WWW stránky farnosti Slavkov u Brna.

Farní časopis Urbánek
Září 2001

Úvodní slovo

Jaký bude svět po 11. září 2001 ?

Tuto otázku jsme slyšeli nedávno dost často. V televizi bylo odvysíláno mnoho reportáží, noviny natiskly zvláštní rozšířené vydání, v debatách se objevilo mnoho úvah...

Můžeme si tuto otázku, položenou ve spojení s americkou tragedií položit trochu jinak: I když bude svět jiný, jací budeme my? Jaký budu já, nebo ti ostatní? Kdosi řekl: “Lidi se stejně nepoučí.”

Jsme křesťané a z evangelia jsme již mnohokrát slyšeli Ježíšova slova o obrácení srdce. Pán Ježíš nám nabízí tolik prostředků, abychom se během svého života stali Božími lidmi, kteří žijí z jeho milosti, z moci Ducha Svatého. To je cíl našeho pozemského života. Svět kolem nás se mění. Měníme se i my, někdy se až moc přizpůsobujeme světu, namísto abychom změnili svět. A to se od nás v této době očekává. Biskupové států Evropské unie vyzývají po nedávných událostech k proměně srdcí a myslí.

Podle výzvy Panny Marie ze zjevení ve Fatimě je třeba, aby se svět obrátil. Ale tento svět tvoříme my, lidé. Kdo jiný to může pochopit a kdo o to má usilovat na prvním místě, než my, kterým se dostalo milosti víry? Události ve světě nás přivádějí k poznání, jak je ten náš svět křehký a zranitelný. Pán nám opět zjevuje, že On je naše síla a vítězství nad Satanem, každým zlem a jeho projevy.

Panna Maria nám ukazuje na 5 kamenů, kterými se vítězí nad Goliášem: modlitba srdcem, Eucharistie, Písmo svaté, půst a svátost smíření. Každý z nás tedy může ovlivnit, jaký bude svět a přispět k záchraně světa a lidských duší. To je naše křesťanská odpovědnost.

P. Milan Vavro, farář

Rozhovor

Už zase škola!

Posteskli si jistě nejen děti školou povinné, ale i rodiče a učitelé. Urbánek přináší rozhovor s otcem kaplanem ThDr. Petrem Marečkem, který přednáší na Teologické fakultě v Olomouci.

• Kdy se naplno rozjede vyučování v Olomouci?

Zahájení nového školního roku na teologické fakultě v Olomouci je v pondělí 24. září.

• Kolik studentů v tomto roce přibude na této fakultě?

Přesné číslo bohužel nevím. Možná kolem 100.

• Mohou u vás studovat i laici?

Teologická fakulta University Palackého v Olomouci nyní nabízí tři možnosti studia teologie pro laiky. V první řadě se jedná o pětiletý magisterský obor teologie, který absolvují bohoslovci, osoby zasvěceného života /řeholnice a řeholníci/, a který je otevřen též pro laiky. Další možnost, jak studovat teologii, poskytuje kombinované studium na teologické a pedagogické fakultě. Jedná se o obor kombinovaného studia křesťanské výchovy a českého jazyka (popř. anglického či německého). Tento studijní obor je čtyřletý a jeho absolventy jsou pouze laici. Poslední nabídkou teologické fakulty je pětileté dálkové magisterské studium teologie. Výuky tohoto oboru, která probíhá o sobotách, se účastní laici nejrůznějších věkových skupin.

• Jak vypadá běžný rozvrh přednášek?

