WWW stránky farnosti Slavkov u Brna.

Farní časopis Urbánek
Říjen 2002

Úvodní slovo

Motto:

Postačí, když řeknete:
Bojoval jsem u Slavkova,
aby každý řekl:
„To je hrdina.“

(Napoleon)

Tak mě tu máte! Říká se, že farnost dostane takového kněze, jakého si zaslouží. Jestliže to platí i o jáhnech, tak se ptám, co jste udělali tak špatného, že jsem tady právě já. Musím se teď přiznat, že to píšu hned zpočátku hlavně proto, abych předešel všechny, kteří by mohli snášet kritiku na moji hlavu. V psychologii se tomu říká metoda otevřených dveří spojená s metodou „cokoliv řeknete, může být (tedy bude) použito proti vám“. Lidé mají vlastní představu o tom, jaký by měl jejich pastýř být. 1) Důstojně vystupující (především u oltáře), 2) Zároveň vždy úsměvem dobrou náladu vyjadřující, 3) Pastoračně prozíravý, 4) Pro každou situaci na rtech moudrou radou oplývající, 5) Svou výřečností při kázání všechen Boží lid udivující… Zastavte „proboha“!!! Kdybych se měl k těmto bodům vyjádřit tak: 1) Kdykoliv jsem měl mít v semináři službu u oltáře, několik spolubratrů se už předem těšilo, „čímpak asi veselým nás ten Josef zase obšťastní“. Za úspěch považuji, pokud si na konci každé bohoslužby mohu říci, že jsem nepřevrhnul oltář, nerozsypal hostie a nemluvil, kdy jsem neměl (a také samozřejmě mluvil, kdy jsem měl). 2) Na podzim trpím depresivními stavy. 3) Při představě, že v budoucnu budu řídit vlastní farnost, mě střídavě polévá horko a studený pot. 4) Mnohému, s čím se setkávám ve světě, nerozumím, takže mi nezbývá, než mlčet (držet hubu, chcete-li). 5) Již jsem zažil situaci, kdy nepřipraven na kázání jsem mluvil dlouho doufaje (zoufaje), že mě něco napadne. Bohužel se tak nestalo (Živote – bído, přec tě mám rád). Mnozí máte možná tento zážitek v živé paměti. Upozorňuji jenom, že to zřejmě nebylo naposled. Nezbývá, než zopakovat první větu: Tak mě tu máte! Buďte na mně, prosím, hodní. Slavkov se mi líbí a těším se na naší budoucí spolupráci.

Váš jáhen Josef Kubeš

V naší společné i osobní modlitbě se přimlouváme :

Říjen: za trpící, kterým chceme vyprosit na přímluvu Panny Marie dar trpělivosti k ochoty nést svůj kříž jako náhradu za zlo ve světě

Listopad: za odvahu věřících pracovat pro společnost

Program farnosti

• 2.–4.10. návštěvy nemocných
• 4.10. první pátek v měsíci, Slavkov 17h zpověď a adorace, 18h mše sv., 19.30 duchovní obnova mládeže
• 4.10. Ekumenická bohoslužba smíření na Lutrštéku 16.30h
• 5.10. Ekumenická bohoslužba – 14h farní kostel Slavkov
• 9.10. středa, 9.30 mše penzion
• 13.10. neděle 19h kostel – koncert duchovní hudby
• 20.10. misijní neděle, sbírka na Papežské misijní dílo
• 30.10.–1.11. návštěvy nemocných
• 1.11. pátek – Všech svatých a první pátek, Slavkov 17h zpověď a adorace, 18h mše sv., 19.30 duch. obnova mládeže
• 2.11. Vzpomínka na věrné zemřelé (viz zvl. rozpis)
• 3.11. neděle – sbírky na opravy našich kostelů
• 6.11. středa, 9.30 mše penzion

Vzpomínka na věrné zemřelé

1.11. Hodějice – 16.30 růženec v kostele, 17.00 mše sv. a modlitba na hřbitově
2.11. Slavkov – 7.30 mše sv. v kostele, 16.30 růženec na hřbitově a v 17.00 mše sv. na Špitálce
2.11. Němčany – 16.30 růženec v kostele, 17.00 mše sv. a modlitba na hřbitově
3.11. neděle – Modlitba za zemřelé na hřbitově: Heršpice 14 h, Nížkovice 15 h

Duchovní obnovy pro mládež na první pátky

Když náboženství skončilo na základce, nemělo by skončit naše úsilí o život s Bohem. Každý první pátek v měsíci zveme mladé od 14 let do Slavkova. Začínáme mší svatou, potom je čas na „pokec“, od 19.30 slovo k duchovnímu životu s dotazy (objeví se i kněží odjinud) 20.30 půlhodinová společná adorace se zpěvy před Eucharistickým Ježíšem. Svátost smíření je možná 20.30-21.30h.

Mše svaté pro děti

Každé úterý v 18h ve Slavkově, ve středu v 17h v Heršpicích a v 18.30h v Němčanech, v pátek v 17h v Hodějicích. Zveme nejen děti, ale i jejich rodiče, babičky a dědečky, kteří mohou doprovodit i malé děti.

Program Dnů smíření

4.10. pátek

Němčany:
14.00 h setkání duchovních církví, starostů a ředitelů škol na téma „Škola v životě obcí“
16.30 h Lutršték Ekumenická bohoslužba a koncert

Slavkov:
19.00 h koncert na zámku – sbor Magnificat z Újezdu u Brna a Schola cantorum z Vídně

5.10. sobota

Slavkov:
10.00 h Společenský dům – scénické obrazy z života J. A. Komenského a diskuze „škola má vychovávat, nejenom předávat vědomosti“
14.00 h Ekumenická bohoslužba ve farním kostele Vzkříšení Páně (biskup Vojtěch Cikrle, senior Pavel Smetana, a další hosté).

Počet katolíků

během pontifikátu Jana Pavla II. vzrostl na světě o 38 %, ale počet obyvatel Země rostě ještě rychleji - vyplývá to z údajů nejnovější "Církevní statistické ročenky".

Na konci roku 2000 žilo na světě 1,045 miliardy katolíků, koncem roku 1978 (při začátku pontifikátu Jana Pavla II.) jich bylo 757 milionů. Tato čísla představují vzrůst počtu katolíků o 38 %.

Na konci roku 1978 měla katolická církev na celém světě 3.714 biskupů, o 22 let později jich bylo již 4.541.

