Jdi a zvěstuj Boží Království!

Prožít, co znamenají tato slova, když je Bůh vysloví v srdci člověka, může jen ten, kdo to sám zakusil. A ještě větší radost pocítí ten, kdo na tuto Kristovu výzvu odpověděl svým odvážným vykročením.

Když Bůh posílá hlasatele Evangelia, znamená to, že na nás nezapomněl, že se smiloval nad svým lidem. Stále znovu se stará o růst víry a života své církve.   

Provázíme k oltáři našeho bratra, jáhna Oldřicha, který vychází z našeho středu, z naší slavkovské farnosti. Nový kněz je vždy darem od Boha. Při primici chceme za tento dar Pánu poděkovat a od novokněze přijmout novokněžské požehnání. Chceme jej provázet na začátku jeho služby a prožít s ním chvíle přijetí svátosti kněžství a oběti první mše svaté. Budeme jej provázet jako rodáci nejen v tuto chvíli, ale během jeho kněžského života svým přátelstvím, pomocí a modlitbou.

S radostí a vděčností za Boží obdarování si Vám dovoluji oznámit,
že vkládáním rukou otce biskupa Vojtěcha Cikrleho přijmu

KNĚŽSKÉ SVĚCENÍ

v pátek dne 16. července 2004 v 17.30 hodin
v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně.

Za tento velký dar a milost poděkuji slavením

PRIMIČNÍ MŠE SVATÉ

v sobotu dne 17. července 2004 v 15 hodin
ve farním chrámu Vzkříšení Páně ve Slavkově u Brna.

AUTOBUSOVÁ DOPRAVA NA PRIMICI A SVĚCENÍ

Na svěcení do Brna v pátek 16.7. v 16.00 z obcí a 16.15 ze Slavkova.
Na primici do Slavkova v sobotu 17.7. ve 14.00 z Nížkovic, 14.05 z Heršpic, 14.10 z Hodějic, 14.15 z Němčan

V naší společné i osobní modlitbě se přimlouváme :

Oldřich Chocholáč

narozen 19.12.1975, trvalým bydlištěm ve Slavkově u Brna. Pokřtěn 7.3.1976 ve slavkovském farním kostele, kde také přijal svátost biřmování 27.5.1990. Po absolvování Střední knihovnické školy v Brně studoval v roce 1995/96 v Teologickém konviktu v Litoměřicích. Potom dva roky na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. V letech 1998/2000 absolvoval civilní vojenskou službu ve Stacionáři pro mentálně a tělesně postižené v Brně. Po ročním pokračování teologického studia v Olomouci byl v roce 2001 poslán na tříleté studium teologie do Říma. Dne 21.6.2003 přijal jáhenské svěcení v brněnské katedrále a vrátil se dokončit studia do Říma, které v červnu dokončil.

Kněz v církvi a ve společnosti dnešní doby

Časy se mění. Podmínky života církve se v posledních letech velice změnily: od doby pronásledování ke svobodě, ke společnosti s postupně rostoucí ekonomikou. Tato nově vznikající společnost nabízí někdy matoucí rozmanitost nejrůznějších hodnot, světových názorů a životních stylů. Tyto se představují k výběru jako sobě rovné. Můžeme je přirovnat ke zboží na tržnici. Jeví se jako stejně hodnotné a rukama jsou někdy lhostejně přebírány. Síla k uchování vlastního já ochabuje a člověk se stává davovou osobou. Nastává tak ztráta osobnosti, ze života společnosti se vytrácí solidarita a nastupuje egoismus. Z běžného života mizí též hodnoty jako věrnost a pravdivost. Obraz této společnosti se nepochybně odráží i v životě církve.

