WWW stránky farnosti Slavkov u Brna.

Farní časopis Urbánek
červen 2003

 

OBSAH: Vezměte a jezte! Máme jáhna! Objev v kostele "na Špitálce" Bůh v mém životě Pozdrav jáhna Josefa O eucharistii Štěstí Kristus - naděje Evropy Naděje na milost a odpuštění hříchů Socha P.Marie Fatimské 21. září v Brně Svatourbanské hody se opravdu vydařily Rozhovor s jáhnem Oldřichem Chocholáčem Naše rodina a Kamínky Kněží - jubilanti Ze života ministrantů Opravy Co jsme prožili Matriky

Vezměte a jezte !

Jak prožíváme chvíli, když jsme pozvaní na hostinu? Jak se cítíme, když s námi ti druzí počítají? A jak velká událost je Eucharistie, v níž mi Ježíš říká: „Jsi pozván na mou hostinu!“ Jaké by to bylo, přijít na hostinu a neokusit dobrých jídel? Když Pán Ježíš ustanovil mši svatou, byla to večeře s jeho učedníky. Prvotní církev konala to, co Ježíš odkázal učedníkům na svou památku: „vezměte a jezte, vezměte a pijte“. Křesťané vždy věřili, že „kdykoli jí tento chléb a pijí tento kalich“, přijímají do srdce samotného Ježíše. Postupně se přidáním modliteb, čtení z Písma a přímluv vyvinula z večeře Páně dnešní mše svatá. A protože my lidé zapomínáme na původní smysl toho, co děláme, stávají se paradoxy, že lidé přijdou na večeři Páně, ale k večeři nejdou. Jdeme na mši svatou, ale k svatému přijímání ne. Jeden kněz říkal, že má pohřby, kde nejde k přijímání vůbec nikdo, přestože na mši svaté příbuzní trvají. Je to nepochopení tak velikého daru, jakým je Eucharistie. Žít s Kristem totiž přináší zároveň požadavek žít podle jeho evangelia. Se sv. přijímáním souvisí svátost smíření, která je součástí duchovního života, neboli ochoty nechat se vést Kristem a měnit svůj život. Jít k svatému přijímání tedy sebou přináší následovat ve svém životě Ježíše. Nebojme se ho! Vždyť Ježíš řekl : „Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život“. Ať nás dnešní slavnost Těla a Krve Páně přivede k rozhodnutí přijímat Ježíše v nabízené svátosti s vírou a čistým srdcem.

P. Milan Vavro

Máme jáhna!

Radujeme se, že bohoslovec naší farnosti Oldřich Chocholáč přijal 21. června 2003 v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně jáhenské svěcení. Přejeme mu s celou farností vytrvalost ve službě Kristu a jeho lidu. Rozhovor s novým jáhnem Oldřichem naleznete na straně 10 – 11.

Přehled akcí

• 25.6. středa, Hodinová adorace za posvěcení kněží, Heršpice od 18 h, Němčany od 19 h
• 26.6. čtvrtek, výlet dětí z náboženství do Znojma a Podyjí
• 27.6. pátek, Hodinová adorace za posvěcení kněží, Hodějice od 18 h, Slavkov od 19 h
• 28.6. sobota, 9.00 kněžské svěcení, katedrála
• 29.6. neděle, 9.30 liturgie v cyrilometodějském obřadu, kaple na faře, zpívá Moravský cherubínský sbor
• 29.6. neděle, sbírka na bohoslovce
• 29.6. – 5.7. farní tábor pro mládež ve Strážku
• 12.-19.7. farní tábor pro děti ve Zdravé Vodě u Žarošic
• 20.7. neděle, sbírky na opravy kostelů
• 27.7. neděle, oslava svátku sv. Gorazda na Hoře sv. Klimenta u Koryčan (mše sv.9.00,15.00)
• 2.8. první sobota, 17.00 růžencová pouť děkanství v Šaratitích (100 let kostela)
• 9.-16.8. farní tábor dětí v Rakoveckém údolí
• 15.8. Slavkov, Slavnost Nanebevzetí P.Marie, 18.00 mše sv.
• 24.8. neděle, sbírky na opravy kostelů
• 24.8. sv. Bartoloměje, hody v Hodějicích, 11.00 mše sv.
• 3.-5.9.návštěvy nemocných (středa Hodějice, čtvrtek Němčany a Slavkov, pátek Slavkov)
• 14.9. neděle, hody v Nížkovicích, hodová mše sv. v 8.00 h
• 21.9. neděle, sv. Matouše, hody v Heršpicích, mše sv. v 11h
• 21.9. neděle, pouť na Lutrštéku, mše sv. v 8, 9, 10.30 h,
• 21.9. neděle, Brno katedrála, putování sochy P. Marie Fatimské (samostatný článek)

Objev v kostele "na Špitálce"

Základy původního gotického kostelíka byly nalezeny při rekonstrukci kostela sv. Jana Křtitele "na Špitálce". Občané budou moci shlédnout nálezy v Den otevřených dveří v neděli 29. června 2003 v době 9 - 12h a 14 - 17 h.

