 WWW stránky farnosti Slavkov u Brna. |
  |
Farní
časopis Urbánek
červen 2003
Kam s kulhavou ovcí?
Před
několika dny mne zaujala četba z proroka Malachiáše. Tento prorok zvěstuje
čistotu Boží lásky vůči svému neposlušnému lidu. Vyzývá k nápravě zbožnosti,
očištění obětního řádu a věrnosti manželské smlouvě.
Když se v lidu vytratila víra v živého, přítomného Boha, projevilo se to v konkrétním životě. Lidé přinášeli k oběti do chrámu zvířata uloupená, kulhavá a neduživá. "Mám to snad přijímat z vaší ruky se zalíbením?" odpovídá Hospodin. "Jen je přines svému místodržiteli, bude se mu to líbit, získáš si jeho přízeň?"
Toto slovo je k zamyšlení i nad naším osobním vztahem k Pánu, a má nás vést k objevení, zda někdy také neobětujeme Bohu nějaké ty kulhavé ovce. Nedáváme mu jen to, co zbude, nebo to, co se nám už nehodí? Třeba zbytkový čas k modlitbě, k četbě, k službě druhému člověku, přes pouze to nutné jako nedělní mše sv. nebo zpověď na svátky, až po zbylé drobné do sbírky…? Když mi to vyjde, když budu mít čas, když mi zbude …. Co, nebo lépe řečeno, kdo je naším motivem?
Svatý Augustin říká "Ukaž ovci zelenou ratolest, a získáš ji, ukaž chlapci oříšky, a jde za tebou. Přímo pospíchá, kam ho to táhne. A Kristus zjevený Otcem, že by nepřitahoval?"
On, dobrý Bůh, má pro nás připravené to nejlepší. Jaká bude ta naše dnešní ovce pro Krista?
P. Milan Vavro, farář
Noviciátní okénko
V kostele jste slyšeli, že byl u sester opět otevřen noviciát. Napadlo vás už někdy, že byste se chtěli k nám do noviciátu podívat? Pokud ANO, tak vám nabízíme toto noviciátní okénko, abyste mohli alespoň trošku nahlédnout dovnitř.
Noviciát Školských sester ve Slavkově byl otevřen v září 2001, po padesáti letech od doby, kdy sestry musely opustit slavkovský klášter. Vstoupily do něj sestry M. Faustyna a M. Benedikta, aby se dva roky připravovaly na odevzdání svého života Bohu. Své první sliby složily v klášterní kapli 12. července letošního roku a tím pro ně skončila doba noviciátu.
Měsíc po tom, 15. srpna 2003, jsme (Hanka a Zdenka) po roce života ve slavkovském společenství sester, mohly učinit další krok na cestě životem, kterou pro nás Pán připravil a vstoupit do noviciátu. Tento krok je již navenek jasně viditelný a snadno rozpoznatelný. Přijaly jsme nové oblečení (definitivně jsme se odbarvily na černo-bílo) a nová řeholní jména: sestra Marie Josefa (Hanka z Havlíčková Brodu) a sestra Marie Anežka (Zdenka z Blažovic).
A co ten noviciát vlastně je? To samy teprve poznáváme. Především je to pojem, který označuje období začátku řeholního života, ve kterém dostáváme čas, prostor a ideální podmínky (jak je to jen možné) k tomu, abychom se mohly učit poznávat, co je to řeholní život a jak ho žít. V tom nám velice pomáhá naše novicmistrová sestra Marie Gregorie, která je pro nás nástrojem Boží lásky a snaží se nás do tohoto umění uvádět. Noviciát je čas práce – především na sobě samých, přípravy na další život, přičemž je třeba otevřít svá srdce a nechat pracovat co nejvíc Krista.
Po dvou měsících můžeme říci, že je to čas, který dostáváme a přijímáme jako velký dar, za který jsme moc vděčné. Jsme také rády, že nás Pán Bůh povolal právě do Slavkova, ve kterém se nám moc líbí.
Milí farníci, pamatujeme na vás ve svých modlitbách a rády bychom o modlitbu poprosily také vás, abychom tento čas noviciátu dobře prožily.