Křesťanský život, což se týká i kněze, je životem podle Ducha, je životem s Kristem a podle Krista. Hodnoty evangelia, které vyvstávají z blahoslavenství, zavazují všechny křesťany ke koherenci, k věrnosti křesťanskému povolání, jenž se každému dostalo. Existují však také blahoslavenství kněze, které vybízí k apoštolskému životu. Nejedná se o nějaká „nová“ blahoslavenství, která něco přidávají k těm Ježíšovým, jenž nalezneme v Matoušově a Lukášově evangeliu (srov. Mt 5,3-12; Lk 6,20-23), ale jedná se o „kněžská“ blahoslavenství, která prohlašují za blahoslavený (šťastný) ten život, který „našel“ Ježíše a který doprovází velké množství lidí, kteří Ježíše hledají a doufají, že jej naleznou. Jsou to blahoslavenství toho, který nechce panovačně rozhodovat o věcech víry, ale chce jen přispět k radosti všech (srov. 2 Kor 1,24).

Kdo je blahoslavený kněz?

1. Blahoslavený kněz, který hlásá evangelium. Kněz je především služebník Božího slova, je posvěcen a poslán hlásat všem radostnou zvěst Božího království. Je poslem radosti a naděje.

2. Blahoslavený kněz, který slaví mši svatou. Eucharistie má být pro kněze zdrojem a vrcholem veškerého hlásání evangelia.

3. Blahoslavený kněz, který je přítelem Božím. Kněžské povolání je především výzva ke svatosti, která vyvěrá ze svátosti kněžského svěcení. Svatost znamená intimitu s Bohem, je následováním Krista, chudého, bezúhonného a pokorného. Tato svatost vyžaduje lásku bez výhrad vůči lidem.

4. Blahoslavený kněz, který miluje církev. Kněz je nejen Božím člověkem, ale i člověkem církve. Sv. Terezie z Lisieux napsala: „v srdci církve chci být láskou!“ Milovat znamená trochu umírat. Milovat církev znamená trochu pro ni umírat.

P. ThDr. Petr Mareček, farní vikář

Rodáci kněží a řeholní sestry

U příležitosti primice novokněze Oldřicha Chocholáče jsme oslovili rodáky kněze a řeholní sestry z naší farnosti. Poprosili jsme každého o krátkou odpověď na tři otázky:

P. Vít Rozkydal, kněz brněnské diecéze, rodák z Hodějic.

P. Jindřich Kotvrda, kněz brněnské diecéze, rodák ze Slavkova.

P. Vojtěch Oldřich Divácký, řeholní kněz Kanonie premonstrátů Strahov, pochází ze Slavkova.

1. Vysvěcen 6.7.1985, slavné sliby 20.9.1995, nyní administrátor v Drnovicích u Vyškova.
2. Smrt jednoho známého kněze.
3. Návštěva pana biskupa v Ježkovicích při příležitosti žehnání obecních insignií.

P. Vladimír Novotný, kněz brněnské diecéze, pochází ze Slavkova.

1. Vysvěcen 1950, působil v Tuřanech, Šlapanicích a Bučovicích, vždy jako kaplan. Nyní na odpočinku u příbuzných ve Slavkově.
Z důvodu pobytu v nemocnici nám nemohl otec Vladimír na otázky odpovědět.

P. Antonín Němčanský, kněz brněnské diecéze, rodák z Hodějic.

1. Vysvěcen jsem byl 5.7.1942. Nyní působím jako farář v Horních Kounicích.
2. Náhodné setkání. Jako tzv. starší mládenec, tehdy student asi v septimě gymnázia na svatbě. Oddávající tehdejší kaplan ve Slavkově P.Ludvík Pešek (byl to milý radostný člověk), ten mne oslovil. Od té doby jsme se stýkali. To bylo osudové setkání.
3. Tato otázka souvisí s mým stářím. Pokaždé mne naplňuje dojetím maminka s dítětem v náručí, nebo drží za ruku a já třesoucí se rukou dítě žehnám – jeho čistá očka na mne hledí…

Sestra Věra Anežka Novoměstská, novicka Kongregace školských sester sv. Františka, pochází ze Slavkova.