Národní pouť Velehrad 2003

• Středoevropské katolické dny – KRISTUS NADĚJE EVROPY
• 4.července 19.00 koncert lidí dobré vůle, od 21.00 adorace v bazilice
• 5. července Slavnost svatých Cyrila a Metoděje
• 8.30 mše svatá s novokněžími České republiky
• 10.30 poutní mše svatá biskupů ČR a zemí Střední Evropy (přenos Česká televize 2 a Český rozhlas Praha)
• 15.00 byzantsko-slovanská liturgie sv. Jana Zlatoústého
• 6. července 10.00 mše sv. na zahájení Plenárního sněmu katol. církve ČR

Bůh v mém životě

Bylo to v adventu před několika lety. V té době jsem měla rozečtenou knížku „Ježíšovo srdce světu“ od P.V. Salese. Zároveň jsem však také měla rozkoukaný jeden večerní televizní seriál. V uvedené knížce jsem četla, jak Ježíš hovoří k omilostněné řeholnici sestře Konsolátě, dává ji různá ponaučení, vede ji a nabádá k neustálému úkonu lásky modlitbou: „Ježíši, Maria, miluji vás, zachraňte duše“. Že každý takový úkon lásky znamená spásu jedné duše.

Seriál byl myslím nějaký španělský, už ani nevím o čem byl, ale tehdy, i když byla doba adventní, byl pro mě natolik lákavý, že jsem si jej nedokázala odříci.

A tak jednou večer, kdy už byl čas vysílaného seriálu, odložila jsem rozečtenou knížku a v duchu jsem opovážlivě Pánu Ježíši argumentovala, že však já nejsem jako tato sestra, kdeže bych se jí mohla rovnat – proto se jdu dívat na televizi. A ještě jsem dodala: „Však když bys stál i o moji lásku, můžeš mně to dívání překazit“. A zapnula jsem televizor. Dívám se, dívám, nic se neděje, drama už vyvrcholilo … - a najednou tma. Úplná tma všude. Zhasla obrazovka, světlo v bytě, na ulici – zkrátka výpadek proudu v celém obvodě. Až se mně dech zatajil. Byla jsem celá zaražená, že až tak pádnou odpověď může Ježíš dát. Klekla jsem a v slzách děkovala, že mi dal najevo, že i o moji lásku stojí, tak jako stojí o lásku každého.Od té doby si pamatuji, že střelnou modlitbou „Ježíši, Maria, miluji vás, zachraňte duše“, je možno v každé chvíli pomáhat zachraňovat duše a svět, jak to Ježíš říká sestře Konsolátě a nám všem.

A tak si to třeba slabikuji do kroku nebo do rytmu, dýchám jednotlivá slova. Zkuste to také.

BOJ

Pozdrav jáhna Josefa

Posílám pozdrav a jáhenské požehnání všem farníkům ze Slavkova. Vzpomínám na vás v dobrém.Díky (zaplaťpánbůh) vám všem, kteří jste mi jakkoliv pomáhali, třeba modlitbou. Nebudu nikoho jmenovat, protože otec děkan řekl, že to mám napsat krátce. Nechci vás strašit, ale už to tak vypadá, že vám ještě chvíli zůstanu viset na krku. Biskup Vojtěch mé svěcení ještě o několik měsíců odložil, což jsem nejprve nesl poněkud s nelibostí, ale teď vím a cítím, že to bylo rozhodnutí moudré. Prázdniny snad strávím s vámi, takže vám de facto vrátím to, o co jsem vás ty minulé prázdniny připravil. Máte se na co těšit! Na (jak doufám brzkou) shledanou.

jáhen Josef Kubeš

O eucharistii

Světci i osobnosti současné církve hovoří o svátosti oltářní. V dnešní době potřebujeme obnovit svůj vztah k této svátosti, tolik důležité pro růst v duchovním životě.