Vaše sestry novicky M. Anežka a M. Josefa
|
|
|
Setkání ve vlaku
O prázdninách jsem se vracela z návštěvy své neteře bydlící v Liberci. Rozhodla jsem se přestoupit v Turnově do motoráku, který projíždí Českým rájem. Mým cílem byl výšlap na zříceninu Trosky a zámek Hrubá Skála. Vadil mi však plný batoh. „Aspoň ten album jsem táhnout nemusela,“ vyčítala jsem si v duchu. „Váží ze všeho nejvíc. Svačinu, tu sním lehce, ale co s albem?!“
Tak sedím opuštěně ve vlaku, kolem jen cizí lidé. Do vagónu přistupuje skupina místních důchodců. Turisticky oblečení a s veselou náladou. Sedají si na volná sedadla. Vlak se rozjíždí a já se těším, až se mi za oknem objeví silueta Trosek. Tu se mi do uší vkrádá rozhovor čtyř turistek: „Tak jsem byla na jaře ve Slavkově. Zrovna tam byly hody. Plný kostel lidí, pěkná mše a ty krásné kroje! Šikovní kluci a děvčata jako panenky. Nesli do kostela sochu svatého … Paní začíná přemýšlet: „Kdo je patron vinařů?“ To už ale déle nevydržím. Vyskočím ze sedadla a vyhrknu: „Svatý Urban!“ Několik lidí zvedá hlavu. Trochu červenám, ale přistupuji mezi diskutující, představuji se a dodávám: „Já jsem totiž ze Slavkova“. Nejdřív nastává údiv a pak družný rozhovor o Slavkovu. Paní se ptá, jestli jsem na mši také byla a já přikyvuji. „Vždyť tu mám přece i fotky“. Bouchám se do čela a podávám album. Skupince lidí ukazuji fotky zámku, Urbánku i hodů. Paní s nadšením ukazuje naše krásné kroje i kostel ostatním. Poznává pana starostu i otce děkana. Na oplátku vytahuje papír s trasou jejich výletu a zve mě, abych šla s nimi. Vysvětluji, že mám promyšlenou trasu tak, abych stihla rychlík. Skupinka turistek se zvedá, vlak zastavuje. Podáváme si ruce a paní se loučí se mnou slovy: „Děkuji vám, že jste mi připomenula pěkné chvíle prožité ve Slavkově.“ Vystupují z vlaku, poslední mávnutí a já si dávám batoh s albem na záda. V další stanici je řada zase na mě. Vesele se vydávám k hradu a víte, že ten album už není vůbec těžký?
Věra Kohoutková
Kurz pro spolupracovníky ve farnosti
můžete absolvovat během 5 sobot na začátku roku 2004 přímo ve Slavkově. Pořádá je Biskupství brněnské a je pozváním k rozšíření znalostí pro ty z vás, kteří pomáháte ve farnosti různými službami.
O biřmování
Druhou svátostí, kterou dospělý člověk v životě přijímá, je svátost biřmování. Můžete se teď podivit, vždyť jsme jako druhou svátost přijímali svátost smíření. Skutečně tomu tak u většiny z nás bylo. Jestliže však je člověk pokřtěn jako dospělý, přijímá hned jako další svátost biřmování. Ona totiž křestní milost dovršuje. Z historie známe, že tyto dvě svátosti byly udíleny vždy společně. Člověk byl pokřtěn a hned na něho byly vloženy ruce, aby „přijal Ducha svatého.“ Svatý Cyprián vnímal toto spojení tak hluboce, že nazývá křest a biřmování „dvojitou svátostí.“ A tak do dnešních dob i malé dítě, které je křtěno ve východním ritu, je hned biřmováno.
Na Západě šel vývoj trochu jinak, a tak většina z nás
byla biřmována až v dospívání či v dospělosti. V naší
latinské církvi je tato svátost chápána jako svátost křesťanské dospělosti.
Někteří ji nepřijali, protože čas obvyklého udělování svátosti jaksi
propásli a dnes si říkají, že jsou již staří a že to nestojí za to – bohužel!
Svátost biřmování má přijmout každý katolík, který ji ještě nepřijal.
