 WWW stránky farnosti Slavkov u Brna. |
  |
Farní
časopis Urbánek
Vánoce 2005
Dva oslíci u betlémské stáje
K betlémskému chlévu se dobelhali také dva unavení a vychrtlí oslíci. Hřbety měli odřené od těžkých pytlů s obilím, které na ně jejich pán, mlynář, každodenně nakládal, a od ran holí, kterými na nich nešetřil.
Zaslechli, jak si pastýři vyprávějí o Králi králů, který přišel z nebe, a chtěli se na něj také podívat.
Chvíli se na Ježíška tiše dívali. Sklonili před ním hlavu a modlili se jako všichni ostatní. Přede dveřmi do chléva už na ně čekal mlynář.
Naložil jim na hřbet pytle, až se prohnuli. Oslíci se skloněnou hlavou poslušně vyrazili.
„Není to k ničemu“, prohlásil po chvíli první. „Modlil jsem se k Mesiáši, aby ze mě to břemeno sňal, a co se stalo? Nic!“
„To já jsem ho prosil, aby mi dal sílu ho snášet,“ odpověděl druhý a pevně kráčel dál.
Bůh se stal člověkem, aby s námi nesl tíhu života. Potom náš život může proměnit. Jinak by nemělo smysl ho snášet.
Také Tři mudrci se sklonili před Kristem v jeslích, a poznali, že jsou obdarováni. Klanění před Bohem totiž nečiní člověka menším a slabším, ale větším a silnějším.
Přeji vám, abyste něco takového zakusili o Vánocích.
P. Milan Vavro, farář
Připravujeme vydání sborníku o slavkovské farnosti
Rok farnosti, který jsme prožívali, byl pro některé farnosti impulsem k vydání sborníku o farnosti. Po několik let dochází ke shromažďování písemných materiálů, fotografií a záznamů ve formě článků časopisu Urbánek, farního webu Urbanet a zápisů ve farní kronice. Kdo z vás farníků by měl vážný zájem se do přípravy sborníku zapojit, přihlaste se u faráře. Zároveň můžete poskytnout ke zkopírování fotografie z minulosti, které se týkají života farnosti. Pokud víte o nějaké události nebo příhodě týkající se farnosti a která by stála za zveřejnění, prosíme také o spolupráci. Během ledna se můžete přihlásit.
P. Milan Vavro, farář
Výročí bitvy u Slavkova
Tři exkluzivní rozhovory pro farní časopis Urbánek
Redaktorům Urbánku se podařilo po mši svaté „ulovit“ na faře naše tři hosty a položit jim otázku. Přesto, že času moc neměli, poskytli nám ochotně tyto rozhovory:
S otcem kardinálem Miloslavem
- Rád bych se vás zeptal, zdali se vám pietní akce, kterých se v těchto dnech účastníme nezdají v tomto podání málo pietní, zda-li se v nich nezačíná projevovat více komerce, než samotný akt piety?
V rekonstrukci bitvy, která se staví před oči všech účastníků mohou být těžko feldkuráti nebo prostě církev nějak účastní, to je jedna věc. Jiná věc je třeba potom pietní vzpomínka u Mohyly míru, která je opravdu vnesením toho duchovního prvku. Třetí věcí je mše svatá za padlé. Takže si myslím, že v tom celku to jaksi vychází dobře. Tu samotnou rekonstrukci a všecko kolem já neposuzuji, protože to je asi těžko posuzovat. K tomu bych spíš řekl něco pozitivního. Při výročí 200 let, udělat tak obrovskou akci, to je všechna čest organizátorům, to není věc maličká a ani jednoduchá.
Ještě bych chtěl připomenout jednu věc. Přemýšlel jsem, co asi táhne hlavou všem těm divákům, když se na to přeci jen hodnou chvíli dívají. Nevím, jestli to vyvolá v duši člověka pocit nebo touhu – válku už ne! Myslím, že by tato rekonstrukce měla v srdcích lidí vzbudit řešení věcí ne nenávistí, bojem a zabíjením, ale jinými cestami. Církev nabízí jako cesty – dialog, smíření, odpuštění. Tohle by měl asi být ten poslední cíl toho, co by tato rekonstrukce měla v srdcích diváků vzbudit a já jen doufám, že něco z toho diváci v srdcích zachytili.
S papežským nunciem
- Je podle Vás vhodné si připomínat tak krvavou bitvu, jakou byla bitva u Slavkova, způsobem, jenž je možné pozorovat v těchto dnech a který se vykazuje spíše oslavným než pietním charakterem?