Jan Pavel II. : Eucharistie je svátostí přítomnosti Krista, který se nám daruje, protože nás miluje. Miluje každého z nás jedinečným a osobním způsobem v konkrétním životě každého dne: v rodině, mezi přáteli, při studiu, v práci, při odpočinku i zábavě. Miluje nás, když naplňuje dny naší existence svěžestí i tehdy, když v hodinách bolesti dopustí, že na nás dolehne zkouška: i v těch nejtěžších zkouškách nám totiž dává zaslechnout svůj hlas.

Ano, drazí přátelé, Kristus nás miluje a miluje nás neustále! Miluje nás, i když mu působíme zklamání, když nesplňujeme jeho očekávání. Nikdy nám neuzavírá náruč svého milosrdenství. Jak bychom mohli nebýt vděčni tomuto Bohu, který nás vykoupil, a vydal se až k bláznovství kříže? Bohu, který se postavil na naši stranu a zůstal tam do konce? (homilie pro mladé na Tor Vergata, Řím 20.8.2000)

Jan Milíč z Kroměříže: Ó milostivý chlebe, rač v nás oheň Ducha svatého tak zapálit, abychom hrozni byli všelikým nepřátelům jako lvové ohněm dýchajíce, totiž zapálenou pravdou a láskou. Nebo kdež tvá svatá krev jest v důstojném srdci, tu zlí duchové zaběhnou a dobří andělé na pomoc přicházejí. Račiž nás tak důstojně napájeti svou svatou krví, aby se zlí duchové pro hrůzy k nám neodvážili přistoupiti a svatí andělé vždy při nás přebývali.

Sv. Ambrož: Bylo sice vznešené, když Židům padala s nebe mana, ale uvažuj, co je většího: mana s nebe, nebo Tělo Kristovo? Tělo toho Krista, který je původcem nebe /i země/. A pak, kdo jedl manu, zemřel, kdo však bude jísti toto Tělo, dosáhne odpuštění hříchů a nezemře navěky. Proto neříkej své "Amen" ledabyle, ale v duchu vyznávej, že přijímáš Tělo Kristovo.

Svatý Atanáš: Svátek velikonoc nás provází těžkostmi, na něž ve světě narážíme; a Bůh nám dopřává radost ze spasení, která z tohoto svátku vyzařuje, neboť nás shromažďuje kolem jediného stolu a na všech místech nás duchovně spojuje, takže se můžeme společně modlit a společně děkovat, jak se to ve svátek sluší a patří. Je to zázrak jeho dobroty: k tomuto svátku shromažďuje totiž všechny z velkých dálek, a ty, kdo si snad zůstávají tělesně vzdálení, činí jednotou víry blízkými.

P. Aleš Opatrný: Eucharistie je svátost dnes "populární", ale tím není řečeno, že je dostatečně pochopená. Snad nejvíce lidí chápe, že je to posila sjednocení s Kristem. To je jistě správné. Stojí ale za to si uvědomit, co všechno eucharistie může a má posilovat: naši ochotu nést obtíže, naši ochotu sloužit bližním a přijímat je, naši jistotu, že nás Bůh miluje - tedy naši víru. Naši víru, která je zcela prakticky naším sjednocením s Bohem v běžném životě. A také naši víru, že patříme jako živé údy do církve - a že je to velká výhra pro celý náš život. (z knihy: Můžeme se ještě změnit?)

Matka Tereza z Kalkaty: Svůj den začínáme tím, že se pokoušíme spatřit Krista v hostii. Pak během dne ho vidíme v zubožených tělech našich chudých. Tak se modlíme prací, když všechno konáme s Ježíšem, pro Ježíše a kvůli Ježíši. Chudí jsou naší modlitbou. Oni nesou v sobě Boha. Modlit se - to znamená modlit se vším, modlit se prací. (Duchovní texty Matky Terezy)

Jozef Porubčan: Jen si to živě představme a docela konkrétně pozorujme, až půjdeme příště do kostela, s jakou péčí budeme upravovat oděv, vlasy a celý zevnějšek - a zda nás bude aspoň trochu mrzet nečistota či neupravenost našeho svědomí a nedostatek naší lásky - jestli na to vůbec pomyslíme. (z knihy: Každý den s Bohem)

Jean Marie Lustiger: Farnost je místo, kde se přenáší a oznamuje víra v slavených svátostech, neboť víra se tam neprojevuje jako nějaká ideologie nebo subjektivní přesvědčení, ale představuje se v konkrétní tělesné realitě shromážděného lidu. Je to též místo, kde slovo bible přestává být abstraktním slovem, ale podává se od úst k ústům jako pokrm a Slovo života, na kterém mají všichni účast jako na živém Slově. Farnost je místo, kde se eucharistické společenství živené Kristovým Tělem stává jeho Tělem, kterým je církev. V eucharistii místní společenství představuje a zpřítomňuje univerzálnost církve, neboť není shromáždění nebo farnosti, která by existovala bez služby kněze, díky které toto společenství pokřtěných dostává svůj rozměr a přebírá katolickou odpovědnost, neboť kněz je poslán biskupem, který existuje jen ve společenství se všemi biskupy celého světa. Ti jsou dohromady konkrétním a tělesným, historickým a osobním znakem všeobecné církve. (z knihy: Zvolil jsem si Boha)