Dokonce v nebezpečí smrti má právo biřmovat každý kněz – tak
významným způsobem je ukazována důležitost této svátosti. Proč? Pro poslední
zápas rozhodnutí pro Krista ve chvíli smrti!
Protože však přesto, že je tento význam tak zdůrazňován, ji někteří – ač mohli – ještě nepřijali, musí to mít nějaký důvod. Ptejme se tedy:
Proč je tato svátost, pravděpodobně ze všech svátostí, u nás nejvíce opomíjena? Proč se často váže jenom ke katechezi určitého věku?
Ze zkušenosti je důvodem nepochopení potřeby této svátosti. Člověk o ni neusiluje, protože si myslí, že svátostnou milost biřmování prostě nepotřebuje. Toto je vážná věc a důvody těchto postojů jsou hlavně v nedostatečné katechezi. Dříve se říkalo: Je ti tolik a tolik, tedy budeš biřmován a hotovo. Toto jako důvod nestačí.
Proto se zkusme zamyslet nad tím, proč má katolík svátost biřmování přijmout. Katechismus říká:
- Biřmování tvoří se křtem a eucharistií souhrn „svátostí, které uvádějí do křesťanského života“. Tedy svátost potřebná k naplnění křestní milosti, dovršení křesťanské dospělosti.
- Biřmování spojuje pokřtěné dokonaleji s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha Svatého. Podmínkou je ale víra, že se to může stát.
- Touto silou Ducha svatého jsou zváni víru více šířit a bránit slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové. Jak a kde? Především ve svém manželství, rodině a farnosti, tedy v prostředí, kde žijeme.
- Svátost ať se udílí věřícím kolem věku rozlišování. Tedy v dospívání, kdy se utváří dospělá víra.
Socha P.Marie Fatimské v Brně
V rámci Středoevropských katolických dnů 2003 – 2004 se konala pouť sochy Panny Marie Fatimské v ČR nazvaná "Díkůvzdání Fatimy"
V Brně byla přivítána milostná socha Panny Marie z Fatimy 21. září v 10 hodin dopoledne v zaplněné katedrále svatých Petra a Pavla radostným zpěvem fatimské hymny. Následovala mše svatá, která se nesla ve znamení modliteb středoevropských katolických dnů "Kristus naděje Evropy", neboť na tuto neděli jsme se s věřícími ostatních zemí střední Evropy spojovali v modlitbě za Slovinsko. Po poledni byl čas vyhrazený k osobní modlitbě a meditaci s možností uctění milostné sochy.
Setkání diecéze začalo v 15 hodin modlitbou růžence světla. Zasvěcení jednotlivých stavů a 5 desátků růžence vedli zástupci diecéze: děti z Církevní školy sv. Cyrila a Metoděje v Brně, mládež z Radešínské Svratky na Vysočině, rodiče ze Slavkova u Brna, senioři ze slováckého Hodonína a řeholní sestry s kněžími.
Tito zástupci také přinesli v obětním průvodu dary, mezi kterými byla dětská bible, 4 růže na znamení čtyř modliteb růžence, chléb a víno vyjadřovaly radosti a těžkosti našich rodin a růženec jako dar modlitby pro naše staré a nemocné bratry a sestry.
Ranní i odpolední bohoslužbě předsedal generální vikář diecéze, Mons. Jiří Mikulášek, který zdůraznil, že Maria je Matkou Ježíšovou, kterou nám Ježíš daroval, když visel na kříži. Maria také provází Evropu, neboť motiv 12 hvězd ve znaku Evropské unie má původ v biblickém obraze ženy s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy, ze Zjevení sv. Jana.
Závěr slavnosti jsme prožili při zásvětném světelném průvodu městem Brnem. Věřící se shromáždili při zastavení na Zelném trhu a zazpívali naši národní hymnu. Pokojný průvod byl provázen meditacemi o významu fatimského zjevení světu a zpěv lidu fatimské hymny Ave, Ave se nesl brněnskými ulicemi. Nedělní slavnosti se zúčastnilo na 4 tisíce věřících.