Každý studijní obor má specifický rozvrh přednášek. Za základní předměty studia teologie je možné považovat: studium filosofie, Písma svatého (Starého a Nového zákona), fundamentální teologie, dogmatické teologie (věrouky), morální teologie (křesťanské etiky), církevního práva, církevních dějin českých a světových a pastorální teologie. Kromě těchto stěžejních předmětů se zde studují biblické jazyky (hebrejština a řečtina) a latina. Každý student má též povinnost studovat jeden z hlavních světových jazyků (angličtina, němčina, francouzština, španělština, italština). Kromě těchto předmětů existuje také řada různých vedlejších předmětů, z nichž některé jsou nepovinné nebo jsou zaměřeny pouze pro určitou skupinu studentů. Jedná se např. o homiletiku a církevní zpěv, jež jsou určeny pro bohoslovce - kandidáty kněžství. V rámci nepovinných předmětů či seminářů je možné se seznámit např. se spiritualitou křesťanského Východu nebo s dalšími semitskými jazyky jako je arabština nebo aramejština.

• Jaké předměty přednášíte Vy?

Přednášky mám u všech tří výše zmíněných oborů studia. V oboru teologie vyučuji dva předměty “Všeobecný a zvláštní úvod do Nového zákona” a “Biblickou teologii”. V oboru kombinovaného studia vyučuji též dva předměty: “Úvod do Nového zákona” a “Exegezi Nového zákona”. V oboru dálkového studia vyučuji předmět “Biblické studium Nového zákona”. Kromě toho vyučuji volitelný předmět: aramejštinu.

• Jak se Vám daří spojovat vyučování v Olomouci se službou ve Slavkově?

Je to tak, jako byste se zeptala otce nebo matky nějaké rodiny: “Jak se Vám daří spojovat Vaše zaměstnání popř. podnikatelskou činnost s rodinnými povinnostmi, se starostí o rodinu a o výchovu vlastních dětí?” Obojí není lehké. Myslím si však, že je důležité, aby člověk směl zahlédnout na obou polích své činnosti i sebemenší známky toho, že vynaložené úsilí nebylo marné.

• Proslýchá se, že není lehké zastihnout kněze na slavkovské faře. Co Vy na to?

Možnost setkání s knězem poskytují tzv. úřední hodiny na faře. Kromě toho je možné se setkat s knězem po každé mši svaté. Mnohá setkání však závisí od předchozí osobní domluvy. Místem služby nás kněží není pouze fara. Ve všední dny jsou mše svaté i v obcích a také často zastupujeme kněze v celém děkanství. Návštěvy rodin, nemocných, přípravy na svátosti, pohřby, náboženství... Probíhají rovněž různá jednání na úřadech, mnoho starostí je v souvislosti s opravami. Pokud se týká mé osoby, sdělil bych následující: Během dne jsem většinou v Olomouci, kde přednáším nebo se účastním nějakých schůzí a podobně. Kromě toho zastupuji brněnskou diecézi v Českém katolickém biblickém díle (ČKBD), které na mne klade též dost úkolů. V těchto měsících např. ČKBD připravuje biblická vysílání pro Radio Proglas.

• Co by jste popřál školákům do nového školního roku?

Školákům všech věkových skupin chci popřát nejen hodně trpělivosti se svými vyučujícími a radost z nabývání vědomostí, ale i odvahu vynakládat úsilí o své osobní vzdělání, které je velikou hodnotou člověka, jež je často přehlížena.

Děkuje PRO

Když se pozorně rozhlédneme ve svém bytě, nahlédneme do zásuvek, skříněk a poliček, najdeme někdy to, co dlouhá léta schováváme, protože k tomu máme určitý vztah.

Mohou to být staré i současné pohlednice i s blahopřáním a známkami, korespondenční lístky, telegramy, polní dopisnice, dopisní obálky, potravinové lístky, použité telefonní karty, hodiny, budíky, náramkové hodinky, staré peníze, růžence, prstýnky.

Všechny tyto předměty nejsou nepotřebné. Mohou se stát jednou z možností jak podpořit misie…

Naše farní charita zaslala do střediska v Otrokovicích dva balíky výše jmenovaných věcí. Chybí jen málo k doplnění balíku třetího. Výtěžek z těchto věcí sahá od pomoci hladovějícím a nemocným až po terénní vůz pro misijní nemocnici.