Připravil P. Milan

---

Ježíš řekl:

"Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. (J 6,53 – 55)

---

Štěstí

Kdo by si nepřál mít v životě štěstí? Asi proto přání štěstí vyslovujeme s oblibou našim přátelům a blízkým při různých příležitostech jako jsou kupříkladu narozeniny, sňatek, nebo jako přání do nového roku. V našich představách je totiž štěstí něco, čeho můžeme dosáhnout vlastním úsilím. Říká se přeci: „Každý je svého štěstí strůjcem.“ Naproti tomu naši předkové neznali štěstí bez Boha. Říkali: „Dej Bůh štěstí!“ Sekularizovaná společnost má ale za to, že štěstí je cele v naší lidské moci: k tomu, abychom byli šťastni, Boha nepotřebujeme. Naopak. Bůh je se svými přikázáními překážkou na cestě ku štěstí. Teprve když se v honbě za štěstím setkáváme s prohrou, přichází nám na mysl Bůh. Pak mu vytýkáme, jak na nás mohl dopustit takové neštěstí, v lepším případě v něj na čas složíme všecku naději.

Většina lidí má za to, že štěstí znamená žít v přepychu, shromažďovat majetek, užívat si života. V mnoha biblických žalmech čteme varování, abychom nezáviděli těm, kdo jsou takto navenek šťastni, avšak nežijí v Bohu. Co když je jejich bohatství jen příkrovem vnitřní chudoby a potřebnosti? Co když je jejich údajná sebespokojenost jen iluzí, kterou si sami namluvili, aby uprchli před prázdnotou? Do srdcí přece nevidíme!

Pozemské štěstí, mír, prosperitu, duševní vyrovnanost může přinášet jen Boží požehnání. Své štěstí však nemůžeme stavět na pověrčivém očekávání, že Bůh nám musí žehnat, když chodíme do kostela, když nekrademe a žijeme spořádaně. To na čem v životě věřícího záleží, je složit svou naději v Ježíše Krista, následovat jej ve víře, lásce a naději. Ostatní věci – pozemský úspěch, prosperita, bohatství, moc – to vše je druhotné a pomíjivé. Šaty, které dáváme zemřelým do rakve, přece nepotřebují kapsy.

JUDr. Miloslav Honek

Kristus naděje Evropy

Modlitba Středoevropských katolických dnů 2003/2004

Následující modlitba za Evropu začala 1. 6. 2003 v zemích: Česká republika, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Slovensko a Slovinsko.

Modleme se:

Chválíme tě, Pane Ježíši Kriste, neboť svým vtělením jsi nám otevřel cestu spásy. Prosíme tě, dej, abychom jednou viděli a prožívali to, co nyní s bdělým srdcem očekáváme. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

Naděje na milost a odpuštění hříchů

Unaveně zdolává vyčerpaný poutník poslední úsek své namáhavé cesty. Když dorazil na kopec, stěží se udrží na nohou. Ale pohled, který se mu naskýtá, jej odškodní za všechna strádání, jimž se musel podvolit, než sem došel: věže a báně katedrály svatého Jakuba zazáří zlatem v posledních paprscích slunce – a poutník je u vysněného cíle: před ním se rozkládá Santiago de Compostela, „město sta věží“.

Podle legendy hlásal Jakub sedm let v Galicii evangelium, než zemřel v roce 44 v Jeruzalémě mučednickou smrtí. Podle jeho posledního přání byla jeho mrtvola dopravena na Iberský poloostrov. Počátkem 9.století spatřil prý jeden venkovan hvězdu zářící nad polem a ta ho dovedla k Jakubovu hrobu. (odtud zřejmě i latinský název města Campus Stellae, Pole Hvězdy).

Během prvních dvou třetin druhého tisíciletí tohoto letopočtu se Santiago de Compostela stalo vedle Říma a Jeruzaléma nejvýznamnějším poutním místem. Nad hrobem byla postavena kaple z hlíny, potom bazilika a po jejím zbourání Maury v roce 1075 katedrála, která je dodnes hlavním cílem všech poutníků. Patronovy ostatky, o jejichž pravost se vedou spory, byly uloženy v kryptě v moderním sarkofágu ze stříbra.