1. Obláčku jsem měla 22.2.2003 a teď prožívám druhý rok noviciátu v komunitě v Brně. Mou službou v současné době je dobře se připravit na řeholní život a na službu, ke které mě Pán pošle.
2. Těch podnětů bylo mnoho. Na prvním místě Boží slovo, modlitba, duchovní vedení, liturgie, společenství a příklad řeholníků, se kterými jsem se setkávala, a hlavně Duch svatý, který mi dal poznat, že Bůh mě miluje a chce, abych ho následovala s nerozděleným srdcem.
3. V prvním roce noviciátu jsem sloužila u našich starých sester a život s nimi byl pro mě velikým obohacením a radostí. Každá z nich nesla ve svém srdci bohatství, které nasbírala během svého řeholního života: bohatství věrnosti, upřímné lásky a moudrosti. A já jsem směla z toho jejich pokladu čerpat pro svůj řeholní život – to byla velká radost.

Sestra Miriam Kotvrdová, mnišský řád sester trapistek, pochází ze Slavkova.

1. Mé křestní jméno je Marie a zde mi říkají Miriam ( což je Marie v hebrejštině). Mé řeholní povolání začínalo v salesiánské kongregaci Dcer Panny Marie Pomocnice, kde jsem měla obláčku v r. 1987 a první sliby jsem složila v Polsku v r. 1989. V srpnu 1993 jsem přestoupila do mnišského řádu sester trapistek ve Vitorchianu, kde jsem po letech formace složila v březnu 2000 slavné sliby. Jsem zodpovědná za zahradu kde pěstujeme zeleninu, zpívám ve scholách při liturgii hodin a při mši sv. nebo doprovázím na citeru a od ledna mám na starosti přípravu liturgie v češtině, protože se naše komunita, vzhledem k různým znamením a na žádost otce kardinála Vlka,  rozhodla založit klášter  v pražské arcidiecézi.
2. Povolání je milost a zůstane tajemstvím a darem. Pro mne hlavním podnětem byla možnost růstu osobního  vztahu ke Kristu  ( důležitou roli měla Jeho přítomnost v Eucharistii a úcta a zasvěcení se Jeho Srdci), na čemž   samozřejmě má zásluhu mnoho lidí a příležitostí - rodiče, kněží působící ve farnosti, společenství, přátelství,  prázdninové pobyty, práce s dětmi, duchovní cvičení, a také určité knihy jako „Otec  vyhoštěných“, „Dějiny duše“, „Dokonalá svoboda“, „Dopisy z pouště“. Později po letech hrála  určitou roli i vzpomínka, že taťka čítával knihy o trapistech a ten název mě tajemně přitahoval… toužila jsem  prostě  odpovědět na Ježíšovu lásku a na jeho volání, také potom co mě dvě osoby, nezávisle na  sobě a které jsem téměř neznala, oslovily, abych přemýšlela, co Pán se  mnou zamýšlí. Rozhodnutí k zasvěcení jsem udělala v létě na horách v Rumunsku a v rozlišení konkrétní cesty mi  pomohl zpovědník. Později po letech v rozhodnutí  k přestupu, které bylo dosud nejtěžším v mém životě, i když uzrávalo postupně, byl dotek Boží  milosti na duchovních cvičeních a  výzva k novému obrácení.
3. V poslední době mi udělala radost skutečnost, že když jsem potřebovala konkrétní pomoc, mohla jsem se s důvěrou obrátit na naši Matku a na mé sestry, že zde skutečně platí Kristova slova: neste břemena jedni druhých…

Sestra Cecílie Stanislava Vymazalová, Kongregace, pochází ze Slavkova.

1. Obláčka 1986, sliby 1989. Nyní jsem na Mladecku u Opavy jako představená noviciátního domu.
2. Duch svatý, práce mezi nemocnými, tajné návštěvy současných spolusester.
3. Uzdravení duchovního otce, který již umíral.

Sestra Aloisie Eva Johnová, Kongregace sester sv. Kříže, pochází ze Slavkova.

Kněžím a sestrám děkujeme.

Anketa

Co očekáváte od kněze?