Když jsem obdržel pozvání na tuto akci, vyvstávaly mně v mysli podobné otázky a byly doprovázené rovněž určitými pochybnostmi. Musím ale říci, že jsem přijel především z toho důvodu, že jsem se dověděl, že zde bude rovněž pan kardinál. Včera jsem byl přítomen na rekonstrukci bitvy, jelikož jsem se ještě nikdy ničeho podobného nezúčastnil. A byl jsem skutečně rád, že jsem to mohl shlédnout a že jsem mohl vidět, jakým způsobem je možné rekonstruovat takovouto událost. Měl jsem však stále na mysli, jak už jsem řekl na závěr bohoslužby v kostele, tvrdost této bitvy a desítky tisíc mrtvých, kteří zde padli. Na jedné straně na mne tato rekonstrukce bitvy působila pozitivním dojmem, poněvadž v dnešní době je možné u lidí pozorovat větší citlivost vůči obětem války. Na druhou stranu jsem uvažoval, jak už jsem zmínil, že se nyní nacházíme v adventní době. A v adventní době k nám promlouvají proroctví, které nám ohlašují univerzální mír a pokoj. Kdo ví, kdy tomu tak bude! Ještě nenastal čas, kdy by byly meče překuty na radlice a kopí na vinařské nože (Iz 2,4). V každém případě kráčíme s nadějí. Já sám jsem se modlil za tyto padlé vojáky: Pane, vezmi je k sobě, smiluj se nad nimi a odpusť jim. Myslím si, že tato rekonstrukce bitvy slouží k tomu, aby připomněla živým ty, kteří padli, aby ti, kteří žijí, měli moudrost, aby se poučili ze smrti druhých a aby usilovali o mír. Takto jsem to prožíval.
S otcem biskupem Vojtěchem
- Pane biskupe, ráda bych se Vás zeptala, jestli se vám vzpomínkové akce k výročí bitvy u Slavkova zdají být dostatečně pietní?
To nemohu objektivně posoudit, protože jsem se neúčastnil všech akcí. Trošku se mi zdá, že ze spousty doprovodných programů se nějak ztrácí to podstatné, čímž je hodnota lidského života. Co se týče vojáků a rekonstrukce bitvy, jsou to nadšenci, kteří si hrají na vojáky.
- Pane biskupe, jste zde téměř místní a tak se chci zeptat, co říkáte výmalbě kostela?
Je to krásné a čisté. Z minulosti si vzpomínám, že jsem se často o omítku ušpinil a to nám nyní nehrozí.
Rekviem za padlé a modlitby za mír
V den výročí bitvy, v pátek 2. prosince 2005 večer, sloužil farář P. Milan Vavro mši svatou za padlé v bitvě u Slavkova. Kázal letonický farář, P. Martin Bejček, který zmínil v promluvě utrpení nejen vojáků, ale také místního obyvatelstva a zamyslel se nad způsobem připomínek této události. Rekviem bylo doprovázeno na varhany a pozoun.
V sobotu probíhala v kostele od 9.00 až do 22.00 hodin celodenní modlitba za mír ve světě. Poděkování patří všem, kteří se ve skupinách hodinu po hodině střídali v modlitbě žalmů, četbě z Písma a zpěvech. Některé hodiny modliteb vedli bratři a sestry z křesťanských církví ve Slavkově – evangelické, husitské a adventistů sedmého dne. Návštěvníci kostela se tak mohli nejen obdivovat krásu architektury, ale pomodlit se nebo alespoň zažít „atmosféru modlitby“. Ještě jednou dík za svědectví modlící se církve.
Kardinál Vlk, nuncius Causero a biskup Cikrle ve Slavkově.
V rámci vzpomínkových akcí k 200. výročí bitvy u Slavkova zavítaly do Slavkova také významné církevní osobnosti: pražský arcibiskup a český primas Miloslav kardinál Vlk, velvyslanec Vatikánu - apoštolský nuncius v ČR, arcibiskup Diego Causero a brněnský biskup Vojtěch Cikrle. V sobotu shlédli rekonstrukci bitvy a v 17 hodin přijeli na zámek, kde se účastnili Kulatého stolu, pořádaného hejtmanem Jihomoravského kraje. Přítomní zde podepsali Slavkovskou výzvu, která se vydává na cestu jako poselství světu právě z Historického sálu, tedy z místa, kde se spoluvytvářely dějiny podepsáním příměří po bitvě tří císařů. Biskup Cikrle si ještě večer prohlédl nově vymalovaný slavkovský kostel. V neděli dopoledne v 9 hodin sloužili všichni tři biskupové ve farním chrámu Vzkříšení Páně mši svatou za oběti bitvy a za mír ve světě. Kostel byl zaplněn nejen slavkovskými farníky, ale také věřícími z okolních obcí a farností děkanátu. Mezi hosty byli také přátelé z polského Slavkova. Ještě před bohoslužbou se s kardinálem Vlkem setkal starosta Petr Kostík. V obětním průvodu udělil pan kardinál jednotlivě požehnání všem přítomným malým dětem. Papežský nuncius promluvil v závěru mše sv. na téma bitvy a míru a otec kardinál, který byl účastí lidí velmi potěšen, dodal: „Ještě se chci s vámi podělit o jednu radost, že je tady mnoho dětí a mládeže. A to je budoucnost církve.“ Na památku dostali biskupové obrázek s fotografií interiéru chrámu. Po skončení bohoslužby a společné fotografii s ministranty a děvčaty ze scholy odešel nuncius a kardinál na zámek, kde shlédli Virtuální bitvu 1805. Oběma se líbila, nuncius se navíc setkal i s krajany z Udine, kteří shodou okolností byli v tu dobu na zámku.