Před dvaceti lety připadalo na 1 biskupa 113,3 kněží, v současnosti se tento údaj snížil na 89. Svědčí to jak o růstu počtu biskupů, tak i o stále postupujícím, i když pomalém, snižování počtu duchovních.

Koncem roku 2000 uvádí ročenka 405.178 katolických kněží (265.781 diecézních a 139.397 řeholních), což znamená ve vztahu k situaci před 22 lety snížení o 3,75 %. Zároveň ve stejném období vzrostl (téměř dvojnásobně) počet seminaristů: z 64 tisíc v roce 1978 na více než 111 tisíc v současnosti. Na tomto růstu se podílejí především Afrika a Asie, stagnaci či minimální růst zaznamenala v tomto období Evropa a Oceánie.

Na 1 katolického kněze připadá v současnosti 4,3 tisíce věřících v Americe, 4,8 tisíc v Africe, ale pouze 1,7 tisíc v Austrálii a Oceánii.

O 20 % se v daném období snížil počet řeholnic: z téměř milionu v roce 1978 na 801 tisíc v roce 2000. Ještě výrazněji se snížil počet řeholních bratrů, tedy řeholníků bez kněžského svěcení: z 75,8 tisíc na 55 tisíc.

Naopak velký nárůst - o 400 % - zaznamenal počet stálých jáhnů.

(Tisková zpráva ČBK)

Svědectví

Narodila jsem se ve věřící rodině. Chodit do kostela byl pro mě zvyk. Líbilo se mi, když pan farář vyprávěl příběhy o Davidovi (to mi bylo asi šest) a když jsme s babičkou zpívali v kancionálu. Ve třídě jsem ale byla asi jediná, kdo chodil do kostela a výsměch spolužáků mi docela vadil. Asi v sedmé třídě jsem přestala chodit do náboženství, protože mě to tam nebavilo. Připadalo mi, že tam nic neděláme.

V deváté třídě jsem prožila takové „malé obrácení“. Může za to jeden kluk, do kterého jsem se zamilovala. Ministroval na pátečních mších, tak jsem tam začala chodit taky. On se to naštěstí nikdy nedozvěděl. Po roce a půl mě „zamilovanost“ přešla, ale na mši svatou jsem chodila stále ráda. Začala jsem si totiž uvědomovat, co pro mě Bůh znamená, že je mi v jeho blízkosti dobře a že ho ve svém životě potřebuji.

Přiznávám se však, že ve svém životě často klopýtám. Chtěla bych se modlit, dělat něco užitečného pro druhé, poslouchat to, co mi říká Bůh. Tyto myšlenky však vždycky zakryje lenost a pohodlnost. Bůh nám však dává velkou milost – odpuštění hříchů.

Bůh se nám také dává poznat, ale my ho často nevnímáme. Jednou se mi stalo, že jsem měla strašně špatnou náladu. Najednou jsem ale chtěla něco s tím dělat, utéct zpod té deky pryč, tak jsem vyrazila na Urbánek. Cestou jsem si v hlavě trochu urovnala myšlenky. Stoupla jsem si před kapličku a rozhlédla se. Byla to nádhera! Viděla jsem slunný letní den a napadlo mě, že za tu krásu mohl jedině Bůh. Byla jsem naplněna pocitem, že tady na světě nejsem sama, že Bůh nás miluje a my mu máme být vděční za všechny dary. Krátce jsem se pomodlila a vyrazila dál.

M. (redakčně kráceno)

Modlitba

(Zpracováno dle J. Powella)

Když se modlíme, měli bychom se Bohu otevřít tak plně a čestně, jak jen to dokážeme. Musíme být také schopni jemného umění naslouchat, když se Bůh otvírá nám. Jestliže má komunikace prohlubovat vztah (víry), pak to nemůže být povrchní všední hovor. Musí jít o naprosté setkání osob.

Prostředky pro komunikaci s Bohem

V člověku je pět schopností, které Bůh může použít:

Za prvé je to mysl, do které Bůh může přímo vložit nové myšlenky. Může naši mysl osvítit, abychom viděli jeho, sebe a smysl svého života jasněji.

Může se také dotknout našeho srdce (vůle) a inspirovat v něm nové touhy, dát odvahu pokračovat a sílu potřebnou k tomu, abychom se pozvedli nad zvyky a slabosti. Bůh nás může posilnit, abychom hluboce a trvale milovali.

Bůh nás může zasáhnout v našich citech a pocitech. Když cítíme hořkost a skleslost nebo tupou bolest osamocení, může Bůh tyto city proměnit jemným dotekem své milující moci. Bůh nevyléčil jen tělesně nemocné, kteří se mu otevřeli, ale i lidi citově nemocné. Jestliže tedy Bůh může uzdravit malomocného, jistě dokáže také vyléčit i neurotika.

Impuls Boží milosti můžeme přijmout také ve své představivosti. Za podpory milosti můžeme ve své vizuální představivosti spatřit Ježíšův pohled nebo ve sluchové představě uslyšet jeho hlas, jak praví "Miluji tě".

Poslední cestou, kudy k nám Boží hlas přichází, je i naše paměť. Říká se, že láska se skládá ze stejných dílů paměti a intuice. A také se říká, že jediná skutečná chyba je ta, ze které se nepoučíme. Když s námi Bůh komunikuje tím, že stimuluje naši paměť, může povzbudit lásku anebo nás ochránit před opakováním stejných chyb. Nejmocnější podporou v pokračujícím vztahu víry je pro většinu lidí vzpomínka na dobrotu Boží.

Nelhat Bohu, když říkáme věci, které tak nemyslíme...

V rozhovoru s Bohem musíme odhalit své pravé a nahé já. Musíme říct Bohu pravdu. Pravdu o svých myšlenkách, žádostech a citech, ať už jsou jakékoliv. Snad nejsou takové, jaké bychom je chtěli mít.

Nesmíme však padnou do pasti: nemůžeme říkat Bohu, co bychom byli rádi, aby byla pravda, ale to, co je pravda skutečně. Pravda o nás může být i strašná. Jestliže Bohu řekneme, kdo jsme a kde jsme, pak všechno v nás mu bude muset říci, že něco v nás věří a něco jiného v nás nevěří. Budeme mu muset říci, že jsme současně ve víře i v nevíře. Budeme se muset modlit: "Já věřím, Pane, pomoz mé nevíře".

Může se také stát, že v sobě najdeme hněv a zlost vůči Bohu za to, jak si myslíme, že s námi jedná. Pak jediná čestná modlitba může být: "Bože, zuřím, děsně zuřím".