Žena 68  Aby žil se svojí farnosti v lásce, trpělivosti podle evangelia a vedl jí svým příkladným životem k Bohu
Muž 73 Pomoc při chápání, přijímání a směřování života, stanovování zásadních principů jako směrnici pro celý náš život.
Žena 66 Aby nás svým životem i svým slovem vedl k Pánu Bohu.
Žena 20 Aby si našel cestu k mladým lidem a porozuměl jim.
Žena 70 Aby svá kázaní směřovali více k běžnému životu.
Muž 36 Odpověď bych rozdělil na dvě oblasti
1.oblast duchovní: sloužení mší svatých, udělování svátostí, modlitby, zprostředkování toku informací, trendů a myšlenek z biskupství a děkanátu, „dohled“ nad duchovní „čistotou“ všech činností ve farnosti
2. oblast organizační: vedení písemných dokumentů farnosti (účetnictví, matriky,…), řízení a účast na všech radách farnosti, budování struktury a koordinace mezi všemi skupinami, společenstvími a řeholními řády farnosti. Dále pak účast v organizačních výborech pro neduchovní činnosti (letní tábory pro děti, plesů, koncertů,…), aktivní působení na státní orgány, příspěvky do regionálních nebo lokálních periodik
Žena 51 Od kněze očekávám udělování svátostí, mše svaté a vedení farnosti. Jako velmi dobré považuji duchovní vedení dětí a mládeže.
Žena 29 Aby nás svým slovem, radou i činy povzbuzoval ve víře, pomáhal nám nesejít z cesty k Pánu Bohu a vedl farnost jako jednu velkou rodinu.

Z primice P. Antonína Němčanského roku 1942 v Hodějicích

Modlitba

Ó Ježíši, věčný Veleknězi, zachovej svého sluhu v ochraně svého nejsvětějšího Srdce! Zachovej bez poskvrny jeho posvěcené ruce, jež se denně dotýkají Tvého nejsvětějšího Těla! Zachovej bez poskvrny jeho rty, jež jsou svlažovány Tvou předrahou krví! Zachovej čistým jeho srdce, jemuž byla vtištěna pečeť Tvého slavného Kněžství! Dej mu moc, aby proměňoval srdce, jako proměňuje chléb a víno! Žehnej jeho pracím, aby přinášely hojný užitek a uděl mu korunu věčné slávy! Amen.

Obtížný manželský vztah jako nezvolená cesta

Poznámky z přednášky PhDr. Josefa Zemana Csc., ředitele Nár. centra pro rodinu

Na Konferenci salesiánských spolupracovníků v Kroměříži zazněla 5.6.2004 přednáška PhDr. Josefa Zemana, která mne velmi oslovila. Dovolte mi, rozdělit se s vámi o myšlenky, které se mi podařilo zachytit.

Během posledních století se manželství velmi změnilo. Dnes je důvodem pro jeho založení láska, většinou láska romantická. Dříve bylo více chápáno jako instituce, jako prostředek k cíli, který spočíval v zajištění rodiny, pokračování rodu, řemesla. Cílem manželství dnes není mnoho dětí, ale dobrý vzájemný vztah. Avšak láska omezená na cit je velmi křehkým základem manželství. Co takto změnilo manželství? Především to bylo zrovnoprávnění muže a ženy a láska, jako konstitutivní prvek manželství.

Vysoký ideál vztahu může být pro manžele zdrojem napětí a jeho nenaplnění  i důvodem rozvodu. Díky odlišnosti muže a ženy zažije téměř každý pár zklamání z toho druhého. Soužití není jen otázka hledání, co je správné, ale především co je pro nás únosné. Pokrok manželství nespočívá v zásadní změně člověka a vztahu, ale v tom, že se manželé lépe naučí vycházet s danostmi. Duchovní a psychologické úsilí je důležitější  než organizační. Je dobré klást si otázku: Investuji do našeho manželství tolik, co mohu? Manželství může být i hledáním cesty, jak snášet těžkosti, které přináší společný život. Uspokojení může být i ve vědomí  vlastní tolerantnosti. Oběť, přinášená pro společné dobro musí být dobrovolná. Zvládnutá oběť je zdrojem sebeúcty, musí však být očišťována od sebelásky, postoje mučedníka.