Proto Vás, bratři a sestry, prosíme, rozhlédněte se po uvedených předmětech ve svých domácnostech.

Za farní charitu je shromažďují a odesílají pí. Schneiderová a Dráždilová.

Děkujeme

V místě, nazývaném “Jalový dvůr” u Heršpic, kde se nalézají usedlosti, spolu se statkem, konírnami, pastvinami a rybníky byla v srpnu nově vystavěna a 1. září 2001 požehnána Boží muka.

Starší z nás mohou ještě pamatovat, že na ostrohu, tvořeném zbytky staré hráze, stával dřevěný kříž, který někdo odstranil.

Obyvatelé “Jalováku”, jak se místně tomuto dvorci říká, se spolu se svými přáteli rozhodli, že na místě bývalého kříže znovu vybudují Boží muku, která zde prý původně stávala. Tento záměr naplnili jak vlastní prací, tak finančním přispěním, a tak bylo možno tuto stavbičku požehnat. Za povšimnutí stojí, že v jejích výklencích jsou obrázky svatých umístěny směrem k místům, jimž jsou ochránci: Panna Maria k obydlí, sv. Petr k rybníkům, sv. Hubert k lesu a sv. Martin ke konírnám.

Na slavnosti žehnání byli účastni kromě místních obyvatel také sousedé z Heršpic, Rašovic, Hodějic a blízkého okolí. Pobožnost zahájil děkan P.Milan Vavro, přítomné přivítal letonický farář P.Martin Bejček, do jehož správy náleží toto místo a Boží muku požehnal slavkovský kaplan P.Pavel Kryl. Na závěr byla možnost občerstvení a program pro děti.

P.Pavel Kryl

Zamyšlení

Co je svět světem, provází lidí války, nenávist, pomluvy, závist a honba za penězi. Jsou však i jiné hodnoty, jenže málokdo je ochoten pro ně něco udělat. Každý člověk má svobodu volby, jak se zde na tomto světě chovat. Co může změnit každý, je především vlastní nitro. Často je slyšet výtka jak to, že trpí a umírají děti, proč, když je Bůh, se toto děje. Když se však hlouběji zamyslíme, zjišťujeme, že je to zase důsledek činnosti člověka.

Známe různá pořekadla jako např.: “Kdo seje vítr, sklízí bouři”. Ve skutečnosti to znamená, že kdo ubližuje druhému, vlastně nejvíce ublíží sám sobě. Nebo známe: “Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem”. Je skutečně těžké dokázat na pomluvy, hrubost a násilí neodpovědět stejně. Když to však dokážeme, dočkáme se, že zlo bude potrestáno a to bez našeho přičinění. Vždyť tím, že nás Pán Ježíš vykoupil, neosvobodil nás od všech našich časných útrap, bolestí a zármutku.

Máme však dar víry v Boha, který naše činy vidí. Vždyť žádné logické, nebo rozumové výklady teologů nepřesvědčí ty, kdo dar takové víry nemají!

Skutečnost Božích zásahů je ale faktem. Víra je v pravém slova smyslu Boží dar a je na nás, jestli ji zachováme, nebo ztratíme. Nejjistější naší cestou k ní je modlitba. V ní k Bohu mluvíme, prosíme jej o pomoc v době úzkosti a strachu, děkujeme za ochranu a odpuštění. Lidský mozek by nepřišel na lepší modlitbu než je “Otče náš”, kterou nám dal sám náš Pán. Je to modlitba chvály a díkuvzdání. Najdeme uspokojení, když nebudeme jednat podle své vůle, ale podle vůle Otce. Víru v něho si nebudeme vykládat po svém, ani ji omezovat a zužovat do významu, který bychom rádi uvítali, ale že ji budeme přijímat tak, jak ji před nás Boží prozřetelnost postaví. Je to tak jednoduché a přitom tak těžké.

