3. pěší pouť do Žarošic
Již třetím rokem jsme se vydali v pondělí 8. května na pěší pouť. Chce to trochu odvahy vyjít ze svého zabydleného režimu a věnovat den nejen pro sebe a přátele, ale také pro Pána našeho života. Směřujeme do Žarošic, místa starobylé úcty k Panně Marii.
Sraz je plánovaný v kostele na 8 hodinu, kdy mají dostat poutníci požehnání. V 8 hodin jsou tam již poutníci, ale jen 4. To bude teda propadák.
V 8.10 je nás již 40 a po požehnání vycházíme na ohlášených 17 km pěší chůze, s malým poutním křížkem. Slavkov se proboutí do volného svátečního dne.
V 9 hodin je první zastávka nad cihelnou za Slavkovem. Duchovním slůvkem „Mohu se já sám ještě obrátit?“ nás občerstvuje Anička Kotvrdová. Je to první část úmyslu pouti. Ta druhá část zní „Modlíme se za obrácení členů naší rodiny“.
Se zpěvem s kytarou jsme prošli Heršpicemi a krátce se pomodlili u kostela sv. Matouše, přestavěného ve Svatém roce 2000. Ještě mu to sluší, že?
Přesto, že na Jalováku byla půlhodinka na jídlo a kofolu či pivo v hospůdce „U Hříbka“, za chvíli bylo třeba zase doplnit …. Pozor – z klády se dá slítnout do toho bahna!
Pokračovali jsme modlitbou růžence, ale protože je nás mnoho, modlíme se po skupinách. Ve 13 hodin jsme u cíle další etapy, u vodní kaple P. Marie ve Zdravé Vodě. Sem nás došlo pěšky 47, na Jalováku se připojili heršpičtí. Ale také sem přijel autobus s dalšími potníky, takže po krátké májové nás pokračuje 66 pěšky, dalších 50 pokračuje autobusem a auty.
Na to, že jsme již na 17 kilometru, vypadají většina dost dobře. Uvidíme, kolik jich bude mít odvahu jít zpět. Přes Žarošice všichni zpíváme „Slunce Kristovy lásky“ a další písně…
Po přivítání otcem Josefem Pohankou a pauze následuje Křížová cesta v areálu poutního místa.
Při mši zpívá schola a na příběhu královny Ester, která zachraňuje svou přímluvou u krále Achašveróše židy před jistou smrtí, jsme vybízeni i my k přímluvné modlitbě u Ježíše za dar víry pro členy našich rodin. Matka Boží se přimlouvá s námi.
Nejmladší pěší poutník – Milan Kohoutek, letošni prvokomunikant (tedy ten, kdo letos přistoupí k I. sv. přijímání).
A tady jsme všichni, kteří přišli pěšky. Někteří (4) z nich, se opravdu vydali i na zpáteční cestu. O jejich návratu však kolují různé informace. Prý snad skončili v nedalekých Konůvkách, či ztratili cestu, nebo zemdleli na cestě, a prý je nějaký dobrák našel a dovezl do Slavkova. Rozhodně to ale stálo za to!
Takže příští rok – jdeme zase! Ale letos ještě na Velehrad. Vychází se ve čtvrtek 24. srpna.
O. Milan