.

Bratři a sestry, denně děkuji za vás, kteří máte bez výmluv a alibistických vytáček, že „doba je už taková a nic už se s nimi nedá dělat“, odvahu vychovávat své dospívající děti, i za vás všechny, jednotlivce i instituce, kteří se snažíte rodinám nezištně pomáhat.

A proč vám to všechno píšu? Protože rok, který právě klepe na dveře, vyhlásila Organizace spojených národů jako desáté výročí Mezinárodního roku rodiny. Využijme toho jak uvnitř našeho společenství, tak i jako službu dalším lidem.

Moc bych si přál, abyste se vy všichni stali ve farnostech i mimo ně motorem všeho, co rodinám může po vnitřní i vnější stránce pomáhat.

A právě k tomu vám na přímluvu Svaté rodiny žehnám.
Váš biskup Vojtěch

Program akcí

• 25.12. Narození Páně, Slavná mše sv. farní kostel v 9.30h a 18.00h, Te Deum a požehnání v 17.30 h
• 26.12. sv. Štěpán, mše sv. ve farním kostele jen v 9.30h
• 26.12. Koledy u Betléma s dechovou hudbou a recitativ dětí „Stalo se v Betlémě“ , 17.00 h kostel
• 28.12. neděle Sv. Rodiny, mše sv. s obnovou manželských slibů v 8.00h a 18.00h
• 28.12. neděle, Vánoční koncert, Komorní pěvecký sbor DANIELIS z Rousínova, 16.00 h kostel
• 31.12. sv. Silvestra, prohlídka kostelních hodin 14.00 – 16.00 h, děkovná bohoslužba v 16.00 h, noční adorace 23.30 h
• 1.1. 2004 Nový rok, mše sv. ve farním kostele v 9.30 a 18.00 h
• 3.1. sobota, Tříkrálová sbírka České katolické charity
• 4.1. neděle, mše sv. s žehnáním vody, křídy a kadidla v 8.00 a 18.00 h, také ve filiálních kostelech, Staroslověnská bohoslužba, Slavkov 9.30h, Tříkrálový program dětí „Herodes“ a koledy u Betléma, farní kostel, 17.00 h
• Bohoslužby ve filiálních obcích: 25.12., 26.12. a 1.1. jako v neděli
• NÁVŠTĚVY BETLÉMŮ ve farním kostele a u sester v klášteře na Zahradní ulici: Štědrý den 24.12. Sv. Silvestr 31.12. v době 14.00 - 16.00 Narození Páně 25.12. Sv. Štěpán 26.12. Nový rok 1.1., neděle 4.1. v době 10.30 - 11.30, 14.00 - 16.00

Zveme vás na
POSEZENÍ S VARMUŽOVOU CIMBÁLOVOU MUZIKOU
v sobotu 17. ledna 2004, 16 – 21 h v sále v budově sester naproti fary.
Vstup ve vhodné obuvi, která nepoškodí novou podlahu.Možnost přezutí.
Předprodej vstupenek v sakristii, 80Kč. Pořádá slavkovská farnost

LIŠTOVKA

Seřaďte přeházené lišty tak, abyste si po řádcích mohli přečíst tajenku, kterou je začátek 1. sloky písně č. 204.

Matriky

Skrze svátost křtu se zrodili pro život s Bohem - pokřtění 7.12.2003:
Štěpánka Anna Kocmanová *2003 z Nížkovic
Jakub Šidlík *2003 z Němčan
Libor Tesař *2003 ze Slavkova

Do svátosti manželství vstoupili:
22.11.2003 Petr Horna ze Slavkova a Barbora Tesáková ze Slavkova

Branou smrti prošli a před Boží tvář předstoupili:
Cyrilka Gecová z Němčan *1928, +8.11.2003
Libuše Šolcová ze Slavkova *1922, +17.11.2003
Jaroslav Chaloupka ze Slavkova *1936, +25.11.2003
Ing. František Rotrekl ze Slavkova *1941, +11.12.2003

Vánoční přáníčko

Následující přáníčko nám poslala jedna kamarádka, která opravovala text tohoto Urbánku. Je ze Dvora Králové a ráda to pro nás bude dělat pokaždé. Je učitelkou češtiny.