P. Milan Vavro
Životopisy našich hostů
Arcibiskup Diego Causero, apoštolský nuncius pro Českou republiku, pochází z italského města Udine. Vatikánským diplomatem je od roku 1973: od té doby působil v Nigérii, Austrálii, Španělsku, Ženevě či Albánii, Kongu či Čadu. Do Česka přichází ze Sýrie. Biskupské svěcení přijal z rukou současného papeže Jana Pavla II. Jeho doménou je liturgika, tedy věda o způsobu slavení bohoslužeb.
Apoštolský nuncius je zástupcem papeže v naší zemi a podle tradice je doyenem (děkanem) pražského diplomatického sboru. Vůbec prvním zástupcem Vatikánu v ČR byl arcibiskup Giovanni Coppa, druhý papežský nuncius Ervin Josef Ender navštívil naši slavkovskou farnost u příležitosti založení kláštera školských sester v dubnu 2003.
Miloslav kardinál Vlk se narodil 17.5.1932 v jihočeské Líšnici (okres Písek).Ve věku 11 let začal přemýšlet o kněžství. Cítil se zvláště osloven plakátem v jeho farnosti, který říkal: “Nechtěl by ses stát knězem?”. Tento cíl se zdál nedosažitelný v tomto čase, proto snil o tom, že se stane pilotem letadla. Po maturitě v r. 1952 pracoval jako dělník v továrně Motor Union v Českých Budějovicích.
Vojenskou základní službu absolvoval v letech 1953-55 ve Dvorech u Karlových Varů. Poté byl v době částečného politického uvolnění přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor archivnictví. Studia zakončil promocí v r. 1960. Poté pracoval jako archivář na několika místech:v Okresním archívu v Třeboni, v Jindřichově Hradci a v Okresním a Městském archívu v Českých Budějovicích, kde se později stal ředitelem. V této době publikoval řadu odborných článků v různých časopisech. V r. 1964 odešel studovat na Teologickou fakultu Svatého Cyrila a Metoděje do Litoměřic.
Na kněze byl vysvěcen během Pražského jara (23.6.1968) v Českých Budějovicích. Vzápětí byl jmenován tehdejším českobudějovickým biskupem Josefem Hlouchou sekretářem. Státní autority se bály jeho vlivu a pastorálních aktivit, a tak ho přinutily v r. 1971 opustit České Budějovice a poslaly ho na Šumavu, do horami izolované farnosti Lažiště a Záblatí, od r. 1972 působil 7 let v Rožmitále pod Třemšínem. Zde mu byl v r. 1978 odňat tzv. "státní souhlas" k veřejnému výkonu kněžské služby.
V následujících 10 letech žil v Praze - pracoval tajně jako kněz v malých skupinách věřících a přitom vykonával "civilní" zaměstnání, například jako umývač oken, později jako archivář ve Státní bance československé. Na Nový rok 1.1.1989 mu byl vrácen "státní souhlas" a stal se farářem na Klatovsku v Žihobcích a Bukovníku, později v Čachrově, Javorné, Železné Rudě, Běšinách a Stráži na Šumavě. Dne 14.2.1990 byl jmenován českobudějovickým biskupem (biskupské svěcení 31.3.1990), 27.3.1991 pražským arcibiskupem a českým primasem, nástupcem kardinála Františka Tomáška. Od r. 1991 byl předsedou Biskupské konference ČSFR, později České biskupské konference (ČBK), a to do r. 2000. Zároveň byl a je předsedou několika komisí ČBK. V r. 1994 jej papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. V letech 1993-2001 byl předsedou Rady evropských biskupských konferencí (CCEE). Je členem Papežské rady pro sdělovací prostředky a Kongregace pro východní církve.