Snažme se mít vliv na lidi, které nám Bůh každý den posílá. Také svoji modlitbou zmírníme vzájemná lidská nedorozumění a neshody. Mějme vždy na paměti, že Bůh je soudce spravedlivý a každému za jeho skutky odplatí.

Modlitbou prosme:

Ježíši tichý,

srdce pokorného,

učiň mé srdce podle srdce svého, Tobě chci sloužit bez ustání,

Ty mi dej k tomu své požehnání.

L.Š.

Je dobře, že i naše město má svou poezii, jejíž představitelé - laičtí, řekněme, či zkrátka začínající básníci vyjadřují ve svých verších vztah ke svému kraji a skrze něj i k sobě. To jsem si říkala 24. června večer, když skončil II. večer poezie a hudby Verše pod Urbánkem, v němž představili svou tvorbu Ivan Novotný, Věra Novoměstská a Radka Pfefferová. Zážitek z jejich čtení byl umocněn hudebním doprovodem Štěpánky Forejtkové a Lucie Fišerové a právě v tomto spojení byl vystižen ten moment, kdy dochází k souhře obou umění a kdy poezie začala na přítomné účinkovat skrze svou emocionální stránku. Ve své profesi jsem zvyklá právě na tento faktor poezie pohlížet jen jako na jeden z mnoha, které poetický text vytvářejí, a zkoumat například vztah mezi rytmem a významem, určovat podíl zvukomalebnosti na utváření textu či hledat metrické zákonitosti a jejich narušení. Tady to ale zkrátka nešlo a já jsem musela přizpůsobit své vnímání obsahu - emocionálnímu faktoru přednesu. Uvědomovala jsem si silněji než jindy, že tvorba i recepce poezie je určená nejen ”odborníkům”, ale všem, kdož něco cítí, prožívají a kdož se chtějí o své prožitky podělit s ostatními. Ústy třech aktérů večera zaznívala jejich niterná zpověď, vyjadřující jejich vztah k životu, sobě samým a k otázkám přírody a víry. A já jsem byla najednou moc ráda, že zde nesedím jako literární teoretik, který musí za každou cenu najít kvality i chyby přednášených textů. Byla jsem ráda, že mohu spolu s ostatními naslouchat a že mne zodpovědný vztah všech tří autorů k múze poezie přiměl zase jednou k určité sebereflexi. A ještě bylo hezké vidět, jak poezie s hudbou působí na ostatní a přesvědčit se, že ”regionálních básníků i ctitelů poezie” je ve Slavkově dost.

Na závěr bych chtěla autorům popřát hodně tvůrčího elánu, který by mohli pro sebe využít i zcela pragmaticky: na mysli mám sestavení malého sborníčku jejich poezie, na jehož vydání (alespoň v místní tiskárně) by jistě v řadách svých příznivců našli sponzora a s nímž by se mohli pokusit proniknout do některé z brněnských redakcí kulturních periodik.

Dr. Helena Filipová

Divadlo

“SIMSALA BIM” se představuje

Milí přátelé a příznivci divadla,chceme vás informovat o tom, že ve slavkovské farnosti máme loutkové divadlo. Před časem totiž přivezl otec Milan z Německa 25 krásných loutek a několik kulis s přáním, aby tyto nezahálely někde na půdě. A tak se tedy od března tohoto roku začala formovat pod vedením paní Zdislavy Moudré a paní Ludmily Noskové osmičlenná loutkoherecká skupina chlapců a děvčat (2-4 třída), kteří prošli základním nácvikem artikulované řeči, her, improvizace a manipulace s loutkami, a o něco později se pustili do zkoušení dvou pohádek. V průběhu nácviku rozšířily řady divadelníků dvě asistentky: Maruška Hlaváčková a Olinka Brulíková.