Putování milostné sochy vyvrcholilo 4. října v Koclířově u Svitav, kde byl za účasti hostů ze zemí střední Evropy a 20.000 poutníků odhalen Memoriál Fatimy, zobrazující cestu trpící církve v minulém století.
P. Milan Vavro,
diecézní poutní referent
Kristus - Naděje Evropy
Modlitba za Evropu:
26. října za Rakousko
16. listopadu za Slovensko
22.-23. května 2004 pouť národů do Mariazell
O vzdělání
Prázdniny skončily, začal nový školní rok. V některých školách zcela netradičně – stávkou učitelů za jejich vyšší mzdy. Přesto otázka vzdělání je v každou dobu, nejen na přelomu srpna a září, středem společenské pozornosti. Lidé více nežli kdysi přemýšlejí o svém vzdělání a zejména o vzdělání svých dětí. Uvědomují si, že ve vzdělání je klíč k úspěchu, k solidní profesi a tudíž k zajištěnému životu, kvalitnímu živobytí. Bez odpovídajícího vzdělání se budeme v budoucnu stále hůře prosazovat na trhu práce. Proto se vzdělání a kvalifikace stává magickým slůvkem, zaklínadlem.
Poznatky a vědomosti ale nerodí automaticky schopnost kritického zhodnocení vlastního myšlenkového systému, schopnost vnímavosti vůči druhým, schopnost soucitu. Kvantum vstřebaných informací nezaručuje, že člověk bude schopen jednat mravně, odpovědně, s respektem k jinakosti lidí okolo. Takový potenciál se získává jinak a jinde. Nelze jej vyčíst z mnohasvazkových knih nebo z množství počítačových rešerší. Milosrdné jednání se hlavně odezírá od nejbližších a nejdůvěryhodnějších lidí, jako jsou rodiče a blízcí. Jsou-li dobrým příkladem, jejich ratolesti je obvykle následují. Platí to ovšem i naopak. Nejsou-li dobrým příkladem, jednají-li bez zásad, jen s ohledem na svůj prospěch, pak ani jejich děti nebudou o mnoho jiné. Mohou sice dosáhnout výborného prospěchu a jednou možná i výtečně placené zaměstnání, ale v mezilidských vztazích budou na nule. Víc pobourají než zbudují a se svými úspěchy možná zůstanou úplně samy.
Co je ale v posledu pro kvalitu života určující? Výše platu a postavení, nebo zapojení do nosné sítě lidských vztahů, přátelé a lidé, kteří mi věří, mají mně rádi? Vše ukazuje na to druhé za slůvkem „nebo“. Vydělané peníze a významná pozice člověka osamoceného deformují, jeho život snadno sklouzne do deziluze a bezradného stereotypu. Co je mu platné, že se dokonale vyzná v kurzech akcií na trhu a na internetu je jako doma, když s lidmi nedovede promluvit, když jeho svět končí na prahu jeho pracovny, když hodnoty jako soucit, sounáležitost, solidarita, sdílení zná jen z rejstříku internetového vyhledávače?
Proto je třeba stále pamatovat, aby vzdělávání vědomostí bylo u dětí, a nejen u nich, v rovnováze se vzděláváním etickým, citovým, osobnostním, hodnotovým, mravním. Perfektní vzdělání je užitečným, takřka nepostradatelným vkladem do života, ale skutečnou kvalitu života automaticky nezajišťuje. Životní úroveň snad ano. Kvalita života však závisí také na zdraví, na tom, jestli nás má někdo rád, jestli máme my někoho rádi, jestli jsme ochotni druhým pomáhat, když je život tak říkajíc vyhodí ze sedla a ztratí půdu pod nohama.
Je pravda, že i toto se ve školách teoreticky učí – že lidé si mají pomáhat, mít se rádi apod. Ale od slov k činům přejde až ten, kdo má k takovému počínání motivaci. Ať z rodiny, z církve, z farního sboru, z hodin náboženství, z vyprávění Písem svatých a ze zkušeností s Pánem Bohem. Buďme tedy křesťany, kteří mají vedle rozvinuté mysli i vnímavé srdce. Jednejme s vědomím, že posledním měřítkem našeho života nejsme my sami a náš vlastní prospěch, ale že je vedle nás náš bližní a nad námi i Bůh.