Kardinál Vlk je nositelem řady čestných doktorátů a vyznamenání. V letech 1992-93 mu byly uděleny 3 čestné doktoráty: na Illinois Benedictine College a na University of St. Thomas v USA a čestný doktorát teologie na univerzitě v bavorském Pasově. V máji 2001 obdržel čestný doktorát Papežské teologické akademie v polském Krakově a v lednu 2002, rovněž v Polsku, čestný doktorát Opolské univerzity.
Žehnání praporu a znaku obce Hodějice
Obec Hodějice od 17. století až doposud bez větších změn používala svoji pečeť, v jejímž pečetním poli je ve štítě větev vinné révy s jedním hroznem a čtyřmi listy a nad nimi kosmo krojidlo a šikmo radlice. Okolo pečetního pole mezi ozdobnou linkou a vavřínovým věncem je opis PECZET*DIEDINI*HODIEDIC*1615. Obecní pečeť pochází podle data zhotovení již z r. 1615 a patří mezi nejstarší obecní pečetě, za což se zasloužili majitelé obce Kounicové.Zobrazené symboly vypovídají o dřívějším zaměření obyvatel obce – zemědělství a vinohradnictví, které zde bylo dříve rozšířené. Podle dřívějších právních norem mohla znak užívat jen města. Většina obcí, které chtějí užívat znak nebo prapor, musí požádat o jeho udělení Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V roce 2003 obec Hodějice, zastoupená panem ing. Jiřím Floriánem, starostou obce, požádala o udělení znaku a praporu. Pro obec Hodějice se při návrhu obecního znaku vycházelo z dřívější pečetě obce. 8.října 2003 starosta a místostarosta osobně převzali z rukou předsedy poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka symboly obce.
Dne 28.8.2005 se konalo v Hodějicích při příležitosti Bartolomějských hodů žehnání znaku a praporu. Lidé se sešli před Obecním úřadem Hodějice, kde se za doprovodu pana starosty, stárků a dechové hudby Vracovjáci průvodem odebrali do kaple sv. Bartoloměje ke slavnostní hodové mši svaté, při níž byl prapor a znak představen a požehnán panem děkanem. Po mši svaté hrála před kaplí dechová hudba lidové písně lidem k poslechu a stárkům k tanci a pan děkan Milan Vavro byl pozván na večerní zábavu.
Děkujeme všem, kteří se slavnosti zúčastnili. Snad i příští rok budou stárky a stárci mší svatou zahajovat hodové oslavy!
Kateřina Šujanová
(Zdroj: Návrh obecního znaku a praporu pro obec Hodějice, 2003, Vrba Pavel)
Podpora vzdělanosti v Ugandě
Na základě charitní nabídky jsme se rozhodli i v Hodějicích podporovat adopci na dálku. „Adoptovali“ jsme sirotka z Ugandy, který dosud žil se svou babičkou a dvěma sourozenci . Nyní může navštěvovat školu, dostávat oblečení, knihy, ubytování a stravu. Jsme rádi, že můžeme ulehčit život někomu, kdo zůstal bez prostředků a bez šance zapojit se do společnosti. Chlapec dokončil třetí třídu a postoupil do dalšího ročníku. V dopisech nám píše, co rád dělá, jak se mu ve škole daří a jaké má známky. Závěrem dopisu napsal: „Přeji vám mír a ať Bůh zůstává s vámi!“
Děkuji všem, kteří se rozhodli podílet se na podpoře jeho vzdělanosti a přispívat ročně na jeho vzdělání! Pán Bůh zaplať!
Kateřina Šujanová
Zdobení perníčků
Myšlenka na uspořádání této akce se zrodila na pastorační radě proto, že jsme chtěli obdarovat děti nejen obyčejnými sladkostmi, ale i symbolickým perníkovým Mikulášem. Ochotné maminky a babičky, díky organizační schopnosti paní M.Červinkové, perníky upekly a my ostatní jsme se sešly na faře ke zdobení.
I když tato akce byla po nedělní mši svaté ohlášena, sešly jsme se pouze čtyři dospělé ženy. Naší záchranou bylo sedm ochotných dívek (Markéta Kábrtová, Magdaléna Melicharová, Eva Červinková, Lída Šujanová, Monika Jeřábková, Jarmilka Andrlová a Maruška Hrabovská), kterým náhodou odpadla zkouška se sestrou Benediktou, a tudíž se přidaly k nám. Žádná z nich neměla se zdobením zkušenosti, ale výsledek jejich práce byl překvapující. Za dvě hodiny se na nás usmívalo sto různobarevných Mikulášů pro děti, a k tomu ještě asi padesát malých perníčků pro dospělé, jeden krásnější než druhý. Ostatně, mohli jste to při nadílce na dětské mši svaté posoudit sami.