Současně s nácvikem pohádek probíhá i technické budování vlastního divadla. Zde je namístě poděkovat všem, kteří se zdarma postarali a stále se ještě starají o technickou a konstrukční realizaci divadla, jsou to: Miloš Jindřich z Němčan, Jiří Paleček st., Miloš Šaněk, Maruška Hlaváčková ml., P. Pavel Kryl, Jan Šujan st., rodina Červinkova, paní Přerovská z Křižanovic, Josef Julínek z Němčan, Zdeněk Pavlík st.

Vás však bude jistě zajímat i repertoár našeho divadla a kdy se představíme veřejnosti. Vize celého projektu divadla vychází z faktu, že současná média a bohužel i některá literatura nabízí našim dětem v drtivé většině místo kvality - brak, místo dobra a pokoje – zlo, násilí a neklid, místo pravé lidské lásky - sex a zvrácený pohled na oblast intimity, místo pravdy - polopravdu a lež. Že tato negativa mají přímo zhoubný vliv na formaci osobnosti dítěte vám jistě není třeba říkat, stačí se rozhlédnout a sledovat jak se děti chovají, mluví a o čem přemýšlejí.

Proto naše divadlo nebude hrát žádné americké, japonské ani jiné “akční” pohádky, ale vrátí se k  poctivé klasické pohádce, kde dobro je dobrem a zlo je zlem. Kromě pohádek bychom chtěli hrát i hry s duchovní tématikou, přiměřené chápání malého diváka. Navíc bychom chtěli hrát i “na živo” bez loutek.

Jestli se nám to bude dařit, záleží na naší vytrvalosti, ale také na podpoře a uznání vás diváků. Ještě je třeba dodat, že chceme být divadlem “putovním”, tzn. že chceme rozdávat radost nejen slavkovským dětem, ale přijdeme hrát i do ostatních vesnic naší farnosti a všude tam, kam nás pozvou. A protože někteří z členů divadla jsou i členy farního pěveckého sboru Broučci, chtěli bychom s Broučky spolupracovat na vytváření komponovaných programů.

A kdy se vám představíme? V neděli 14. a 21. října jsme pro vás připravili představení pohádky vždy v 15 a 17 hod. Další informace se dozvíte z plakátů.

Za všechny členy divadla vás zdraví L. Nosková

Společenství

Výlet na Vranov

První prázdninovou sobotu se uskutečnil společný výlet dětí z letonické farnosti a dětí z farního divadla ve Slavkově, doprovázených v hojném počtu rodiči nebo sourozenci. Společně jsme jeli vlakem do vesnice Česká a odtud se vydali pěšky přes rozhlednu a skalnaté útvary přírodní rezervace Babí lom do poutního místa Vranov u Brna, které mnozí navštívili poprvé. Účelem pouti bylo vzájemné seznámení dětí a dospělých z těchto farností našeho děkanátu a společné prožití pěší pouti, která byla zpestřena hrami a písničkami během cesty i na Vranově, kde byla pro nás zvlášť sloužena mše svatá a po ní připraveno občerstvení v klášterní jídelně. Odpoledne, zatímco děti během hry “na schovku” prošmejdily každý kout a kůlnu klášterní zahrady, včetně domečku pro psa, dospělí si prohlédli nově vybudované Duchovní centrum a seznámili se s jeho programem a možnostmi využití. Dětem se zde tak líbilo, že chtěly zůstat. Sestra představená Daniela prohlásila, že bychom mohli přicházet na Vranov pravidelně a vytvořit tradici těchto poutí. Tato myšlenka se setkala s velkým ohlasem. Uvědomili jsme si také jak je důležité, aby jednotlivé farnosti v děkanátu o sobě věděly a nežily izolovaně. Právě podobné akce jako byla tato napomáhají hlubšímu a konkrétnímu vnímání a prožívání společenství církve, vytváření přátelských vztahů a sdílení zkušeností.

Poutě

Proč nejít o prázdninách pěšky na pouť?

To si řekli ti, kteří nechtěli být doma za pecí a toužili něco prožít.

Někteří se o své zážitky podělili.