Jak naše farnost žila o prázdninách

Zeptali jsme se několika farníků kde a jak strávili prázdniny, co zajímavého, zvláštního nebo vtipného zažili. Na začátku uvádíme vždy jméno a z jakého společenství je tázaná osoba. Všem Pan Bůh zaplať, že se s námi podělili o své zážitky.

Michaela Hošková (Vrba)

Chorvatsko – Baška Voda

Celý náš pobyt byl zvláštní a to tím, že jsme si zavedly socialismus, aniž bychom usilovaly nebo toužily po návratu tohoto režimu. Byly jsme 4 holky a všechno bylo všech. Dělily jsme se nejen o věci, ale i o vše, co je našim srdcím blízké.

Mirek Slováček (Myšáci)

Celostátní setkání mládeže ve Žďáře

Vzpomínám si na tu atmosféru prosycenou Duchem svatým a spoustu mladých lidí, kteří sem přijeli i přes záplavy. Společně jsme vytvořili atmosféru „malého Říma“, atmosféru nepopsatelně skvělou.

Irena Rozsypalová (důchodkyně)

Dcera s vnukem mě pozvali na zájezd do Holandska.

Hlavní náplní mimo jiné byla výstava květin Florriade. Takovou spoustu nádherných květin jsem nikdy neviděla a ani neuvidím. Zaujata tou nádherou jsem se najednou ocitla úplně sama. Moji blízcí nikde. Abych vše napravila, sedla jsem si do otevřeného vláčku a celou trasu jsem je vyhlížela. Cestou jsem viděla snad všechny účastníky zájezdu, jen ty své ne. Nakonec jsme se šťastně setkali až těsně před odjezdem autobusu.

Marie Hošková (společenství manželů)

Zájezd na Svatou Horu a Karlštejn

Na tomto zájezdě nás mile překvapilo to, co původně v našem plánu vůbec nebylo. Navštívili jsme Sv.Jana pod skalou, vesnici nacházející se v hlubokém skalnatém údolí Kačáku nedaleko Berouna. Byli jsme okouzleni tamější krásou přírody a opravenými kaplemi. Už víme kam bychom mohli zavítat příště.

Jarmila Andrlová (3.tř, farní tábor)

Farní tábor v Habří

Hned první den jsme postavily totem. Na táboře jsme se učily Morseovku, potom jsme se dorozumívaly tečkami a čárkami. Hrály jsme etapovky, při jedné z nich jsme měly štěstí, protože jsme viděly lišku. Měla krásný zrzavý kožíšek. Okolo tábora tekla řeka a v ní bylo hodně ryb.

Filip Kábrt (3.tř, farní tábor)

O prázdninách jsem byl na táboře v Krkonoších v Peci pod Sněžkou. Nejlepším zážitkem prázdnin pro mě bylo stavění přístřešků.

Otec Milan (farář)

Chorvatsko – ostrov Brač

Prázdniny byly příliš pracovní – stavba dvojgaráže a dokončení opravy kostela v Hodějicích nebyly zas tak oddychové. Koncem srpna jsem se vydal natěšen na chvíle odpočinku s několika bratry kněžími k moři. Zážitky: Potápění a pozorování rybek a krabů, putování do hlaholského kláštera v horách, plný kostel živě zpívajících dětí a mládeže při nedělní mši svaté v Pustiře. Rekordy: 9 hodin řízení Fabie při noční jízdě (bez únavy!), potápění se šnorchlem do hloubky 3,5 m (s vlastním vynořením) a přečtení 3 a půl knihy (jedna ve slovenštině).

S.M.Antonína (místní řeholní komunita)

Byla jsem v Milevsku na prvním sv.přijímání mého synovce, byla jsem na chatě na Hostýně, u rodičů v Kojetíně a taky ve Žďáře.

Nádherných zážitků byla spousta, alenejhlubší zážitek byl páteční den smíření na setkání mládeže ve Žďáře. Když jsem viděla fronty mladých čekajících na svátost smíření až do večera, naplnila mě obrovská naděje. Moji vrstevníci touží po Bohu, po přátelství s Ním – to je úžasná věc! Kéž jim to vydrží!

Roman Červinka s rodinou (společenství rodin s dětmi)

Naše rodina strávila týden společně s rodinou Hrabovských, také z našeho spolča, v Dlouhém, okres Žďár n.Sázavou.

Zážitků bylo moc …. Opravdu jedinečná byla prohlídka hradu Pernštejn, která se odehrávala díky bouřce, kdy hrozně lilo, lítaly blesky, padaly stromy, prakticky po tmě – elektrické osvětlení je tam totiž z bezpečnostních důvodů zrušeno! Na tuto maličkost zapomněla paní v pokladně upozornit …. Teď naše děti ví, jak se cítí Bílá paní bloudící nocí po temných chodbách Pernštejna.

Jana Šilerová (společenství mládeže otce Petra)

Bílé Karpaty se společem Březová

Na tomto výletě jsme si užili spoustu legrace při hrách i při zdolávání vrcholů Bílých Karpat, které nás sice vyčerpaly, ale nikdy neunavily naši dobrou náladu. Podívali jsme se také na slovenskou přírodu a chtěli jsme jít na Trenčínský hrad, vstupné bylo ale příliš drahé a tak jsme usoudili, že bude lepší zmrzlina. Nesmím také zapomenout na fotbal, který s nadšením hráli naši kluci proti tamějším ministrantům a na dobré jídlo, oslavy narozenin otce Petra, na kterých jsme všichni, až na jednoho abstinenta, dostali trochu dobrého vína.

Otec Josef (jáhen)

USA

Převážnou část prázdnin jsem pil americké pivo a sloužil v Texasu mezi českými přistěhovalci jako atrakce a hříčka přírody, totiž jako jáhen z České republiky (případně Československa), který se příští rok stane knězem.

Honza Patera (Myšáci)

O prázdninách jsem byl na táboře, v Hodoníně, na Slovensku a ve Žďáře.

Můj nejlepší zážitek je ze Slovenska, kdy Sněžný muž vylezl nahý ze Žabího plesa pod Rysami.