Dobré manželství nemá být zdrojem pýchy, protože je více projevem Boží milosti a jen zčásti výsledkem našeho úsilí. I manželé žijící v obtížném vztahu mohou být před Bohem velcí, neboť jen On ví, kolik úsilí do alespoň přijatelného soužití směřují.

PAL

Rodinná pouť na Lutrštéku.

Tak se jmenovalo odpoledne připravené pro rodiny, v sobotu 1.května. Program spočíval v dobře promyšlené, nápadité soutěži pro pěší poutníky, která děti na tolik zaujala, že jim dospělí v chůzi nestačili.

Po povzbudivé modlitbě na Lutrštéku následovala soutěžní hra „KUFR“. Myslím, že ani sledování tohoto pořadu v televizi by tak nepobavilo, jako možnost zapojit se do hry. Rodiče i děti si mohli vyzkoušet své znalosti a s napětím očekávat správnost svých odpovědí. Také v druhé části hry „KVÍZU“ byla potřebná dobrá spolupráce rodinných příslušníků a radost s dobrou náladou na sebe nenechaly dlouho čekat. Vyvrcholením soutěžního klání, bylo vyhodnocení postní soutěže rodin s udílením pěkných cen.

Při mši svaté jsme si vyprošovali Boží požehnání a ochranu do dalších dní.

Celé odpoledne završilo opékání dobrých špekáčků. A jaké bylo překvapení, když nám později příchozí řekli, že zatím co jsme my prošli suchou nohou ze Slavkova do Němčan, kde ani nekáplo po celou dobu poutě, ve Slavkově pršelo.

Jakoby nám už ten den Panna Maria zprostředkovala Boží ochranu a pomoc. Během tohoto májového odpoledne nám také Duch svatý skrze lásku, radost a pokoj potvrzoval svoji přítomnost.

Škoda jen, že této nabídky nevyužilo více rodin z našich farností a mnohé děti byly bez rodičů. Děkujeme těm, kdo tuto pouť vymysleli, připravili a uskutečnili. Dík patří také všem zúčastněným. Ať jim to Pán vynahradí stokrát víc už v tomto čase a jednou i na věčnosti.

Jana Lstibůrková

Soutěže rodin se zúčastnilo celkem 30 rodin z naší farnosti. Vyhodnocení proběhlo 1. května 2004 při Pouti rodin na Lutrštéku. Děkujeme všem, kteří se zapojili:

Z pobytu 8. a 9. třídy na Jelenici u Pozořic 1.5.2004

Pěší pouť počtvrté na Velehrad

Začínat je potřeba pěkně z kraje, ale zamířit se musí přesně do středu. Proto také praotec Čech vystoupil na Říp uprostřed české kotliny. Tím ji ovládl celou, protože kdo obsadil střed ovládá všechno. Hora Říp se dále tyčí v Polabí, ale už není středem země. Všechny cesty v Čechách dnes směřují do Prahy. Skutečným středem stověžaté matičky je Václavské náměstí. A na něm vše směřuje k soše sv. Václava. To je duchovní střed pro náš národ. Tam se odehrávají dějiny. Tam zamířil svoje poslední kroky i Jan Palach. Tam mířili všichni, kteří na něj vzpomínali. Jiní je zase odtamtud brutálně vytlačovali. Správně tušili, že kdo obsadil střed, ovládá všechno, jak podotýká historik.

Zajímavé je, že v těsné blízkosti Číhoště se nachází  střed naší republiky z hlediska geometrického. Ve středu našeho prvního státu však stál Velehrad. Odtud se začalo šířit evangelium. Od doby té nám světlo víry plane. Tam je pramen všeho dobrého, co nám dalo křesťanství a vzdělanost. A co nám přináší dnes? A co my předáváme dnešku?