• "Na začátku prázdnin jsem putovala se 400 mladými z Babic do Kostelního Vydří, to je asi 90 km. A v srpnu jsem znovu vyrazila na Velehrad i s jinými Slavkováky, když jsme se spojili s ostatními farnostmi, putovalo nás nakonec 244, od 7 až do 68 let. Na pouť jsem šla proto, že jsem toužila zažít něco nového, vyzkoušet tu dlouhou cestu, na kterou se vydalo spoustu mladých. Poznala jsem hodně nových lidí, ale také více sebe sama. Pochopila jsem, co se ve mně skrývá, že nikdy nejsem sama, ale že je vždy se mnou sám Bůh. Také jsem si uvědomila, co dělám špatně a co se budu snažit zlepšit s Boží pomocí. Jana P.
• "Pouť na Velehrad mně přinesla kromě pěkných zážitků s milými lidmi i něco, co mi pomohlo v životě s těmi, které dobře znám
• Získala jsem klid a upevnění ve víře, duchovní zážitky.
• Cítila jsem sílu pomáhat druhým.
• Měl jsem čas hodně přemýšlet.
• Byla to vlastně taková duchovní obnova. To, že jsme šli pěšky, poslední den naboso,bylo vyjádření pokory a úcty před Bohem. Příští rok jdu určitě znovu! mladí poutníci
• "Při pěší pouti na Velehrad jsem zažila krásné společenství věřících lidí, hlubší setkání s Bohem i s ostatními přáteli. Je velmi povzbudivé prožít pár dní mezi lidmi, na kterých je vidět, že jsou nadšení křesťané a žijí ze své víry. Společenství církve bychom měli prožívat při každé mši svaté. Většinou však přijdeme, modlíme se sami s Bohem a pak odejdeme. Zde jsem však zažila něco jiného a přesvědčila jsem se, že církev u nás je stále živá, nadšená a má budoucnost. Druhým důležitým darem pro mě z této pouti je, že jsem víc poznala Boha. Protože jsem se těšila již dopředu, všechno jsem si představovala, naplánovala a pak to bylo jinak. Uvědomila jsem si, že není nutné tak moc plánovat. Spíše je potřeba nebát se přijmout to, co pro nás chystá Bůh. Pak se člověk nestačí divit, kolik hezkého zažije."

Markéta P.

• "Já jsem se letos zúčastnila s některými spolusestrami 21. pěší pouti z Krakova do Čenstochové v Polsku. To je 152 km. Poutníků bylo celkem 4000, my jsme putovaly s českou skupinou asi 40ti lidí. Denní mše sv., modlitby, zpěv, adorace, vytrvalé šlapání mnoha kilometrů, otevírání svého srdce i dlaní druhým, zapomínání na sebe, radostné společenství, zábava, tanec, legrace, vzájemná pomoc a podpora - to všechno mně pomohlo hlouběji a znovu se setkat osobně s Bohem, na něm postavit svůj řeholní život a z něj čerpat sílu. Nelituji, že jsem putovala a teď hned bych šla znovu."

Zážitky

Oswiecim

Nic z toho co se událo během Druhé Světové války neodhaluje skutečnou podstatu nacistické ideologie tak dokonale jako Holocaust.

Hitler nevedl válku pouze proti národům Evropy, ale proti všem, kteří byli považování za rasově degenerované a kteří měli uvolnit místo germánským Arijcům, jak si to v horečnatých rasových snech představovali nacisté.

Konečné řešení, bylo uskutečněním hrůzného snu, který přinesl ghetta, deportace, nucené práce, hromadné zabíjení a nakonec továrny na smrt neboli koncentrační tábory.

Odhaduje se, že ve jménu své tisícileté říše nacisté vyhladili 6 mil. Židů, 250 tis. cikánů, homosexuálů a bezpočtu dalších objetí.