Pavel Šaněk (Vrba)

Rumunsko

Bylo nás pět kluků z Vrby +jeden kamarád nevrbák, kteří jsme se vydali do velmi chudé ale krásné oblasti nejjižnějších výběžků Karpat zvané Banát, kde jsme mimo jiné navštívili pět z šesti českých vesnic – Eibentál, Bígr, Rovensko, Gerník a Svatou Helenu. V těchto vesnicích žijí z 85% Češi, kteří se tam za vidinou lepší budoucnosti cca před 170 lety přestěhovali. Je velmi zajímavé potkat tak daleko člověka, který se hlásí k české národnosti, mluví plynulou češtinou, ale nikdy v Čechách nebyl. Jednoduše řečeno v Rumunsku se nám líbilo téměř vše: nádherná příroda, vesnice, karpatský prales, lázně Baile Herculane, Kazanská soutěska Dunaje, 140 km pěší túry s krosnami na zádech, prostí a ochotní lidé, kteří se kdykoliv zastaví na kus řeči, domácí chléb a ovčí sýr, místní kořalka, ……..

Markéta Paterová

Celostátní setkání mládeže ve Žďáře

Bylo pro mě povzbudivé vidět tolik mladých lidí zapálených pro Krista a odhodlaných jít do světa a pomáhat druhým. Velmi silně jsme prožívali jednotu církve, která nás všechny spojovala i velkou pestrost a bohatství v tom, že jsme každý jiný, jedinečný a máme svůj konkrétní úkol.

Nejkrásnější na světě nejsou věci, které vlastníme, ale okamžiky, které smíme prožít.

Jak Bůh mohl dovolit tragédii?

Onou tragédií je 11.září 2001, kdy došlo k nebývalému teroristickému leteckému útoku na dvě výškové budovy centra světového obchodu a peněžnictví v New Yorku. Nepředstavitelné důsledky útoku, který přinesl smrt několika tisícům lidí v troskách budovy, jsou i po roce mementem apokalypsy a lidského zoufalství. Není divu, že po tragédii bylo vysloveno mnoho otázek. Jedna z nich se dotýkala víry v Boha. Byla veřejně adresována v USA na národním televizním kanálu Anne Grahamové, dceři známého hlasatele Ježíše Krista, evangelisty Billy Grahama. Na otázku „Jak Bůh mohl dovolit něco takového?“ podala A.Grahamová hlubokou a smysluplnou odpověď, z níž vybírám částečně zkrácené znění:

„Věřím, že Bůh je tím hluboce zarmoucen, zrovna tak jako my, ale po léta již říkáme Bohu, aby odešel, ne-li vypadl z našich škol, vlády a našich životů. Jak od něho můžeme očekávat, že nám požehná, že nás bude chránit, když chceme, aby nás nechal na pokoji? Jak je pro nás lidi jednoduché vyhodit Boha na smetiště, a pak se divíme, proč svět spěje do pekla…. Myslím, že to všechno začalo, když Madeline Murray O’Hare si stěžovala, že nechce žádnou modlitbu ve školách. Pak někdo řekl: Tu Bibli byste neměli ve škole číst …. Bibli, která říká nezavraždíš, nepokradeš, ale milovat budeš bližního svého jako sám sebe. A my jsme řekli O.K.,souhlasili jsme. Zvláštní, jak věříme tomu, co říkají noviny, ale zpochybňujeme to co říká Bible, jak každý chce mít zajištěno nebe, aniž by musel věřit, přemýšlet, mluvit nebo dělat cokoliv, co říká Bible.

Pak zase někdo řekl: Nechme dcery chodit k potratům, pokud si to přejí a ani to nemusí doma říkat svým rodičům. Vydávejme časopisy s nahými ženami a říkejme tomu zdraví prospěšné, realistické obdivování krásy ženského těla. A my jsme řekli O.K. A pak někdo tento obdiv posunul o krůček dopředu a začal zveřejňovat obrázky nahých dětí i na internetu. A my jsme řekli mají právo na svobodu slova. A pak si zábavní průmysl řekl: Udělejme televizní show a filmy, které propagují klení, násilí a volný sex, nahrávejme hudbu, která podporuje znásilňování, drogy, vraždy, sebevraždy a satanské výjevy. My jsme řekli, vždyť je to jenom zábava, ta nemá žádný nepříznivý vliv a navíc to nikdo nebere vážně.

Zvláštní jak oplzlost, surovost, vulgárnost a nemravnost volně procházejí kybernetickým prostorem, ale veřejná diskuse o Bohu je potlačována ve škole i v práci. A teď se ptáme sami sebe, proč naše děti nemají svědomí, proč nedokážou rozlišovat mezi správným a špatným a proč jim to nic nedělá zabíjet cizince, spolužáky a samy sebe. Zřejmě, pokud budeme o tom přemýšlet dost dlouho a dost silně, tak na to přijdeme. Sklízíme, co jsme zaseli.“

Interview prošlo internetem s výzvou: „Pošli to dál, jestli si myslíš, že to stojí za to. Pokud ne, tak to prostě vymaž …. Nikdo nebude vědět, že jsi to udělal. Ale jestli to vymažeš, pak neseď nečinně a nenadávej, jak je ten svět špatný.“

Udělal jsem to prvé.

V době, kdy připravuji tento příspěvek, je velká část našeho území, včetně obcí a velkých měst postižena katastrofálními záplavami rozvodněných řek. Prudký, nespoutaný vodní živel „pořádá“ v ulicích Českých Budějovic, Prahy a dalších měst děsivou „street party“ ohrožující životy lidí, ničící obydlí a vše, co se mu postaví do cesty. Zaslechneme i u nás otázku „Jak Bůh mohl dovolit něco takového?“ Nebylo by ale od věci zamyslet se spíše nad tím, zda i tato přírodní katastrofa není varováním člověku, který se svým bezohledným chováním podílí v této době na planetárním ničení života na zemi?

Judr. Miroslav Honek

Slušnost je pozdravit, povinnost je odpovědět

Toto pravidlo slušného chování se z naší společnosti a nutno říci i z naší farnosti nějakým způsobem vytratilo. Dávno je doba, kdy mladší zdravili starší, kdy pánové zdravili dámy, kdy nebylo zvykem, že v přeplněném autobuse sedí zřejmě z celodenního sezení ve školních lavicích znavení studenti zatímco starší se kymácí nad nimi. Pravidla bontonu můžeme v dnešní době pozorovat snad už jenom ve filmech pro pamětníky. Nejednou jsem byla svědkem toho, že slavkovská farní mládež projde bez jakéhokoliv pozdravu kolem starší osoby, kterou zřejmě nezná osobně, ale kterou dozajista zná z kostelních lavic. Myslím, že pozdravit nedá velkou práci, je to něco, co člověka nic nestojí, naopak druhého potěší.