A co příští rok? Myslíte, že by se zdobení perníčků mohlo stát předvánoční tradicí? Těšíme se i na Vaši pomoc.
Marie Šujanová
Farní divadlo Simsala Bim slaví 5.výročí
Nejprve bychom chtěli poděkovat vám, našim divákům, kteří jste si v období od 8.října do 6.listopadu 2005 udělali čas a navštívili některé ze šesti představení našeho divadla. Po zkušenostech s loňskými návaly na představeních jsme letos odstěhovali ze sálu klavír, abychom mohli zvýšit počet míst na celkových 77 a počet představení jsme zvýšili oproti loňsku o dvě. S výjimkou premiéry bylo vždy plno a dokonce od čtvrtého představení se stávalo, že sál byl zaplněn už 15 minut před začátkem představení a ti, kteří přišli později, se už na představení nedostali. Těmto divákům se omlouváme a máme pro ně jednu radu – nenechávejte návštěvu divadla na poslední termíny.
Nejbližší akcí, kterou pro vás připravujeme bude výstava k 5. výročí založení divadla.
Tato výstava se uskuteční v sobotu 28.ledna 2006 od 14 do 19 hodin a v neděli 29.ledna od 14 do 18 hodin v prostorách celého 1.patra východního křídla fary.
Výstava bude mapovat celou pětiletou historii divadla. Kromě instalace nejpopulárnějších scén z našich představení si budete moci prohlédnout loutky, se kterými divadlo začínalo, dále kulisy, divadelní rekvizity a také kostýmy a to jak volně ložené, tak i oblečené na našich hercích, kteří vás budou výstavou provázet. Činnost divadla bude dokumentovat bohatá fotodokumentace jak z představení, tak i z mimodivadelních akcí. Jako bonus bychom chtěli připravit střihový film z našich představení, který by se formou videa promítal nonstop v samostatné místnosti.
Na závěr ještě jedna informace – tato výstava bude benefiční a výtěžek z dobrovolného vstupného bude použit jako příspěvek na úhradu výmalby našeho kostela.
Na setkání s vámi se těší členové divadla Simsala Bim.
Pomozme lidem v nouzi!
V sobotu 7. ledna 2006 opět zazvoní u vašich dveří skupina tří králů s vedoucím, který má pověření České katolické charity. Tříkrálová sbírka je osvědčena Magistrátem hlavního města Prahy pro území celé České republiky a musí být řádně vyúčtována. Při Tříkrálové sbírce v letošním roce bylo v celé republice vybráno 62 milionů 508 tisíc Kč.
Díky vaší štědrosti mohla charita uskutečnit řadu potřebných projektů. Asi 80% sbírky se vrací do míst, kde byly vykoledovány, tedy do oblastních charit, které rozhodly, pro které humanitární účely budou použity. Zbylá část byla použita na humanitární pomoc v zahraničí, např. Čečensku, Ingušsku, Afganistánu, Indii, Gruzii, Ukrajině. V letošním roce bude podíl ze sbírky použit pro postižené tsunami. I vy můžete pomoci lidem, kteří se bez pomoci neobejdou. Děkujeme předem za vaše otevřené srdce.
Farní charita Slavkov
Duchovní obnova pro ženy
5. listopadu 2005 se konala v sále sester duchovní obnova pro ženy na téma „Důstojnost a povolání ženy“. Velký dík patří přednášejícímu jáhnu Ladislavu Kincovi, ale i sestrám a všem ostatním, kteří se podíleli na organizaci, přípravě občerstvení a dobré atmosféře. Většina z nás uvítala tuto akci jako možnost trochu opustit své všední starosti, získat nad nimi nadhled. V programu bylo z čeho vybírat – někoho zaujaly přednášky, jiného možnost adorace, návštěvy kaple, svátosti smíření nebo rozhovoru s knězem, sdílení ve skupinkách.
Ještě jednou díky a někdy příště (třeba i pro muže).
Lenka Klinkovská
Výstava obrazů
V neděli 17. 4. 2005 jsme mohli zhlédnout výstavu obrazů a kreseb pana V. Noska. Prohlíželi jsme obrazy, ve kterých se autor pokusil zachytit střípky ze svých fantazií, portréty - kresby lidí nám ve farnosti povětšinou dobře známých i obrazy světa za několik (možná set) let, jak se jeví v autorových představách. Nechyběla ani kresba našeho kostela.
Výstava se líbila, o čemž svědčil i počet a zájem těch, kteří přišli.