Z hlediska historie umění je nejvýznamnější románská Pórtico de la Gloria, Brána vznešenosti. Ruce poutníků se natahují k jejímu prostřednímu sloupu a hledají prohlubeň, v níž, jak se vypráví, zanechal otisk své ruky sám Ježíš Kristus.

A odkud vlastně vede ta slavná Svatojakubská cesta? Ta nejznámější začíná ve Francii a měří něco kolem osmiset kilometrů. Skutečností však zůstává, že cest je tolik kolik lidí, národů se na pouť vydá. Každý sám si určí tu svou, všechny mají společný cíl a tím je nejposvátnější město Španělska Santiago de Compostela.

PRO

Socha P.Marie Fatimské 21. září v Brně

V rámci Středoevropských katolických dnů 2003 – 2004 je zařazena pouť sochy Panny Marie Fatimské v ČR nazvaná "Díkůvzdání Fatimy"

A.  Národní pouť ČR do Fatimy a slavnostní převzetí sochy P. Marie našimi biskupy 13. září. 2003:

1. Autobusem (7.–18.9.)
2. Letecky (12.-14.9.)
3. Vlakem (7.–17.9.)

Informace pro zájemce o pouť na tel. č. 461 543 164 a 495 512 311.

B.  Putování sochy Panny Marie Fatimské v Brně v neděli 21. září:

10.00 přivítání sochy P. Marie a mše sv.
15.00 hlavní program -růženec, zasvěcení stavů, mše sv.
18.00 průvod Světla se sochou městem a zasvěcení diecéze.

Z naší farnosti bude vypraven na odpolední program autobus.

Svatourbanské hody se opravdu vydařily

Pro stárky hody začaly pravidelnými zkouškami. Hodovou náladu jsme již pociťovali týden před samotnými hody, kdy probíhalo tradiční zvaní. Program pro veřejnost byl zahájen v neděli 18. května mší svatou, která byla na Urbánku sloužena P.Josefem Daňkem, který v současné době působí Brně – Žabovřeskách, kde je pastorační středisko saleziánů pro mládež vybudované před 5. lety.

Ve čtvrtek stárci za pomoci místních farníků skáceli a dovezli máju do valů jako v peřince.

V pátek byl postaven parket, nazdobena mája, stárci společně chodili po stárkách dělat díry, do kterých pak zasadili svoje májky.

Sobota jako již tradičně probíhala stavěním máje, někteří stárci se v pohodě povozili na kolotočích a večer byla na stadionu předhodová zábava, při které nám hrála skupina Relax.

Neděle začínala průvodem ke kostelu se sochou sv. Urbana a slavnou mší svatou, které se zúčastnili všichni stárci. Mši sv. sloužil náš děkan P.Milan Vavro, kázal kaplan P. Petr Mareček a s radostí jsme přivítali po nemoci jáhna Josefa Kubeše.

Odpoledne se konal průvod stárků pro stárky, zakončený kolečkem pod májou. Ve 20:00 začínala na nádvoří zámku hodová zábava, doprovázená dechovou kapelou Stříbrňanka.

Již v pondělí ráno jsem se ptal některých stárků „Jak hodnotíte letošní hody?“. Byly to v celku kladné odpovědi jako např. „ bylo to super, až na domluvy mezi stárkama, lepší sobotní zábava.“

Myslím si, že díky přímluvě Panny Marie a sv. Urbana se nám vydařilo počasí, které nás provázelo po celé hody.

Také bych chtěl poděkovat všem stárkům za jejich nebojácnost jít do toho, za modlitby, finanční dary, organizaci, účast a doufám, že se opět uvidíme na Svatourbanských hodech 2004.

JAŠ

Rozhovor s jáhnem Oldřichem Chocholáčem

1/ Jak se stalo, že jsi šel studovat do Říma?

Prostě jsem přijal spolu s dvěma dalšími bohoslovci nabídku našeho otce biskupa Vojtěcha pokračovat ve studiu teologie v zahraničí. V současné době jsem ukončil druhý rok tohoto studia na Lateránské univerzitě v Římě a přípravu na kněžství v české Papežské koleji Nepomucenum. Během příštího roku bych měl své studium v Římě ukončit a vrátit se zpět do vlasti.

2/ Můžeš nám povědět něco o této české koleji?