(PRO)

Modlitební služba v naší farnosti

Modlitební společenství, kterých je už v naší farnosti několik, nabízí službu prosebné modlitby za vaše konkrétní potřeby a problémy. Je možné si vybrat z těchto variant:

1. Do připravené schránky vzadu v kostele vhoďte napsanou prosbu, úmysl, starost. To je možné samozřejmě i anonymně. Členové společenství budou za úmysly společně prosit.
2. Můžete pozvat kněze s několika pomocníky do vašeho domu, do rodiny, aby se přímo u vás modlili za požehnání nebo uzdravení pro členy rodiny, za potřeby vás i vašich přátel.

Tato modlitba by se konala v neděli večer. Kdo má zájem, přicházejte se domluvit na konkrétním termínu do sakristie.

Spoléháme na Ježíšův příslib: "Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. " Mt 18, 19

• Každý den života začíná dobře, pokud ten včerejší dobře skončil.
• Naučit se číst znamení naděje je klíč k tomu, aby člověk na své cestě nezemdlel.
• Bez trpělivosti se nedá dokončit ani to nejmenší dílo.
• Obdarováni jsme byli všichni, ale ne všichni to vědí a umí děkovat.

Nejmladší velká pouť

Šestkrát se Panna Maria zjevila dětem z osady Aljustrel u Fatimy, Lucii dos Santosové, jejímu bratranci Francisku Martovi a jeho sestře Jacintě. Ke zjevení došlo na pastvě vždy 13. v měsíci od května do října 1917. Děti popsaly zjevení jako krásnou mladou ženu v zářícím bílém rouše a světlém přehozu, který ji sahal od hlavy až na paty. V sepjatých rukou držela růženec se zlatým křížem. Při každém dalším zjevení se zvětšoval počet přihlížejících. Při druhém zjevení 13. června to bylo 40 osob, o měsíc později 4 000. 13. Září vidělo 20 000 lidí, jak se ve vzduchu vznáší zárící koule a z nebe padají bělostné vločky.

Poselství předaná dětem obsahují příkaz šířit úctu k Neposkvrněnému srdci Panny Marie, často se modlit a přinášet oběti za hříšníky, a také postavit na místě zjevení kapli a neurážet už nikdy Boha. Nechyběly ani hrozivé podtóny a náznaky předpovědi konce světa, jak dokládají následující pasáže: „Když učiníte, co říkám, budou mnohé duše zachráněny, Rusko se obrátí na víru; když tak neučiníte, budou mnohé národy zničeny…“

V roce 1919 byla na místě zjevení v Cova da Iria postavena kaple, která byla v roce 1922 vyhozena do povětří skupinou nepřátel církve. Dnes je centrem někdejší jeskyně. 700 m dlouhý a 200 m široký prostor lemuje hospic pro nemocné a dům určený pro exercicie. Prostranství vrcholí bazilikou postavenou v letech 1928-1951 ve smíšeném, neobarokně a neoklasicistním stylu, vysvěcenou 7. října 1953. Na místě zjevení stojí kaplička s obrazem Panny Marie z Fatimy.

Pouť přitahuje rok od roku větší množství poutníků. V roce 1982 na místo putoval papež Jan Pavel II., aby poděkoval za svou záchranu při pokusu o atentát. V říjnu se tedy i někteří z naší farnosti přidají ke 4 miliónů poutníků, kteří sem každoročně putují.

(PRO)

Vypůjčte si z farní knihovny!

Probíhejte Jeruzalém a sviťte – v knize jsou převedeny do písemné podoby rozhlasové promluvy P.Jiřího Reinsberga, promluvy překvapivé a originální. Ze souboru promluv vyrůstá před očima portrét člověka, který hluboce prožil nejen svůj vlastní život, ale i životy těch, které na své kněžské cestě potkal.

Skateboard Boží – sestra Tereza vypráví o své cestě od ateistky až k zakladatelce Malé komunity Ježíšových sourozenců. O své knize píše: „Je to příběh, který se vám bude zdát neuvěřitelný. I mně samé se zdál neuvěřitelný, ale prožila jsem ho. Velkou roli v něm hrál skateboard a tu hlavní Pán Bůh.“

Zvěrolékař a psí historky – skvělý vypravěč James Herriot vás zavede do světa, v němž převládá radost a vzájemné pochopení, a kde péče o němou tvář člověka zušlechťuje. Padesát historek slibuje padesát hezkých chvil.

Viděli jsme to na vlastní oči

Při sledování srpnových povodňových zpráv jsme se rozhodli, že pojedeme pomoci. Práce doma počká – teď je důležité pomoc lidem v nouzi. Nejdříve jsem se domluvila s Jindřichovými z Němčan, kteří sehnali hlídání dětí a mohli vyrazit. Přidal se k nám pan Zajíc, který se jako jednotlivec nemohl nikde uplatnit a už měl na to naplánovanou dovolenou. Přibrali jsme Petra Andrlu z Němčan a ještě dva přátele z jiných farností. Byli jsme vyzbrojeni nářadím, ochrannými pomůckami, potravinami, kytarou – naše autíčko sténalo pod tím nákladem. Vyrazili jsme 22.srpna.

Naše první pocity byly rozpačité. Celý den jsme cestovali: Charita Litoměřice, Charita Ústí nad Labem, shánění ubytování, práce. Velkou radost jsme nakonec měli, když jsme se dočkali příjezdu kněze Pavla Jančíka (za totality jsme poslouchali jeho písničky na mg.páskách), který nás po mši sv. zavezl na jednu ze svých far, do Roztok u Ústí nad Labem. Tam se nás ujali mladí manželé. Mají faru v pronájmu a starali se nám o práci, ubytování i stravu.

Největší bahno už bylo všude uklizeno, o to se postarali vojáci a hasiči. Byla vidět už jen zpustošená šedá krajina, hromady smetí, zachráněné sušící se vybavení, chatky na střeše a na mnoha domech označení, pokud dosahovala voda.