JUDr. Miloslav Honek
"Simsala bim" v Radiu PROGLAS
V sobotu 14.6.2003 se v Radiu Prohlas konal „Den otevřených dveří“ a my jsme byli při tom.
Hned u vchodu nás přivítal ředitel Proglasu P. Martin Holík. Průvodcem po studiu se nám stal Milan Tesař, který je hudebním redaktorem populární hudby a Helenka Bízová, která má na starosti hudbu vážnou.
Nejprve jsme navštívili kancelářské zázemí, kde probíhá příprava programů Radia Prohlas. Prohlédli jsme si knihovnu a také kancelář pana ředitele s jejím pověstným kobercem autodráhy.
Pak následovala jednotlivá studia. Největší studio Goliáš – vysílají se odtud mše svaté, také se odtud na živo vysílají různé pořady s hudebními skupinami. V režii Daniel nám technik Lubor ukázal, jak je možno pracovat se zvukem a jak se dělají různé zvukové efekty. V nejmenším studiu - David - si Vojta, Pavel a Klárka vyzkoušeli jak se dělá v rádiu rozhovor a poté tento jejich (zdařilý) rozhovor technik v režii Samson upravil, podbarvil hudbou a zpracoval do profesionální podoby a také nám ukázal jak vznikají různé pořady.
V odbavovací režii Gabriel jsme mohli vidět, jak vypadá práce moderátora na přímém vysílání, které odtud jde prostřednictvím radiových vln k nám – posluchačům. Ze studia Maria se vysílá soutěžní pořad Proglaso a také živý růženec. Zde se skončila naše prohlídka a my jsme šli ven před budovu, kde už bylo pro nás nachystané občerstvení a hlavně nás čekaly hry s Luciií Endlicherovou, známou moderátorkou Proglasa.
Pro návštěvníky Proglasu jsme potom sehráli pohádku Jeníček a Mařenka, která se moc líbila, a proto, když jsme se loučili pozvali jsme Proglasáky na premiéru naší nové pohádky Vodnické štěstí.
Ludmila Nosková
Sestra Marie Goretti v ČR
Sestra Marie Goretti z Indie je jedna z významných osobností, která před deseti lety iniciovala vznik a rozvoj projektu „Adopce na dálku“ v Indii.
19. června tohoto roku jí byla v Praze slavnostně předána cena ministra zahraničí za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. U příležitosti její návštěvy zorganizovala Arcidiecézní charita Praha tři setkání adoptivních rodičů se sestrou Goretti a to v Praze, v Brně a v Českých Budějovicích.
Setkání v Brně se zúčastnilo 250 adoptivních rodičů z celé Moravy. Sestra M.G. s dojetím děkovala za pomoc, kterou téměř 6 tisíc adoptivních rodičů v ČR poskytuje chudým dětem v Indii a umožňuje jim získat alespoň základní vzdělání, mnohým i další odborné vzdělání.
Naše farní charita adoptovala v roce 2001 chlapce Nithiho, který letos ukončil druhou třídu. Ve zprávě, kterou nám škola zaslala, se uvádí, že je Nithin velice pilný žák. Až bude velký, chtěl by být řidičem autobusu. Věříme, že i naše finanční pomoc mu pomůže splnit jeho přání.
Co je projekt „Adopce na dálku“
- 130 milionů dětí na světě nemá šanci získat základní vzdělání. Nezachráníte všechny. Jednomu však pomoci můžete.
- Školné, uniformu, školní pomůcky a lékařskou péči pro vybrané dítě v Indii pokryje roční příspěvek 4.900 Kč, v Ugandě 7.000 Kč.
- V Litvě roční příspěvek 6.900 Kč umožní dítěti zapojit se do různých mimoškolních aktivit a zároveň podpoří celou rodinu.
- Na náklady projektu připadne pouze 8% z roční částky.
- Vaše adoptované dítě vám bude psát, získáte jeho fotografii a informace o celé rodině. Každý rok dostanete také jeho vysvědčení. Děti z Litvy vás mohou navštívit.
Vaše pomoc umožní dítěti lepší život. Můžete darovat něco většího?