Dne 5. května 2001 se skupinka osmi členů z našeho společenství Vrba, vydala na jednodenní výlet do Polska, do míst, kde byly tyto nelidské činy páchány. Byla to města Osvětim a Březinka, kde jsme navštívili bývalé koncentrační tábory Auschwitz a Birkenau.

I přes nepohodlnou cestu nočními vlaky a dvěma špatnými přestupy jsme se okolo osmé hodiny ranní dopravili do města Osvětim. Celý den sice svítilo slunce, ale místní pochmurné prostředí promlouvá živě k člověku o lidském neštěstí. Každý z nás jen mlčky uvažoval nad tím, jak je něco takového v této době možné. Všichni jsme si odvezli neveselý zážitek, ke kterému se budeme v budoucnu ještě dlouho vracet. Návštěvu těchto či jiných bývalých koncentračních táborů bychom doporučovali všem jako životní zážitek a uvědomění si kruté reality zbytečného lidského utrpení s nenahraditelnými ztrátami.

(ABR)

Mistrovství ČR ve znalostech Bible

Mezinárodní biblická společnost, Česká biblická společnost a Biblická jednota uspořádaly historicky I.mistrovství ČR ve znalostech Bible. Proběhlo v sobotu 2.6.2001 ve sboru Církve čs. husitské v Praze.

Z rozličných koutů republiky přijelo do Prahy přes 60 účastníků z různých církví, aby si prověřili své znalosti ze Starého a Nového zákona. Soutěžilo se ve čtyřech týmech. Nejprve soutěžící jednotlivě odpovídali na 100 písemných otázek. Poté prvních pět týmů postoupilo do ústního finále.

Vítězným týmem se stalo družstvo Evangelické církve metodistické z Prahy. Jako nejlepší jednotlivec byl vyhlášen římskokatolík Zdeněk Hlávka ze Šlapanic, který v písemném testu odpověděl správně na 91 otázek ze sta.

Na podzim bude soutěž ve znalostech Bible pro děti.

JUDr. M.Honek

Oznámení faráře

Příprava na biřmování

pro mládež i dospělé bývá příprava v pátek v 19 h každý druhý týden na faře (od 21. září). Součástí přípravy je také účast na mši svaté v 18 h. Připomínáme dospělým, kteří dosud tuto svátost nepřijali, poslední možnost připojit se k přípravě. Církev připomíná důležitost této svátosti v životě dospělého křesťana zvláště k prohloubení vztahu s Duchem svatým. Pro službu kmotrovství je také tato svátost potřebná.

Vyučování náboženství

již začalo, mnohé děti již letos nejsou přihlášené. Možná rodiče vyhoví dítěti, když už se mu nechce... Pro starší ročníky (od 6 třídy) hovoříme o tématech života, které děti zajímají, od 8 třídy mají již náboženství formou setkání společenství v pondělí večer na faře.

Večer pro seniory

je příležitost k setkání pro všechny starší občany na faře, zvláště pro ty, kteří se cítí být sami. Každé setkání bude mít modlitbu, program (promítání, besedu, někdy přivítáme hosta) a chvíli k vzájemnému pohovoru. Začínáme 18. 10. v 17h.

Poděkování chrámové stráži

neboli těm z vás, kteří jste přišli týdně na hodinu do kostela ve Slavkově během letních měsíců a věnovali se návštěvníkům i vlastnímu dozoru v otevřeném kostele. Díky také za vaši modlitbu před svátostným Kristem během vaší služby.

Poděkování mládeži

která vždy ochotně nastoupí do služby ke kompletování vytištěného Urbánku. Listy je třeba vždy seřadit a přeložit, a to sedmsetkrát, což je náklad Urbánku. I to je jedna ze služeb, která není vidět. Také děkujeme všem, kteří se podíleli jako vedoucí a asistenti na letních farních táborech dětí na Fryšavě, Strážku, v Bukovině a v Jamách. Také děkujeme dospělým, kteří pracovali v kuchyni a paní Halamíčkové, naší “zdravotnici”.