"Radostně spolu svátky vánoční prožívejte,
v lásce a ve zdraví zůstávejte!
Malé děťátko, jež přichází do tohoto světa,
znamená štěstí a naději
na trvání života po všechna další léta."

Vánoce s osmáky a deváťáky

Co se ti líbí na Vánocích?

• Lucka: Klid a pohoda, prázdniny, pokec s přáteli a že se vyspím.
• Vítek: Klid, odpočinek a mírnost ostatních.
• Terezka: Pohoda, cukroví, klid a prázdniny.

Jaké zvyky dodržujete doma?

• Lucka: Pouštíme lodičky, zpíváme koledy a jíme kapra.
• Vítek: Rozkrajujeme jablka.
• Terezka: Jíme kapra, zpíváme koledy u stromečku a pečeme vánočku.
• Markéta: Dáváme mince pod talíř, rozkrajujeme jablka a zpíváme koledy.

Co si přeješ pod stromeček?

• Terezka: Lásku, štěstí, přátelství a dobrý známky, a, a, a, … rolák.
• Lucka: Mobil, svetr, štěstí, lásku, dobrý známky, moudrost, zdraví, zábavu a pohorky.
• Markéta: Spací pytel, 2.díl Pána prstenů, školní pomůcky, knížku Bylo nás pět a mobil.
• Vítek: Lyže a brusle, mobil, zdraví, štěstí, lásku bližních, drobné dárky, moudrost.

PŘEJEME VŠEM KRÁSNÉ A VESELÉ VÁNOCE

(8.-9. ročník náboženství)

TEST ZNALOSTÍ

JEŽÍŠOVO NAROZENÍ

1. Jak se jmenoval příbuzný Pána Ježíše, který byl o půl roku starší než on?
   a - Nikodém
   b- Jan Křtitel
   c - Zachariáš
2. Za kterého císaře se provádělo sčítání lidu v době Ježíšova narození?
   a - Za Kvirinia
   b - za Heroda
   c - za Augusta
3. Město Betlém leželo
   a - v Judsku
   b - v Samaří
   c - v Galileji
4. Je v Písmu sv. uvedeno, že u Ježíšových jeslí stál oslík a volek?
   a - ano, je to u evangelisty Lukáše
   b - ne, v písmu svatém to přímo není
   c - ne, je tam jen oslík
5. Padal při Ježíšově narození sníh?
   a - ano, určitě
   b - nevíme, pravděpodobně ano
   c - ne, jistě ne
6. Kolik dní uplynulo od Ježíšova narození, když dostal podle obvyklého židovského zvyku jméno? (Lk 2,21)
   a - osm
   b - tři
   c - žádný, udělali to hned
7. Do kterého chrámu přinesla Maria s Josefem Ježíše, když mu bylo 40 dní?
   a - do jeruzalémského
   b - do synagógy v Kafarnaum
   c - do nazaretského
8. Kdo tenkrát nazval Ježíše „světlem k osvícení národů“?
   a - prorokyně Anna
   b - stařec Simeon
   c - Panna Maria
9. V kolika letech se Ježíš rodičům ztratil?
   a - ve čtyřech
   b - v sedmi
   c - ve dvanácti
10. Kde bydlel Ježíš až do svých 30 let?
    a - v Egyptě
    b - ve městě Nazaret
    c - ve městě Kafarnaum

VYLUŠTILI JSTE SPRÁVNĚ?

Správné řešení testu: 1b, 2c, 3a, 4b, 5c, 6a, 7a, 8b, 9c, 10b.