Zdeňka Schneiderová
Letní dovolená
Letošní léto jsme opět po roční přestávce využili nabídku Centra pro rodinu - tentokrát jsme si vybrali pobyt pro rodiny s dětmi v Liptovské Porúbce, který zajišťovalo olomoucké Centrum.
Oblast Liptova na rozmezí Vysokých a Nízkých Tater slibovala krásné zážitky již při pohledu do turistické mapy. Byli jsme ubytováni v budově Školy v přírodě, odkud jsme mohli vyrážet do blízkého i vzdálenějšího okolí. Většinu dovolené pršelo nebo bylo zamračeno, takže jsme program vycházek museli přizpůsobit počasí, nicméně i tak bylo co vidět a obdivovat: Štrbské a Vrbické pleso, Važecká a Demänovská jeskyně, termální koupaliště. Každý den večer jsme se pak s dalšími rodinami setkávali a sdělovali svoje zážitky i doporučení pro ostatní na další dny. Během dovolené jsme poznali spoustu příjemných lidí a uvědomili si krásu stvořené přírody. Děti i dospělí měli možnost si zahrát v klubovně ping pong, malovat na sklo, svíčky, květináče. Navzdory nepřízni počasí se nám i ostatním spolurekreantům na Liptově moc líbilo a děkujeme olomouckého Centru, zvláště rodině Náglových, kteří se postarali o program, za pěknou dovolenou.
rodina Galatova
Kdo Pánu Bohu ze srdce zpívá, dvakrát se modlí!
To platí nejen pro dospělé, ale též pro děti. Od února 2003 zpíváme v hodějickém kostelíčku Pánu spolu s dětmi za doprovodu kytar, fléten a dalších nástrojů. Lépe tak můžeme prožívat mši svatou a více se do ní zapojit. Kéž Pán zapálí dětská srdce a požehná ústa, aby každý tón byl jeho velkou oslavou!
Kateřina Šujanová
Metráky, tuny ...
V létě proběhly opravy na kostele sv. Jana Křtitele na Špitálce. Během prací na odvlhčení zdiva a podlah bylo vyvezeno neuvěřitelných 150 tun podkladních vrstev, betonu a zeminy. Kolem zdí kostela je štěrkový zásyp a odvětrávací kanál. Foto M. Slováček
Přepadovka
Na táboře se mi nejvíce líbila etapovka jménem Piráti, při níž jsme se hodně proběhli, protože se musely přenášet nakreslené bankovky z jednoho stanoviště na druhé. Nikdy nezapomenu na svoji hlídku, kterou jsem měl s Janem Hlaváčkem. Zrovna to byl den, kdy byla ohlášena přepadovka. Odbyla druhá hodina ranní a já s Jendem jsme šli na hlídku. Neuběhlo ani čtvrt hodiny a Mirek Slováček zakřičel „Poplach!“ Všichni byli hned na nohou, a po chvíli jsme měli našeho zajatce Martina Palečka svázaného.
Pavel Šujan, 6. třída
Jak jsme dobývali svět
Naše dobrodružství začalo 9.srpna 2003 v Rakoveckém údolí. Já a dalších pět děvčat jsme představovaly národ ŘÍMANEK. Další holky byly zařazeny do skupinek: EGYPŤANKY, AMAZONKY, PERŠANKY a z chlapců se stali na týden ŘEKOVÉ, VIKINGOVÉ a KELTOVÉ. Náš první úkol byl složit slib, vymyslet scénku charakterizující náš národ a nakreslit erb. Splněný úkol hodnotil náš král – otec Petr. Celý tábor nás provázely etapovky. Za etapy jsme dostávali zlaté kamínky a naše výkony se zakreslovaly do mapy. V jedné z etap jsme například hádali hádanky, v další jsme měli za úkol postavit pyramidu, také jsme vařili polévku. Kromě etapovek jsme hráli různé hry, zpívali jsme, byli jsme na výletě v Jedovnicích, dopoledne jsme v „témátku“ hovořili o ctnostech.
Užili jsme si hodně legrace a náš národ byl hodnocen ostatními národy jako nejveselejší (smály jsme se vlastně pořád).