Pomáhali jsme v domech starších lidí. Otloukání omítek, vynášení dřeva ze sklepa, drhnutí nádobí, oken, dveří, zachráněného nábytku z 1.patra, kam sahala voda do 20cm. Všude bláto a bláto. Mezi prací jsme vyposlechli zážitky domácích, které se jim stále vracely. Byla na nich vidět často bezradnost a velká únava. Obdivovali jsme jejich výdrž a naději s jakou obnovovali svoje příbytky. Někteří místní obyvatelé vesnice také pomáhali, jiní jen chodili kolem. Někdy se objevovala i závist, škodolibost, nevraživost mezi postiženými a těmi v suchu. Po dva večery se nám podařilo vytvořit pěkní společenství při kytaře a zpěvu s těmi, kteří přišli na faru.

Naši noví přátelé se s námi loučili s vděčností a s velkou nadějí, že až přijedeme příště na dovolenou, bude to tam vypadat jinak. I my jsme vděční a obohaceni.

Otec Jančík celou farnost pozdravuje a děkuje za všechny zaplavené.

NIKA

Dobrovolníci v Ústí nad Labem

Když se řekne město Ústí nad Labem, každý si představí záplavy, práci a nouzi.

Ve skutečnosti to nevypadá tak strašně, problém je v lidech, kteří bydlí kolem zaplavených domů. Tato slova by určitě řekl i Martin Kohoutek, s kterým jsem vyrazil ve čtvrtek 29.8. do Ústí. Zkontaktovali jsme otce Jančíka, který se o nás staral opravdu královsky po celou dobu pobytu. Pracovali jsme na Veslařské ulici, kam jsme dojížděli kolem známé Matiční ulice. Naše práce hlavě spočívala v otloukání omítek a vyvážení rumiska. Během našeho pobytu jsme byli na vrcholu Vrkosť, v Litoměřicích, Terezíně, Děčíně a místní hokejové hale. Lidé, s kterými jsme pracovali, si uvědomovali, že je důležité být ve společenství. To nedocházelo těm, které záplavy nezasáhly.

(JAŠ)

Výročí Hasičů v Hodějicích

V sobotu 10.srpna 2002 oslavil 110 let svého trvání Sbor dobrovolných hasičů v Hodějicích. Bylo to v roce 1892, kdy 38 dobrovolníků založilo v obci hasičský sbor, aby sloužil „Bohu ke cti a lidem ku pomoci“.

Oslava byla zahájena před budovou obecního úřadu, kde starosta obce pan Kyselka předal sboru překrásný hasičský prapor. Následoval průvod po vesnici za doprovodu krojované hudby ze Skoronic. Po té se uskutečnila slavnostní schůze, na které byly předány věrnostní medaile, čestné uznání a odznaky svatého Floriana. Za příkladnou práci byly také předány 3 medaile Jiřímu Kolečkovi, Marku Borovičkovi a Lukáši Moravčíkovi z Hodějic za zásah a přivolání hasičských jednotek k požáru v nočních hodinách u čerpací stanice u Hodějic v dubnu 2002. Zabránili tak rozsáhlému a nebezpečnému požáru a vzniku škod, které by se daly vyčíslit desítkami milionů korun. V 16 h následoval průvod k památníku hasičů na místní hřbitov. Bylo krátce vzpomenuto na začátky hasičského sboru a položením kytice byla uctěna památka 136 zemřelých členů Sboru. Po této pietní vzpomínce byla před budovou požární zbrojnice sloužena slavnostní mše svatá, kterou celebroval farář slavkovské farnosti, děkan Milan Vavro, který také požehnal hasičský prapor a sochu svatého Floriána, patrona hasičů. Při mši svaté byla uskutečněna finanční sbírka, ze které byla část věnovaná na dokončení oprav kostela a část na pomoc lidem při záplavách. Po skončení oslav následovalo přátelské posezení v prostorách hasičské zbrojnice.

Dagmar Drápelová

Zneuctění a vyloupení kostela v Nížkovicích

Nemilé překvapení čekalo na ženy, které šly v pátek 20. 9. poklidit a vyzdobit kostel sv. Kunhuty v Nížkovicích. Zámek dveří byl vylomený, řetěz na bráně přestřižený a v kostele a sakristii spoušť. Největším zločinem bylo zneuctění Svátosti oltářní– Tělo Pána Ježíše přítomné v Hostii bylo vysypáno na oltáři a velká Hostie z monstrance pohozena pod keřem v trávě před vchodem do kostela. Celkem se ztratily věci za 250 tisíc korun – zlatá monstrance a kalich, socha P.Marie Lurdské, dva andílci, dvě sošky Vzkříšení Páně, 6 svícnů a zvonky od sakristie. Lupiči naštěstí nestihli odnést další dva kalichy, které měli nachystané k odvozu, zřejmě byli něčím vyrušeni. Policie po pachatelích pátrá. Prosím vás, farníky, abychom byli více ostražití a všímali si našich kostelů a far. V případě podezření z vyloupení nemáme nikdo vcházet do objektu, dokud nepřijde vyšetřovatel Policie. Mohlo by dojít k zahlazení důležitých stop po pachateli.

P. Milan Vavro, farář

Dokončení oprav kostela sv. Bartoloměje v Hodějicích

Na slavnostní hodovou mši svatou 25. srpna 2002 na poděkování za dokončení díla, přijel opat novoříšský, Marián Rudolf Kosík, O.Praem, rodák P. Vít Rozkydal, křenovický farář P. Kamil Sovadina, O.Praem, nyní již farář z Tasova P.Pavel Kryl, bohoslovci a vaši kněží o. Petr a o. Milan. Přišlo také mnoho poutníků z okolních obcí a ze Slavkova. Počasí bylo krásné, otce opata jsme přivítali u hasičky a s muzikou vyšli průvodem do kostela, jehož vchod byl ozdoben krásným věncem. Kostel byl plný, mnozí stáli venku. Po uvítání panem Miroslavem Šujanem požehnal o. Marián kostel a celý jej s kněžími obešel a pokropil požehnanou vodou. Po mši svaté se rozdávaly koláče, které připravily hodějické ženy.