Poděkování ženám

které v několika četách zajišťují úklid kostela a fary. Zvláště poslední rok je úklid ztížen staveništěm za farou, odkud se nanese mnoho nečistoty. Věříme, že okolí fary a kostela bude konečně upraveno. Tím vás prosíme o ohleduplnost a čištění obuvi, zvláště u dětí.

Opravy farního kostela a fary

Znatelně pokročily práce na fasádách kostela a věže. Nátěry a opravy omítek ve výškách provedli horolezci, u jižní stěny kostela po okna zedníci z lešení. Na faře se vyměňují venkovní horní okna za nová, fasáda bude kompletně dokončena. Terénní práce nám zbrzdily deště. V interiéru fary pracujeme na úpravě podlah a osvětlení učebny a místnosti pro ministranty, které byly zařízeny provizorně, vstupní prostory doplníme věšáky a botníky. V říjnu je nutné vyhloubit výkop kolem pravé zdi kostela.

Kněžské hroby

Blíží se doba vzpomínky na zemřelé. Na slavkovském hřbitově je několik kněžských hrobů. Byli jsme na faře upozorněni, že se o úpravu některých nikdo nestará. Prosili bychom o informaci, kdo a které kněžské hroby máte v péči, nebo pokud máte zájem se o některé v budoucnu starat. Péče o hroby kněží, kteří nám sloužili ke spáse, je projevem vděčnosti a lásky farníků.

Farní knihovna

ve Slavkově zahájí provoz od října v prostoře pravé oratoře v kostele při hlavním vchodu. Budou se zde také prodávat kalendáře, některé knihy a drobné upomínky. Otevřeno bude v neděli po ranní i večerní mši svaté. Vyzýváme všechny, kteří mají dříve půjčené knihy, aby je během října vrátili.

Zvláštní sbírka na dluh z fary

K 31.prosinci t.r. skončí platnost měn zemí Evropské Unie. Mnozí máte doma mince ze západních států, které již pro vás nebude výhodné v bance vyměnit (velké poplatky). Pokud chcete pomoci snížit dluh z opravy fary, prosíme, dejte během října tyto mince do kterékoliv sbírky. Z celé farnosti to může být velká částka. Můžete oslovit i své známé. Děkujeme.

Informace

Program farnosti

• 3. - 5.10. návštěvy nemocných jako obvykle
• 5.10. první pátek ve Slavkově. 17h sv. smíření (P.Milan a P.Petr), 18h mše sv., prvopáteční adorace za farnost 17-21 h.
• 7.9. příprava na biřmování v 19 h na faře
• 8.10. formační setkání katechetů na faře v 17.30 h
• 10.10. středa mše sv. v penzionu v 9.30h
• 14.10. farní loutkové divadlo v 15 a 17h
• 18.10. čtvrtek v 17h na faře Večer pro seniory s promítáním “Podkarpatská Rus” (P.Milan)
• 21.10. neděle – sbírky na světové misie
• 21.10. farní loutkové divadlo v 15 a 17h
• 28.10. neděle Slavnost výročí posvěcení kostela ve Slavkově, Nížkovicích, Hodějicích a Němčanech
• 31.10.-2.11. návštěvy nemocných jako obvykle
• 1.11. Slavnost Všech svatých, svátost smíření ve Slavkově od 16.30h, 18h mše sv.
• 2.-8.11 mše sv. ve všední dny na Špitálce s modlitbou za zemřelé na hřbitově
• 4.11. neděle 14h na hřbitově ve Slavkově modlitba za zemřelé
• 4.11. sbírky na Charitu
• 7.11.mše sv. v penzionu 9.30h
• 15.11. čtvrtek v 17h na faře Večer pro seniory s promítáním “Řecko” (P.Pavel)
• 25.11. Slavnost Ježíše Krista Krále, latinská mše sv. ve Slavkově v 8h
• 25.11. sbírky na opravy ve všech kostelech
• 2.12. první neděle adventní