Týden utekl jako voda a my jsme vyrazili k domovu. Slavkov nás přivítal jako opravdové dobyvatele – dělovými salvami (Napoleonský den byl zrovna v plném proudu). To byla originální tečka za letošním farním táborem.
A co na nás čeká příští prázdniny?
Eva Červinková, 6. třída
Bible v liturgii
Výklady k nedělním čtením mše svaté připravuje ve spolupráci s Českým katolickým biblickým dílem rádio Proglas od 24.11.2003 vždy v pracovní den v 21.00 h. Autorem některých textů je náš otec kaplan P. Petr Mareček.
Matriky
Skrze svátost křtu se zrodili pro život s Bohem:
pokřtěni 29.6.2003:
- David Jan Chaloupka z Heršpic
- Filip Přikryl z Hodějic
- Agáta Zdislava Andrlová ze Slavkova
pokřtěni 19.7.2003:
- Jan a Václav Pruchovi ze Slavkova
pokřtěni 28.9.2003:
- David Jakub Holubář z Němčan
- Barbora Šujanová ze Slavkova
- Kryštof Baldík z Komořan
- Barbora Kachlíková ze Slavkova
Svátost manželství přijali:
- 26.4.2003 Patrik Míča z Letonic a Veronika Šuštiaková z Žiliny
- 30.8.2003 Jiří Hromek z Němčan a Lucie Ondráčková ze Slavkova
- 31.5.2003 Marián Kmoníček z Brněnských Ivanovica Veronika Jedličková ze Slavkova
- 13.9.2003 Milan Šaněk ze Slavkova a Petra Dráždilová ze Slavkova
- 20.9.2003Patrik Daniš z Bratislavy a Petra Tesáková ze Slavkova
Branou smrti prošli a před Boží tvář předstoupili:
- Růžena Rudolfová ze Slavkova *1925, + 14.7.2003
- Josefa Rolková z Němčan *1915, +14.7.2003
- Josefa Rotreklová z Němčan *1921, +25.7.2003
- Karel Král ze Slavkova *1940, +30.7.2003
- Jan Hrabovský z Hodějic *1945, +6.8.2003
- Alois Boudný ze Slavkova *1941, +10.8.2003
- Františka Voříšková z Hodějic *1915, +15.8.2003
- Jindřich Hanák z Hodějic *1910, +26.8.2003
- Margita Prokopová ze Slavkova *1942, +18.9.2003
- Marie Rišková ze Slavkova *1920, +21.9.2003
- Jarmila Klemperová ze Slavkova *1921, +25.9.2003
- Zdeňka Šilerová z Němčan *1923, +9.10.2003
- Oldřich Dočekal z Němčan *1920, +15.10.2003
Program akcí
- Slavnost Všech svatých, sobota 1.11.v 18.00 mše sv.Slavkov
- Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, 2.11. neděle, pobožnosti modlitby za zemřelé na hřbitovech: ve Slavkově v 15.00, v Heršpicích ve 14.00, v Němčanech, Hodějicích a Nížkovicích po mši svaté
- Staroslovanská bohoslužba, neděle 2.11. v 11.00 farní kostel, zpívá Moravský cherubínský sbor
- Návštěvy nemocných, středa 5.11. Hodějice, čtvrtek 6.11. Němčany a Slavkov, pátek 7.11. Slavkov
- První pátek 7.11. Slavkov: svátost smíření 17.00, adorace Nejsvětější svátosti po mši sv.
- Obnova pro mládež, pátek 7.11. v 18.00 farní kostel, mše sv., adorace Taizé, diapozitivy z Irska
- Mše sv. v penzionu, čtvrtek 13.11. v 8.00
- Setkání mládeže slavkovského děkanství, sobota 15.11. v 16.00 – 20.00 v prostorách budovy Školských sester
- Slavnost Ježíše Krista Krále, neděle 23.11.
- Žehnání adventních věnců, sobota 29.11. v 17.00 Slavkov
- 1. neděle adventní 30.11.v obcích žehnání věnců při mši sv.
- Návštěvy nemocných před Vánocemi až 10.-12. 12.
Co jsem to jenom provedl?
(z opravy fary v Nížkovicích 07/2003)