Poslední oprava kostela s jeho rozšířením byla provedena za působení faráře P. Františka Cahy v letech 1969-70. Nyní potřeboval velkou opravu. Nejdříve jsme uvažovali o nátěru střechy věže a opravě omítky s nátěrem novou barvou. Skutečnost však byla jiná, jak už to chodí. Neboli „Když už, tak ....“

Od ledna začala stavba lešení kolem kostela, v únoru výstavba elipsovité zdi a nový strop v kněžišti, v březnu oprava prasklin ve zdivu a sanační omítky v kostele, úprava vedení el. obvodů, rozvaděče a rozhlasu. Po Velikonocích výměna krovu věže a zahájení omítání fasády, a do června další práce: výměna částí krovu na střeše a nástřik krovů, výměna krytiny střechy za Betternit, nové oplechování věže v mědi a střechy se svody v pozinku, výroba a pozlacení kříže a báně (průměr 50 cm), nátěr fasády Keim barvou v modré a lomené bílé barvě, a nátěr oplechování a svodů v měděném odstínu. V kněžišti byla položena nová dlažba Karfanár, restaurování obrazu sv. Bartoloměje, úprava svatostánku, obnova dlažby a nábytku v sakristii, nové osvětlení kostela a vybudování zpovědní místnosti u vchodu. Interiér byl znovu vymalován včetně nátěru stropu a oken. Při této příležitosti byly také opraveny a naladěny varhany.

Kolik stály jednotlivé celky oprav?

Některé faktury z této částky ještě nebyly zaplaceny. Protože v naší farní pokladně není již tolik financí, abychom mohli tyto faktury zaplatit, prosím o poskytnutí půjček od vás, farníků, hlavně Hodějických.

Všem, kteří jste pomohli, podpořili dílo modlitbou a přispěli do sbírek, upřímné Pán Bůh zaplať !

Pozdrav P. Antonína Němčanského, rodáka z Hodějic, farář Horní Kounice:

„...Velmi si vážím pozvání na tuto vzácnou slavnost. Je to kostel, kde jsem před šedesáti roky přistoupil poprvé k Božímu oltáři jako novokněz. Ten kostelík mám stále vděčně ve svých vzpomínkách, rovněž svou rodnou obec, kde jsem své šťastné dětství a mládí. Vždy jsem se tam rád vracel. Snad ti nejstarší na mne ještě vzpomenou, srdečně zdravím, na všechny v modlitbě vzpomínám.“

Garáže ve Slavkově

Možná si málokdo všimne, že naše fara nemá vrata, dvůr, ani zahradu. Když před několika desetiletími soudruzi rozhodli, že slavkovská fara má příliš velké stodoly a hospodářské zázemí (byly v místě nynější Mateřské školky a pozemků za ní) a že je k duchovní činnosti nepotřebuje, byly bez vykoupení odňaty a za to dány náhradní pozemky – u statku na garáže a na Nerudově ulici na sklad. Tyto objekty musel tenkrát postavit za farní peníze pan farář Vágner. Po roce 1990 bylo Městem vyplaceno za zabavené pozemky kolem 36 tisíc korun. Přestože kněžská služba vyžaduje mít často v pohotovosti auto, nebylo možné v blízkosti fary po dlouhá léta garážovat.

Když řeholní sestry získaly převodem budovu školky a daly se do její opravy, objevila se možnost získat pozemek na nové garáže poblíž fary. V červnu byla stavba zahájena. Z důvodů rekonstrukce školky bylo nutné stavbu provést co nejrychleji, takže v srpnu již byly garáže téměř hotové. Většina stavby byla zaplacena z peněz za prodej jedné z původních garáží. Děkujeme všem, kteří nám na stavbě pomohli.

Opravy

Na faře ve Slavkově

už začali kameníci ťukat do soklu a do konce roku by měl být opraven. Také mají být vyměněna spodní okna za nová. Chodníky k faře byly vydlážděny, dlažbu poskytlo Město Slavkov. Na faře byly přebroušeny podlahy u otce jáhna, zabudována kuchyňka v pastorační části a upravena kancelář s místností pro návštěvy.

Na kostele ve Slavkově

by se brzy mělo začít stavět lešení u poslední neopravené zdi směrem k zámku. Proč tak pozdě? Peníze přišly až koncem srpna a lešení jsme zatím půjčili z Hodějic do Dražovic. Do zimy by měl být tedy celý kabát kostela dokončen. Zároveň dokončíme zadláždění okapového chodníku u zdi k silnici. Celý sokl by měli kameníci očistit od cementových omítek a nechat do příštího roku vyschnout.

V Nížkovicích

se podařilo ukonči archeologický výzkum a posouzení podloží, neboť v posledních dvou letech stále více praská klenba nad oltářem a bude se s tím muset něco dělat. V kněžišti jsme vykopali mramorové schody a nechali je přebrousit. Upravené budou položeny do nového tvaru pro liturgický prostor. Ten bude v dalších letech vydlážděn staršími mramorovými dlaždicemi a na tuto plochu postaven oltář, upravený z původního oltáře.

Na Lutrštéku

jsme již viděli, že práce na odstranění vlhkosti jsou provedeny. Jak vnitřní a vnější okop s větracím kanálkem, tak i odtěžení zeminy z kostela a následné zabetonování. Hotova je také kanalizace dešťovky a prostor u vchodu a za kostelem je nově vydlážděn. Díky dobré organizaci, pomoci farníků a rychlého provedení můžeme ještě letos dokončit omítky v kněžišti a zadláždit prostor u oltáře včetně schodů ke svatostánku. Po sbírce 27 tis. Kč při pouti zůstává dluh 60 tis., který bude splacen přes zimu. Na příští rok plánujeme dokončení omítek v lodi, nové omítky na stropě vymalování a položení dlažby. Nutná bude i nová úprava osvětlení, neboť v celé lodi svítí jen jeden lustr. Opět děkujeme všem dárcům i pomocníkům.

P.Milan Vavro, farář

Výlet dětí z náboženství

se uskutečnil ve čtvrtek 27. června 2002. Dvěma autobusy, které často zastavovaly pro „mořskou nemoc“ dětí, jsme dorazili do Chřibů, pod Horu sv. Klimenta. Asi 70 dětí se rozdělilo do skupinek, a aby jsme se nepoztráceli, přítomná mládež a maminky se stali jejich vedoucími. Na Klimentku jsme měli mši svatou pod širým nebem a po svačině zahrály děti v amfiteátru u studánky sv. Gorazda scénické obrazy ze života svatých Cyrila a Metoděje. Tito svatí zde na této Hoře žili a měli zde klášter pro výchovu moravských kněží. Na Velehradě jsme navštívili podzemí baziliky, hrob arcibiskupa Stojana a zazpívali jsme před oltářem. Až děti utratily všechny peníze za mlsy, zaplnili jsme kapli v klášteře sester Cyrilek a také jim zazpívali.