Kolej Nepomucenum slouží od roku 1929 jako zázemí pro bohoslovce a kněze z naší vlasti, studující v Římě. Byla postavena nedaleko Lateránské baziliky a univerzity za velkého přispění papeže Pia XI. V roce 1969 zde zemřel kardinál Josef Beran, který v koleji žil několik let v nuceném exilu. V současné době v koleji bydlí si 35 studentů, z toho 17 bohoslovců. O provoz domu se vedle civilních zaměstnanců obětavě starají české sestry boromejky.

3/ Jaké je to studovat v Římě?

Jednoduše řečeno pěkné, ale i těžké. Studium teologie v pro nás cizím jazyku není nic lehkého. Přesto jedině Řím skýtá obrovský prostor pro studium jak množstvím teologických univerzit, odborných knihoven a literatury, tak i k bližšímu poznání církve, jejího dynamického života a univerzality. Jen na Lateránské univerzitě se mnou studují studenti z více jak 80 států světa a Řím jako centrum katolické církve denně přijímá tisíce křesťanů z celého světa putujících k hrobům apoštolů.

4/ Co si myslíš o službě duchovního v dnešní společnosti?

Duchovní je člověkem, který nabídl svůj život pro službu a má otevřené oči k potřebám druhých. Je tím, který svědčí o tom, že Kristus je stále s námi v našich radostech, bolestech i utrpení. Je zvěstovatelem naděje, svědkem toho, jak Bůh působí i dnes. Přes množství zla, které je v každém z nás, neztrácí víru v dobro.

5/ Co pro tebe znamená naše slavkovská farnost?

Domov, společenství úžasných lidí, zázemí, za které bych chtěl všem poděkovat. Život totiž není jen to, co přinesly ranní noviny a večerní zprávy. Svůj život přece žijeme právě zde, nyní a spolu s ostatními.

Za rozhovor děkuje Pavel Šaněk

Oldřich Chocholáč, narozen 19.12.1975, trvalým bydlištěm ve Slavkově u Brna. Pokřtěn 7.3.1976 ve slavkovském farním kostele, kde také přijal svátost biřmování 27.5.1990. Po absolvování Střední knihovnické školy v Brně studoval v roce 1995/96 v Teologickém konviktu v Litoměřicích. Potom dva roky na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. V letech 1998/2000 absolvoval civilní vojenskou službu ve Stacionáři pro mentálně a tělesně postižené v Brně. Po ročním pokračování teologického studia v Olomouci byl v roce 2001 poslán na tříleté studium teologie do Říma. Dne 21.6.2003 přijal jáhenské svěcení v brněnské katedrále.

Naše rodina a Kamínky

Milí čtenáři, v jednom z minulých čísel Urbánku jsme Vám v krátkosti představili časopis Rodinný život určený především křesťanským rodinám. Karmelitánské nakladatelství se podílí na redakční práci a distribuci týdeníku Naše rodina. Toto periodikum stojí na křesťanských hodnotách a přiměřeným podílem z celkového rozsahu chce kultivovat život víry věřících a vést k zamyšlení hledající i nevěřící. Doporučujeme Vám odebírání tohoto týdeníku.

Rádi Vám také představujeme nový dvouměsíčník Kamínky, který vydává Centrum pro rodinu v brněnské diecézi. Záměrem vydavatelů je přinášet dobré zprávy o rodině, dělit se o starosti i radosti čtenářů, povzbudit je a nabídnout náměty pro volný čas. Dvacet čtyři stran přináší „kamínky“ rozhovorů, příběhů, tipů a nejrůznějších informací pro rodiče ( i ty nastávající) a jejich děti.

Oba časopisy Vám budou v případě Vašeho zájmu k dispozici na faře. PRO

Kněží - jubilanti

Tyto naše jubilanty jsme s některými farníky osobně navštívili a popřáli Boží požehnání s ujištěním, že na ně nezapomínáme.

P. Josef Vágner se 22.4.2003 dožil 80. let. Farářem ve Slavkově byl v letech 1974-1984. Navštívili jsme jej v Prostějově, kde žije se svou sestrou. Byl velice potěšený naším přáním, vzpomínal a vyřizuje pozdravy všem.

P. Antonín Němčanský, rodák z Hodějic, oslavil 85. narozeniny 22.5.2003. Ve svém věku je stále farářem v Horních Kounicích u Tavíkovic. Když jsme jej překvapili návštěvou, stáčel právě včelí med. Vzpomínal na rodné Hodějice a máme od něj pozdravovat.

Tentýž den, 22.5.2003 slavil 80. let ThLic. P. Jan Veselý, kaplan ve Slavkově 1950-1955. Nyní žije v rodné vsi Ostojkovice u Jemnice. Při návštěvě jsme dostali ochutnat z velkého dortu a vzpomínali.