Děkujeme! Galatovi (redakce se omlouvá za pozdní zveřejnění, článek se na čas ztratil v poště)
Hodnota slova
I slovo je čin. Platí to však jen pro činy dobré, o jejichž hodnotě nelze pochybovat. V letech socialistické normalizace se mezi moudrými lidmi šeptalo pět zásad pro přežití: Nemysli. Když myslíš, tak nemluv. Když mluvíš, tak nepiš. Když píšeš, tak nepodepisuj. Když podepíšeš, tak se nediv.
Zdálo by se, že těmito zásadami po šestnácti letech od sametové revoluce bychom již neměli být ovlivněni, zvláště současná generace. Ale člověk je zvláštní tvor. Jsme to my lidé, na které se nedá spolehnout. Ještě tak, když jde o mluvené slovo. Předveďme si to třeba na slibech. Tolik bychom všeho chtěli, tolik toho umíme naslibovat, tolik toho namluvíme, ale jen málokdy se pak ke svým slovům známe. Příliš snadno zapomínáme, co jsme včera slibovali. Příliš snadno vzbuzujeme v druhých naděje, které pak nesplníme. A což takhle, když člověk něco nemá a po něčem touží. To je potom ochoten slíbit a udělat všechno na světě. Ale jakmile to už má, rychle zapomíná. Kolik času jsme ochotni věnovat prosbám, ale jak málo vděčnosti! Stokrát jsme o něco prosili, ale poděkovat umíme sotva jednou. A tak to aspoň obejdeme známou frází: „Děkuji moc!“ Lidé si přece vždycky dovedou najít způsob, jak na to, jak se ze svých slibů vyvázat. Sliby se přece mají plnit nejen o Vánocích, ale po celý život. Právě proto ovšem mnozí raději nic neslibují a k ničemu se nezavazují. Jenže to není řešení. Člověk se potřebuje na něco spolehnout. Proto přece uzavíráme smlouvy, obnovujeme křestní slib, proto si slibujeme věrnost v manželství, politické strany plnění svého volebního programu, poslanci čestnost, dodržování zákonů. Představa, že každý může cokoli změnit a odvolat, je hrozivá. Sliby a závazky přece drží náš život pohromadě. Všichni ale víme, jaká je realita. Kolik lidí se ke svým slibům nezná. Kde jsou vyznání lásky a věrnosti? A co ty nevrácené peníze z půjček, neplněné závazky platit výživné na děti? Kolik slušných podnikatelů a řemeslníků už muselo skončit jen proto, že je někdo podvedl a neplnil, k čemu se zavázal.
Ano, někdy to může být pro nás opravdu nevýhodné svému slibu , závazku dostát a vyžaduje to velkou oběť. Přece cítíme, že splněný slib je něco krásného a slavného. Muž, který zůstane věrný své nemocné manželce, i když pozná jiné ženy, které by o něho stály, je hrdina. Žena, která neopustí muže, který selhal a v mnohém zklamal, je žena statečná. Řemeslník, který dodrží smlouvu a zaplatí, i když se to pro něho ukáže nevýhodné, je čestný muž, kterých je málo. Přesto někdo může říct: Proč zrovna já mám držet sliby, když je ostatní nedrží a porušují. Lžou politici, lžou obchodníci, lžou děti rodičům a rodiče dětem. Manželé se podvádějí, zaměstnavatelé nás berou na hůl. A když šidí vláda, budu šidit taky. Takže dnes jako by mělo platit: Pokud vláda nešidí, já také nebudu. V normálních poměrech by však mělo platit: I kdyby vláda v něčem šidila, nebudu se řídit podle ní. Vlády se po volbách mění, naše svědomí ne. Křesťan však chce a může dodržovat své sliby, protože ví o Bohu, který je věrný a své sliby plní, své slovo dodrží za všech okolností.
A což teprve psané slovo. Asi stále platí latinské „litera skripta manet“ – psané slovo drží. Proto občanský zákoník pod sankcí neplatnosti vyžaduje, aby závažné právní úkony (kupř. smluvní převody nemovitého majetku, jako jsou pozemky nebo stavby, závěť o majetku sepisovaná pro případ smrti) byly provedeny písemnou formou.
V době internetu, satelitní komunikace, ekonomické globalizace se možná zdá otázka hodnoty psaného slova nepřípadná. Mladá generace si již zvykla na kontakt s monitorem počítače, jehož pomocí si může otevřít libovolnou stránku databáze. Na psané slovo jakoby nezbýval čas. Místo milostné korespondence už nastoupil mobilní telefon, místo knihy televize, místo pera tiskárna. Nejen našim politikům, ale i nám laikům se těžko přiznává, že jsme se v našich zapsaných slovech včera mýlili, že jsme byli nepoučeni v rozhledu a poznání, a co jsme napsali, už neplatí. Možná máme obavy o svoji důvěryhodnost, vážnost a autoritu, možná je to projev naší lidské pýchy nebo nejistoty.