Letní tábory dětí

proběhly letos ve spolupráci se slavkovskými skauty ve stanovém táboře v krásném údolí s řekou v Habří na Vysočině. První turnus měli kluci, kteří měli téma „piráti“. Stihla je také velká průtrž mračen a voda částečně zaplavila stany. Hoši vykopali několik kanálů, kterými vodu odváděli k řece. Na dalším turnusu tábořily naše děvčata jako „Indiánky“. Poděkování patří kuchařkám paní Hrdové a paní Urbánkové s manželem, vedoucím Honzovi Šujanovi, Markétě Paterové, a jejich asistentům. Patnáctiletí jeli s otcem Petrem a Palečkovými na faru do Březové na pomezí Slovenska. Navštívili také Sulovské skály a Trenčín.

Pouť na Svatou horu

prožili s otci Milanem a Petrem manželé naší farnosti 3. srpna. Mši svatou jsme slavili v Březnické kapli, a po obědě za velkého parna se přemístili na hrad Karlštejn. Zajímavou zastávkou bylo místo, kde žil poustevník svatý Ivan – ve Svatém Janu pod Skalou. V kostele je relikviáře ostatků sv. Ivana a vstup do Svatoivanské jeskyně.

Ministranti v katedrále

sv. Petra a Pavla při diecézní pouti ministrantů získali 2. místo v soutěži vědomostí o své službě. Program začal dopoledne u saleziánů v Žabovřeskách sportovními hrami. Odpoledne se sjelo několik set ministrantů na Petrov, kde byla mše svatá. Jako odměnu dostali veliké perníkové srdce.

Hody v Heršpicích

Mši svatou celebroval otec Miloš Kabrda. Kostel sv. Matouše byl zcela zaplněný. Přišlo nejen všech deset párů heršpických stárků, ale také věřící z ostatních okolních obcí. Kázání otce Kabrdy bylo jako vždy krátké a „promluvilo nám do duše“, jak se později vyjádřil jeden z přítomných stárků.

(P.M.)

Kam jdou sbírky na povodně ?

Celkem bylo při sbírkách v kostelech naší farnosti vybráno 152.000,- korun.

(Ve Slavkově 81 tis, v Němčanech 31 tis, v Hodějicích 24 tis, v Heršpicích 8 tis a v Nížkovicích 8 tis). Na základě doporučení Ekonomické rady naší farnosti a osobního rozhovoru s P. Jančíkem, farářem v Ústí nad Labem, se kterou máme již kontakty, jsem rozhodl věnovat na konkrétní pomoc místním postiženým celou částku 152 tisíc Kč. V pondělí 30.9.2002 navštívím s jáhnem Josefem farnost v Ústí a dohodneme způsob pomoci v rámci akce „Farnost pro farnost“.

V celém děkanství slavkovském bylo vybráno 750 tisíc korun, z toho 413 tis. bylo odesláno Charitě a 337 tis. farnostem Ústí n.Labem a Počáply u Litoměřic. Nejvíce se vybralo ve farnostech Slavkov (144tis), v Rousínově (129tis), Bučovice (64tis) a Křenovice(55tis). Všem děkujeme.P.Milan Vavro

Král jim odpoví: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“.

Evangelium sv. Matouše, k.25

Matriky

Skrze svátost křtu se zrodili pro život s Bohem:

Dominika Šilerová z Němčan
pokřtěna 28.7.2002

Lukáš Martínek ze Slavkova
pokřtěn 28.7.2002

Tomáš Pintera ze Slavkova
pokřtěn 28.7.2002

Jiří Drápela z Hodějic
pokřtěn 28.7.2002

Kateřina Čamlíková ze Slavkova
pokřtěna 8.9.2002

Nikolas Lipták z V. Lomnice
pokřtěn 8.9.2002

Štěpán Mrázek z Němčan
pokřtěn 8.9.2002

Do svátosti manželství vstoupili:

Petr Hynšt z Vyškova a Pavla Kohoutková z Vyškova
oddáni 10.8.2002

Jaroslav Adámek z Vyškova a Svatava Matuštíková ze Slavkova
oddáni 24.8.2002

Jaroslav Dvořáček ze Slavkova a Romana Hlaváčková z Hrušek
oddáni 31.8.2002

Roman Kovář ze Slavkova a Hana Hrabovská z Hodějic
oddáni 7.9.2002

Lubomír Cenek z Křižanovic a Marie Voňková z Křižanovic
oddáni 7.9.2002

Branou smrti prošli a před Boží tvář předstoupili:

Leo Peška ze Slavkova
*3.11.1942, +28.5.2002

Miroslav Kazík z Holubic
*10.6.1931, +14.6.2002

Stanislav Ondřík ze Slavkova
*2.7.1922, +16.6.2002

Pavla Šilerová ze Slavkova
*29.5.1929, +24.6.2002

Bohumil Marek ze Slavkova
*24.8.1936, +31.7.2002

Vojtěch Pařízek z Nížkovic
*15.4.1927, +31.7.2002

Alžběta Hermanová ze Slavkova
*10.10.1920, +12.8.2002

Miroslav Rozner ze Slavkova
*13.3.1930, +17.8.2002

Luboš Stupka ze Slavkova
*27.9.1954, +28.8.2002

Josef Šedivý ze Slavkova
*29.3.1938, +1.9.2002

František Burian ze Slavkova
*12.2.1939, +4.9.2002

Marie Májková ze Slavkova
*24.8.1917, +6.9.2002

Alžběta Marková z Letonic
*17.11.1912, +8.9.2002

Vrbovská cimrmanovská společnost Lipany uvádí Cimrmanovu hru „LIJAVEC“

Představení:

sobota 12. října v 19.30 h
neděle 13. října ve 20.00 h

Příprava k biřmování,

pro mládež od 18 let probíhá v pátek v 19 h na faře. Mohou se připojit další mladí, kteří dosud nepřijali svátosti Eucharistie (přijímání) a smíření, nebo ti, kteří se připravují na křest. Hlaste se u faráře P.Milana.

Pouť farnosti do Czenstochové

připravujeme na 3. a 4. 5. 2003 ve spojení s návštěvou družebního města polského Slawkóva. V programu je mše sv. ve Slawkóvě, vystoupení místních dětí a setkání se zastupiteli města, prohlídka Jasné Hory (poutního místa Čenstochová) s průvodcem, křížová cesta a mše svatá před milostným obrazem P.Marie. Cestou prohlídka Solných dolů Wieliczka. Zveme všechny naše farníky k této společné pouti. Můžete se předběžně hlásit v sakristii.

Sponzorský tisk:
OLPRINT Jaroslav Olejko, Šlapanice u Brna