P. Milan

„Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře!“
(Židům, 13,7)

Ze života ministrantů

Ministrantský život není tak nudný, jak možná navenek vypadá. Ve Slavkově dochází na mše svaté přes 20 ministrantů (Andrla Jiří, Andrla Vojtěch, Fries Lukáš, Fries Tomáš, Galata Jindřich, Galata Marek, Hlaváček Jan, Hlaváček Jiří, Hlaváček Pavel, Jeřábek František, Matyáš Jan, Nosek Václav, Novotný Michal, Novotný Václav, Paleček Jiří, Paleček Vojtěch, Rys Jiří, Slováček Antonín, Slováček Miroslav, Šaněk Milan, Šaněk Pavel, Šujan Jan a Šujan Pavel). Vedeme zde během školního roku velkou bodovací hru, kterou vždy na konci vyhodnotíme a oceníme soutěžící zaslouženými odměnami. Letos vyhrál Vojta Andrla, druhý byl Vojta Lstibůrek a na třetím místě Filip Kábrt. Když je pěkné počasí, tak občas vyrazíme na kolech do okolí. Každý rok se také účastníme diecézního setkání ministrantů. Možná jste si všimli, že se naše řady přes rok rozrostly o čtyři nováčky. Tím bych chtěl pozvat všechny kluky, kteří se nebojí, aby se přišli někdy za námi podívat a třeba začít s touto službou Bohu.

Pavel Hlaváček

Opravy

V letošním roce probíhají opravy na 5 našich objektech.

Schodiště farního kostela ve Slavkově bude letos rozebráno, některé stupně budou vyměněny a poškozené restaurovány. Spolu se soklem, patkami pilastrů a sloupů bude stát dílo 580 tis. korun, z toho 80 tis. je příspěvek farnosti, ostatní z programu Záchrany architektonického dědictví ČR. Příští rok plánujeme výmalbu kostela, pokud bude dostatek financí k provedení celého kostela. Také jsou dokončovány úpravy ploch kolem kostela, položení uzemnění a dodláždění chodníků.

Kostel sv. Jana Křtitele na Špitálce má být letos odvlhčen. Kolem zdí kostela uvnitř i venku již začínají výkopové práce na odizolování zdiva a pro kanalizaci. Pod dlažbou byla nalezena opuková dlažba z 19. stol. a v lodi dokonce základy presbytáře gotického kostelíka s cihelnou dlažbou. Na několika místech došlo k propadení hrobů z barokní doby. Archeologický průzkum byl již zahájen. Letos je připraveno celkem 700 tis. Kč z dotací a k tomu jsme přidali ještě brigádnické práce při osekání zdiva a vyvážení dlažby.

Poutní kostel P. Marie na Lutrštéku je již z loňska odvlhčen. V této chvíli je dokončen rozvod elektroinstalace a probíhá omítání sanačních omítek. Po výmalbě zbývá položit dlažbu, o které se zatím bez výsledku jedná s pracovníky Památkového ústavu.

Zajištění klenby kostela v Nížkovicích je omezeno finančním příspěvkem z Jihomoravského kraje 100 tis. Kč. Klenby praskají pro malý základ a z dřívějška narušenou čelní zeď kněžiště velkou puklinou. Zatím hledáme levnější, ale účinné statické řešení.

Fara v Nížkovicích je již 5 let opuštěná a chátrá. Proto jsme letos s ministranty a mládeží zahájili práce na vyklízení dvora, místností a půdy fary, vybourávání nevhodných dostaveb a opěrných zdí. Celý dvůr byl srovnán se zemí a vybráno mnoho cihel a kamení k dalšímu použití. Letos dojde k výměně shnilých krovů a úpravě půdy pro budoucí podkroví, dále stavební příprava pro umístění sociálního zařízení a vchodu na půdu.

Záměr opravit postupně faru v Nížkovicích na „farní chalupu“ nejen pro místní farníky, ale i pro pobyty našich dětí, mládeže a rodin se začíná uskutečňovat. V přízemí bude společenská místnost, kuchyň a pokoj vedoucího, dále velký pokoj, sociální zařízení a terasa do dvora. V podkroví dvě místnosti. Za farou je větší dvůr a sad. Protože u fary ve Slavkově není zázemí ani dvůr , bude využití vhodné i pro slavkovské kněze. Věřím, že se najdou nejen nadšenci na brigády, ale že se fara stane místem života.