Prvé kritérium hodnoty psaného slova je tedy podpis původce, autora. Žel, vedle hodnotných psaných slov se nám nabízí lavina slov nepodepsaných, z různých příčin a důvodů anonymních. Do našeho života vstoupil nenápadně internet, který nám umožňuje přístup k informacím všeho druhu pohodlnou a rychlou cestou. Cenou za rychlost a pohodlnost je zpravidla anonymita informací, takže hodnotu už ani nevážíme.
Psané slovo může být obecně informací, svědectvím, radou, literárním dílem, ale také jen zbožím. Poptávka po tomto zboží může být určitým obrazem kulturního stavu či duchovních zájmů společnosti. Je vodítkem činnosti vydavatelů, nakladatelů, redaktorů, ale i obchodníků, kteří takové zboží šíří, tedy prodávají. Odpovědnost za hodnotu psaného slova není jen na straně autora, ale také na straně vydavatele, prodávajícího a čtenáře. Příkladem je tiskovina Blesk. Jeho titulky velmi tučně a barevně vytištěné, doprovázené obrázky nahoty tak zvaných celebrit, obsahují všechno, co může čtenář rychle pochopit a co vychází vstříc jeho touze po senzacích. Dobře se prodává i na pultech obchodníků, u nichž bych to nejméně čekal.
Každé psané slovo má svůj život. Naše osobní přesvědčení, naše názory a soudy, které písemně sdělujeme, jsou vázány na dobu, ve které žijeme. Datum vzniku psaného slova je důležitou informací o těchto okolnostech a je součástí měření hodnoty psaného slova. V dalším jeho životě se může jeho užitečnost teprve projevit, či zaniknout. Pokud byla naše psaná slova užitečnou službou v pravý čas, nemusíme litovat jejich pozdějšího zapomenutí. Lidská slova odpovídají lidské přirozenosti a nedokonalosti. Věčné zůstává jen slovo Boží. Čteme a věříme, že platí slova našeho Pána: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ /Mt.kap.24, verš 35/.
JUDr. Miloslav Honek
Opravy:
-
Výmalba farního chrámu
Od roku 1995 probíhá generální oprava farního kostela. První tři roky se opravovala střecha, od roku 1999 fasáda, poslední tři roky kamenické práce na schodišti a soklu kostela. Za těch deset let činily výdaje na opravách kostela devět milionů korun a naše farnost přispěla z této částky podílem 1.250.000,- Kč. S realizací výmalby byly zpočátku velké potíže, Ministerstvo kultury již nechtělo z fondu záchrany architektonického dědictví na výmalbu přispět s odůvodněním, že již zde není co zachraňovat, a že vyhoví žádostem na kostely, kde padají střechy. Na začátku roku jsme tedy plán výmalby vzdali. Překvapilo nás však rozhodnutí odboru kultury Jihomoravského kraje, který rozhodl přispět v souvislosti s výročím bitvy na dokončení opravy kostela. Pro farní radu bylo těžké rozhodnout, zda se do díla pustit, když podmínkou dotace i dokončení díla bylo doplatit druhou polovinu částky, tedy jeden milion korun. Díky Bohu a dobrým lidem máme již našetřeno 669.000,- korun a výmalba s restaurováním osmi reliéfů, tří kazatelen, dvanácti věnců a křížové cesty je dokončena. Ještě bude ošetřeno zlacení svatostánku, kříže, beránka a hlavic na hlavním oltáři a nástěnných svícnů v lodi.
Akci jsme začali s farníky 9. května 2005 zakrýváním varhan, lavic a oltářů a otloukáním špatných omítek s demontáží zastaralé elektroinstalace. Lešení montovala firma SGB z Brna, výmalbu provedli malíři mistra Josefa Rouzka z Křepic, kteří se specializují na výmalbu kostelů. Restaurátorské práce na reliéfech provedl tým akademického sochaře Petra Roztočila z Prahy, restaurování kazatelen, svatostánku a svícnů pan Ivo Staněk s manželkou z Dolních Kounic.
Lešení bylo postaveno ve čtyřech blocích, dva v lodi, jeden v presbytáři a poslední u kůru. Malba z roku 1958 musela být umyta a odstraněna, praskliny a poškozená místa zatmeleny. Nátěr byl proveden v základní bílé od firmy Keim. Okenní rámy byly natřeny barvou a okna omyta. Restaurátoři museli podle průzkumu sejmout 3 svrchní nátěry na původní vrstvu, vytmelit praskliny a znovu natřít. Šedý tón byl zvolen podle původních odstínů. Po celých 28 týdnů, kdy probíhaly nedělní bohoslužby pod lešením, se scházeli v sobotu večer k úklidu ochotní farníci, především ženy, kterým patří zvláštní poděkování.