Brněnský otec biskup řekl: „Jestliže stromy mají přinášet ovoce i v nepříznivých podmínkách vyprahlosti, musí svými kořeny dosáhnout až hluboko k vodě. Stejně je to i s námi, kdo máme přinášet ovoce v prostředí, které si dokážeme představit mnohem lepší. Dosáhneme-li svými kořeny až k vodě, čeho se pak můžeme bát? A pouť je takové natažení kořenů k vodě.“

Když zamíříme na Velehrad, jdeme skutečně k prameni! Tam se potřebujeme dostat, abychom ožili.. Když jsme na Velehradě, jsme ve středu. držíme střed. Musíme se tam vracet, abychom si jej udrželi. A přežili jako křesťané, jako občané i jako Slované. Proto tam letos putujeme už počtvrté. V den smrti sv. Cyrila (14. února) začínáme mezi Prahou a Řípem – na Levém Hradci v 9.30 v kostelíčku sv. Klimenta. Tam byl 19. února 972 sv. Vojtěch zvolen biskupem, tam se tenkrát nacházel náš duchovní střed. Po sobotních etapách pak budeme putovat na Moravu. Cesta nás povede kolem Sázavy v blízkosti Číhoště, kde se také odehrávaly duchovní dějiny.  Ze severní Moravy se k Velehradu po nedělích budou blížit další poutníci.

V den sv. Rocha patrona poutníků v pondělí 16.8. odpoledne začínáme na poutních místech Vranov nad Dyjí, Netín u Velkého Meziříčí, Vítochov u Bystřice nad Pernštejnem a také v Radešínské Svratce přípravnými etapami. 

Hlavní proudy vyrážejí v úterý 17. 8. ráno od sv. Mikuláše ve Znojmě a  Velkém Meziříčí a od svatých Sedmipočetníků ve Víru. Přes další poutní místa budeme putovat směrem na východ. Můžete se k nám přidávat, třeba jen na část dne. V pátek 20.8. po poledni dorazíme k hoře sv. Klimenta, na níž dojde k setkání a smíření všech poutníků. Přespíme v Buchlovicích, kam za námi můžete dojet autobusy v sobotu 21. srpna. V 8 hodin ráno pak společně jdeme posledních 7 kilometrů na posvátný Velehrad a vytvoříme tak mohutný proud vděčnosti za Slovo života, které právě odtamtud k nám přišlo. Na nádvoří obnovíme zasvěcení národa Panně Marii. Pouť vrcholí v poledne pouť mší svatou v bazilice a modlitbou u Matky Unie. U ní se duchovně soustředíme jako učedníci Ježíše Krista, dědicové svatých Cyrila a Metoděje a poutníci k věčnosti. Ona jako Voditelka našich cest ať nás vede k jednotě a dovede až do věčné radosti.

P.Jan Peňáz, děkan Velké Meziříčí

Z naší slavkovské farnosti se také přidáme na tuto pouť. Vyjdeme ve čtvrtek 19. srpna v 15 h odpoledne ze Slavkova. Zájemci ať se hlásí v sakristii.

Matriky

Skrze svátost křtu se zrodili pro život s Bohem:

Petra Světlíková ze Slavkova *2004, křest 9.5.2004
Johana Havrdová z Němčan *2003, křest 9.5.2004
Antonín Červinka ze Slavkova *2004, křest 9.5.2004
Vendula Řepková z Hodějic *1994, křest 16.5.2004
František Jeřábek z Heršpic *2004, křest 27.6.2004

Do svátosti manželství vstoupili:

12.6.2004 - Pavel Svoboda z Němčan a Helena Srncová z Klentnice

Branou smrti prošli a před Boží tvář předstoupili:

Sestra Marie Benigna Hádlíková, *1919, + 18.4.2004
Jan Šiler z Němčan, *1910, + 4.5.2004
Zdeněk Zrnečko z Horní Plané, *1936, + 12.6.2004
Marie Hromková z Němčan, *1923, + 15.5.2004
Bedřich Majárek ze Slavkova, *1928, + 3.6.2004
Anna Konrádová ze Slavkova, *1921, + 11.6.2004