P. Milan Vavro

Co jsme prožili

• Návštěva nuncia Josefa Erwina Endera v našem farním kostele u příležitosti požehnání budovy školských sester byla 26.4.2003 historickou událostí. Mši sv. koncelebrovali: dominikán P.Jordán Vinklárek z Prahy, P.Vít Severa z Pohořelic, P.Kamil Sovadina z Křenovic, P.Jakub Holík z Lulče, P.Jan Nekuda z Tvarožné a P. Milan Vavro. Kostel zaplnily bývalé žačky klášterní školy.
• Růžencová pouť děkanství proběhla 1. května na Lutrštéku. Mši sv. sloužil před vodní kapličkou Panny Marie P. Pavel Buchta, farář z Otnic. 7. června jsme se sjeli do poutního kostela sv. Martina v Lulči. Na poutích jsme se poznali s věřícími farností děkanství a modlili se za oživení víry našeho kraje.
• Pouť do Polska proběhla 3.-4. 5. Navštívili jsme družební město Slawkow, solné doly Wieliczka a historický Krakow s katedrálou sv. Stanislava, kde působil sv. Otec jako biskup. Vrcholem pouti byla Czestochowa, hlavní poutní místo Polska. Po prohlídce areálu a křížové cestě sloužil P.Milan za naši farnost českou mši sv. v sanktuáriu před milostným obrazem Černé madony.
• Výlet dětí naší farnosti 8. 5. měl cíl na Jalováku. Ze Slavkova, Němčan a Heršpic se sešlo na 70 dětí v Hodějicích, kde byla mše sv. při které děti krásně zpívaly. Po úmorné cestě za velkého vedra jsme přišli na Jalovák, kde po modlitbě u kapličky následovalo opečení buřtů. Zlatý hřeb byla projížďka na koních a pak nás unavené odvezli rodiče auty domů.
• K prvnímu sv. přijímání přistoupilo 1. června 2003 celkem 17 dětí (11 ze Slavkova + 1 z Hodějic a 5 v Němčanech). Přejeme jim, aby v životě z víry vytrvali.
• Mládež připravuje farní tábor pro děti v krásném prostředí Rakoveckého údolí. Stany a zařízení tábora budeme mít pronajaté od pozořických skautů. Přihlášeno je 49 dětí.

Skrze svátost křtu se zrodili pro život s Bohem:

Do svátosti manželství vstoupili:

Petr Šujan ze Slavkova a Marta Šilerová ze Slavkova
oddáni: 5.4.2003

Radoslav Marek z Rousínova a Jitka Dobiášová ze Slavkova
oddáni: 26.4.2003

Ladislav Lokaj z Letonic a Silvie Kohoutková z Hodějic
oddáni: 24.5.2003

Zdeněk Heinrich z Prahy a Veronika Hošková ze Slavkova
oddáni: 31.5.2003

Branou smrti prošli a před Boží tvář předstoupili:

Neptejme se nikdy, odkud přicházejí zkoušky: přicházejí od Boha. Neboť on je to, který nám tím dává možnost, abychom mu dokázali svou lásku.

Následuje seznam věcí, které byste si měli vzít s sebou na dovolenou v přírodě. Seřaďte jej podle abecedy a v tomto pořadí pak přečtěte zvýrazněná písmena jeho položek. V tajence je myšlenka Alberta Schweitzera.

Nepromokavý stan, kariMatku, spací pytEl, jednU sekeru, jedny Zápalky, Baterku, osTrý nůž, kOtlík, Ešus, lžÍci, pLechový hrnek, masKáče, vaťÁk, festovnÍ boty, vloŽky do bot, krém na boTy, sanDály, holinky Do vody, igelitOvou pláštěnku, bavlněná tRička, kraťaSy, flanElovou košili , čistou košiLi, trojE tepláky, desatero poNožek, vlněné pOnožky, plaveckÉ potřeby , brÝle, zubní kartáček sOft, zubní paStu , mýdLo, hřebeN, tOaletní papír, aDresář, klíče Od domu , pojIštění, peNíze, kníŽku, farNí časopis , Deník, dAlekohled , mApu, náramkoVé hodinky, buchty s Povidly, buŘty na opékání, pečIvo, soJové maso, trochu Jedlé soli, vaječNé těstoviny, cednÍk na nudle, cuKr, malinový čaJ, trvanlIvý salám, masOvé konzervy, pár dobrot pro mlsné Jazýčky, spolehlivý foToaparát, film FuJi, skladné šItí, kNoflík náhradní, vitaMíny, vybaveNou lékárničku, náplastI navíc, míč pro rozVeselení, trošku Dobré vůle, anděla strážnéhO , žádné zbyTečnosti, nIc navíc.

(DOK)