. Večer 23. listopadu 2005 byly zprovozněny varhany a tím ukončen velký úklid a celá akce výmalby. Do příštího roku zůstává nejen dokončení elektroinstalace a omítky soklu, ale další práce na venkovních schodištích, na opravě oratoří, schodiště na půdu a ve věži, opravě zvonové stolice, a různých dodělávek na půdě, věži a fasádě, včetně zlepšení ochrany proti holubům. Tyto práce budeme provádět za předpokladu, že na ně dostaneme dotaci.
-
Kostel sv. Jana Křtitele
V létě byla dokončena fasáda z uliční strany, její barevnost byla změněna do odstínů zelené barvy podle nalezených původních vrstev malby. Příští rok bude podle výše dotací dokončena strana ze hřbitova, případně i fasáda špitálu.
-
Lutšték
Velkovní fasáda byla dokončena v listopadu, poté co byl sokl kostela opatřen pískovcovým obkladem a stěny sanační omítkou. Obec Němčany přispěla 100 tisíc korun, věřící také stejnou částkou.
-
Hodějice
Letos byla před sakristií přistavena přístavba, ve které je úklidová místnost, výhledově bude možné přivést vodovod. Stěny uvnitř věže byly opatřeny novou omítkou, neboť stará omítka byla zvětralá a sprašovala se do prostor měchu varhan. Dále byly ošetřeny chemickým nástřikem krovy a opraven kamenný vstupní portál. Obec Hodějice přispěla letos na dokončení oprav 100 tisíc korun.
-
Heršpice
V tomto roce byly do kostela zhotoveny nové lavice, zbývá dokončit přední čela lavic. Obec Heršpice přispěla 30.000,- Kč.
-
Nížkovice
Na věži kostela se farníci ujali oprav oken k zabezpečení proti holubům. Díky několika dnům brigády mládeže byly kolem fary zbourány přístavky, otlučeny staré omítky, odkopána zemina kolem zdiva a dokončena přední fasáda s ornamenty.Vnitřní prostory jsou vybíleny, trámové stropy opatřeny přírodním nátěrem s včelím voskem a rozestavěna pec s krbovou vložkou. Fara se připravuje pro aktivity mládeže a rodin s dětmi.
-
Šaratice
Od ledna do října, kdy jsem farnost spravoval ze Slavkova, byly opraveny vnitřní prostory fary za vydatné pomoci farníků. Na kostele byla vybudována kanalizace a opravena jižní stěna včetně zdvojení oken a výměny okapů.
Matriky
Skrze svátost křtu se zrodili pro život s Bohem:
- Lucie Svobodová ze Slavkova, *2005, pokřtěna 24.9.2005
- Adam Pavel Švaříček z Němčan, *2005, pokřtěn 13.11.2005
- Eliška Markéta Šemorová ze Slavkova, *2005, pokřtěna 13.11.2005
- Martina Teclová z Němčan, *2005, pokřtěna 13.11.2005
- Marie Martina Skulínková ze Slavkova, *2005, pokřtěna 20.11.2005
Do svátosti manželství vstoupili:
- Radim Kukla z Križanovic a Jana Poláčková z Hodějic, oddáni 15.10.2005
Branou smrti prošli a před Boží tvář předstoupili:
- Emilia Zvonková ze Slavkova, *1913, † 17.9.2005
- Ladislav Kolečko z Hodějic, *1955, † 6.10.2005
- Jan Antoš z Hodějic, *1928, † 11.10.2005
- Radoslav Flajzar ze Slavkova, *1960, † 15.10.2005
- Roman Florián z Letonic, *1968, † 22.10.2005
- Alice Urbánková ze Slavkova, *1924, † 8.11.2005
- Vlastimil Karas ze Slavkova, *1939, † 14.11.2005
- Dobromila Škrabalová ze Slavkova, *1934, † 1.12.2005
EKUMENICKÉ BOHOSLUŽBY
V Heršpicích v katolické kapli sv. Matouše ve čtvrtek 19.ledna v 18.00 hodin, káže Mgr. Milan Vostřel, farář Církve čs. husitské.
Ve Slavkově v evangelické modlitebně na Fugnerově ulici ve čtvrtek 26.ledna v 18.00 hodin, káže Mgr. Milan Vavro, farář římskokatolické církve.
PLES FARNOSTÍ DĚKANÁTU
Ples bude v sobotu 4. února v Dražovicích a z naší farnosti pojede autobus. Vstupenky budou v předprodeji, který bude oznámen